Z Vesmíru přicházejí znamení

Stačilo mi ,že jsem na laminátové kánoi ,která musela být dost plná,aby držela na vodě, a to bohužel nebyla,splula s mým budoucím manželem malý kus řeky Ohře a to ze Sokolova do Varů.Nikdy předtím jsem neseděla v lodi a muž jednou. Celkem dvakrát jsme se převrhli,několikrát se štěstím sehnuli hlavu před pobřežními padlými kmeny....Když jsem vstala ze sedátka,měla jsem obtisklé na zadku drážky z prkýnka po několik hodin....Později jsme si koupili nafukovací kánoe,pluli i s dětmi ,ale to už byla skoro idyla.

Nic se neděje, jen jste chtěl zvýraznit svoji důležitost v mém příběhu. Já jsem se neprala o první místo na hřbitově, to byla úplně jiná záležitost. Takže u mě dobrý, každý jsme nějaký :-)

Nic se neděje, já jen oklikou napsal na víc slov to, co jste sama Vy na na konci článku sama napsala - cituji: "Až po návratu, když jsem viděla v televizi záběry, jsem si uvědomila, že jsem vlastně v danou chvíli měla víc štěstí než rozumu, ale stálo to za to!"

Nevím, jakou rychlostí v zatáčce jezdíte, aby předjíždějící potřeboval k předjetí 150km/hod. Ale to už nemá s tématem mého článku nic společného. Takovéto coby, kdyby jsou záležitosti na tři věci :-)

Paní Caklová - ano, já v životě moc neriskuji a vůbec nemám pocit, že bych o něco přicházel, nikam se neženu, když mne například někdo předjíždí v zatáčce na plné čáře rychlostí 150km/hod, tak si vždy vzpomenu na svého učitele v autoškole, který o takových říkával: „Na ty kašlete, ti se perou i o první místo na hřbitově.“ Jo - tací pak mají i malé pomníčky u silnic, mají podobné pomníčky u divokých řek i vodáci na raftech, co třeba řeky Cetina nebo Zrmanja – „zdobí“ břehy i tam?

.... a můžete mi věřit, že já jsem v té síni kakala dost dlouho :-)

...řídím heslem....

Pane Vrbo, je to Váš pohled a názor a já Vám ho neberu. Osobně, můj pohled od Vašeho je naprosto odlišný. Od určité doby se spíš heslem: "Kdo se bojí, kaká v síni." :-)

Paní Caklová, tak trochu na mne působíte jako „sympatická – ale neřízená střela“. Copak Vy nevíte, že si musíme dávat pozor, někdy se stane, že si i hlavní řídící musí od stroje s vesmírnými znameními odskočit a na chvilku si za páky sedne nějaký nekvalifikovaný trouba, který už mnoho lidí dostal místo na piedestal jen do černé kroniky? Ono u vesmírných znamení platí dvojnásob ono přízemní Gottwaldovské: „Důvěřuj, ale prověřuj!“ Paní Caklová, Vy jste spíše měla asi z pekla štěstí, možná že Vám už dokonce šili dres pro „pekelnou pěchotu“ a došly jim koflíky, tak jste ještě tady. :)

Klobouk dolů - já si "vrním"pouze tam,kde dosáhnu na dno. :-))