Foto: Hana Rypáčková

Eliška

10. 2. 2022

Celý rok jsem žila sama bez psa. Začala jsem se zajímat o útulky a dočasné péče. Chtěla jsem poskytnout domov nějakému chlupáči. Zavíraly se množírny a na Facebooku bylo nabízeno mnoho týraných a zanedbaných psů. Jasně, že jsem se zaměřila na pudlíky.

domácí mazlíčci můj příběh

Autor: Hana Rypáčková

Hodnocení:

(5 b. / 41 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Daniela Řeřichová 10.2.2022 11:41

Moc hezký příběh. Myslím, že jste si souzené a přeji, ať vám to kamarádství co nejdéle vydrží.

Dana Puchalská 10.2.2022 11:17

Hani.Eliška je už teď v Tvojí péči naprosto spokojená a rozdíly jsou doopravdy vidět. Tak ať je vám děvčata jen a jen dobře.

Miloslava Richterová 10.2.2022 11:13

Vám i Elišce přeji hodně dalších krásných a radostných dnů:-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Vzpomínky na svatební den

Vdávala jsem se v dubnu roku 1974. Bude tomu již bezmála 50 let a doufám, že společně s mužem v…

Věra Rampírová

Člověk míní, život mění: Těžká jsou rána důchodců

Jak já se těšila na odchod do důchodu. Na ta klidná, meditační rána, kdy nebudu muset vstávat po zazvonění budíku, toho hrozného, nepřítele, který dříve každé ráno nekompromisně hulákal na nočním stolku, dokud mě, na pokraji infarktu, nevyhnal z postele.

Alena Velková

Zápisník starého muže: Pes v domě podruhé

Mladým v cizině jsme při návštěvách venčili jejich psa, silného a nádherného rotvajlera, jak už…

Zdeněk Folvarčný

Jsem cvok nebo nám tu straší?

První dny po odchodu pejska Ferdy jsem byla trochu ztracená. Chvíli to trvalo, než jsem si zvykla, že nemusím dveře do prádelny otevírat velmi opatrně, abych ho jimi neuhodila, že nemusím na schodech dávat pozor, kam zrovna šlapu – totiž na koho, hlídat otevřenou branku a bránu.

Libuše Křapová

Užíváme života nehledíc na věk

Léto je tu a my s Robinem i přes můj úraz a kontroly na traumatologii chirurgie si užíváme dnů, kdy nejsou vedra. A když vedra jsou, tak vstaneme brzy ráno a jdeme do lesa až k rybníku. Tam je blahodárný stín.

Eva Krausová