Návštěvu Terezína si plánujeme delší dobu, dcera tam objevila hezkou naučnou stezku kolem hradeb města. Nějak jsme se nemohli sjednotit na termínu, ale včera tj. v sobotu 15.5.21 se nám to konečně povedlo. Já tvrdím, že neplánovaný výlet je nejlepší, a taky se nám to potvrdilo. Dohodli jsme se, že se sejdeme ve tři hodiny na okraji Terezína a tak se také stalo. Počasí se naštěstí umoudřilo, trochu pofukovalo, trochu se zatahovalo, ale to bylo pro procházku ideální.
Terezín nemusím představovat, ale trochu málo přece jen napíšu. Je to malé pevnostní město v Ústeckém kraji, kousek od Litoměřic s necelými 3 000 obyvatel. Protéká zde řeka Ohře, která město rozděluje na Malou pevnost a Hlavní pevnost. Všichni víme, co se tu dělo ve druhé světové válce. Zahynulo zde mnoho lidí, upomínkou na tuto tragédii je velký hřbitov před Hlavní bránou, my jsme došli k památníku, který připomíná 22 tisíc zpopelněných lidí, jejichž popel byl vysypán do řeky. Já osobně jsem v Hlavní pevnosti byla poprvé v roce 1968 v červnu se školou, bylo mi 15 let a musím říct, že to, co jsme viděli a slyšeli, bylo děsivé. Stále tam bylo ve vzduchu něco nepříjemného, myslím, že jsem tenkrát prohlídku nedokončila. Veškeré informace najdete na netu.
Nevím, kolik jsme nachodili kilometrů, pár jich určitě bylo. Cestou jsme šli kolem golfu, hradeb, příkopů, až jsme došli k Ohři. Vodu fotím moc ráda a tady toho bylo hodně k vidění. Zvu vás na fotoprocházku po místech, kudy šly dějiny naší země. Jedno vím určitě, nikdy bych to nechtěla zažít, a doufám, že to nezažijí ani naši potomci.
PS: Cestou k autům se zatáhlo, fičel severák, když jsme vyjeli z Terezína, lilo jako z konve.