Chvála zahrad
Ilustrační foto: pixabay.com

Chvála zahrad

21. 5. 2021

Mám zahrady ráda, je to láska, jak se říká, na celý život. Již na základní škole mne zaujal výklad učitelky přírodopisu o Mičurinovi, který štětečkem přenášel pyl mezi tulipány s rozdílnými barvami květů. Pak květy ochránil čepičkou z papíru, aby k nim nemohli hmyzí vetřelci. Ze semínek tulipánů pak vypěstoval nové rostliny, které  měly, když  se vše zdařilo, jinak zbarvené květy. Jednou to také zkusím, přála jsem si tenkrát tajně, ale pak na vše zapomněla. Nevadí, že plány odvál čas, čekání na výsledek pokusu by bylo sice napínavé, ale také dlouhé, a činili se lépe jiní. Na pomoc šlechtitelům přispěla nově i genetika. Nyní je tolik proměn květin, jejich barev, tolik krásy, až k neuvěření.                                                                   

Zahrady jsou i místo, kde probíhaly naše dětské hry. O prázdninách se v nich našlo vždy něco dobrého. V sadě u dědy nechyběla třešeň chrupka, pak vysoká letní jabloň s malými, červeně žíhanými jablíčky, která v husté koruně dozrávala postupně a padala do trávy. Babička je používala do taženého závinu, který patřil k nedělním dnům. Za stodolou rostla hrušeň, na její velké sladké plody vzpomínám dodnes. Na výpravy s ochutnávkou více druhů  třešní, které rostly v obecním sadu u cesty, chodila celá tlupa dětí a bylo to pro nás nádherné dobrodružství, stejně tenkrát stromy nikdo jiný nečesal.                                                     

I v našem bydlišti byla u domu trochu romanticky zarostlá zahrada, na jejím konci příkrá stráň, která se svažovala k potoku. Dodnes umím lézt po svahu jak horská koza. Nejvíce na zahradě rostlo rybízových keřů. Červeného rybízu jsme mívali tolik, že z něj maminka vyráběla i víno, bylo však stejně kyselé jako rybízové bobule. Ochutnat jej dostaly návštěvy příbuzných a kupodivu maminka slyšela pochvalu svého výrobku, jak se sluší dle bontonu. Jen pamětníci znají, jak bývala chudá nabídka v prodejně Ovoce a zeleniny, a chápou, co pro nás znamenala vlastní zahrádka. Vždyť i ráj na zemi je v bibli popsán jako rozlehlá zahrada s ovocem poznání uprostřed.

zahrada
Hodnocení:
(5.1 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Měchurová
Máme přírodní okrasnou zahradu u našeho domečku. Ranní a večerní posezení na houpačce uprostřed keřů a kytek se nedá ničím nahradit. Hezké čtení!!
Eva Kopecká
Pohlazení po duši. Dodnes si pamatuji, jak vypadala dědova zahrádka, přesně vím, co kde bylo. Stromy, kytky podél plotu, rybíz a angrešt podél cestičky, v koutě půvabná srdíčka, od každé zeleniny, od každého ovoce tam bylo trochu. Pár skromných macešek, za kůlnou rostly maliny, v rohu pod lískou pár konvalinek, dva kopečky listopadek, aby bylo na hrob. Kéž bych měla nějaké fotky. Ale vzpomínám. Jak na dědu, tak na jeho zahrádku. Nový majitel dál domku i zahradě zcela jiný ráz. Nic není, jak bylo. Je jiná doba, posezení pod stromem vystřídaly trampolíny a grily, trávníky plné sedmikrásek a pampelišek dlažba a bazény. Co se dá dělat. Jen ty vzpomínky člověku zbydou.
Martina Růžičková
Moc hezké čtení :-).
Soňa Prachfeldová
Krásné vzpomínání. V dětství jsme neměli zahradu, ani babičky, zato v dospělosti si ji vychutnávám.
Dana Puchalská
Na dobroty, které nám nabízely zahrady v mém dětství se zapomenout prostě n e d á. Pamatuji se na letní jablíčka, která začala být nejlepší a nejsladší na začátku prázdnin.Ta chuť a vůně a ani nám nevadilo,že musíme lézt po stromě jak "opice". Děkuju za milý článek.
Jana Šenbergerová
Po svých zkušenostech se zahradami a zahrádkami jsem dospěla k poznání, že určitě nejsem ani zahradník, ani zahrádkář, ale určitě jsem jejich obdivovatel a v krajním případě udržovatel. Vzpomněla jsem při tom na zahradu, ve které jsem prožívala své dětství, o kterou se staral především dědeček a já mu občas pomáhala. Už nikdy jsem nejedla tak dobré hrušky "žňovky", třešně, které jsem trhala ležíc na střeše kůlny, jablka renety, které dědeček střežil stejně jako keřík černého a bílého rybízu, aby stihly dozrát. Také mám zahrady ráda, ale už jen ty cizí.
Zuzana Pivcová
Neměla jsem to štěstí mít pěknou velkou zahradu. Ale asi Bůh věděl, že bych ji moc neudržovala. :-D
Daniela Řeřichová
Hezké vyznání. Mám podobné vzpomínky na zahrady našeho dětství. Byly sice spojené s prací, ale také s dobrodružstvím. U nás to byla tajemná zahrada nad Belárií. Během života jsme několik zahrad vybudovali, snažili jsme se zachovat venkovský ráz, žádné túje, ale vysokokmeny, pivoňky, srdíčka, bylinky. Zahrada je láska na celý život.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 44. týden

V úterý 5. listopadu proběhnou ve Spojených státech amerických prezidentské volby. Tématem kvízu tohoto týdne budou nejen američtí prezidenti, ale i zajímavosti z USA.