Brigáda. Slovo, pod kterým si mladí představují něco jiného, než dříve narození
Ilustrační foto: Ingimage

Brigáda. Slovo, pod kterým si mladí představují něco jiného, než dříve narození

7. 7. 2021

Vykládání vagónů, noční směny v těžkých provozech, úklid. To si pod pojmem brigáda vybaví lidé vyššího věku. Mnozí si tak přivydělávali při studiu, ale i při práci, když potřebovali zabezpečit rodinu nebo na něco našetřit. Současná mladá generace však má o brigádách jiné představy.

Zatímco děda vzpomíná, jak při studiu vysoké školy chodil v noci pracovat na koksovnu v Ostravě, vnuk si stěžuje, že žádnou pořádnou brigádu nyní nemůže najít. To je poměrně častá situace, která se odehrává v mnoha rodinách.

„Vždyť se pořád všude píše, jak je málo lidí ochotných pracovat v dělnických profesích. Neříkej, že nějakou brigádu nenajdeš.“
„Ale dědo, já přece nepůjdu někam házet lopatou. Hledám něco zajímavého, co by mě bavilo.“
„Tak hledáš práci nebo zábavu?“
„Chci si přivydělat, ale ne za každou cenu.“
„Aha, takže zábavu.“

V současné době je největší zájem o brigádníky a sezónní pracovníky ve výrobě, těžkém a automobilovém průmyslu a ve skladech. Ovšem pozor, zájemců není mnoho. „Pozornost brigádníků v těchto případech mohou přitáhnout pouze nadprůměrné mzdové podmínky, nejlépe od sto padesáti korun na hodinu výše,“ říká Martin Malo, ředitel společnosti  Grafton Recruitment a Gi Group, která se zabývá personalistikou. Problémem je podle něj často i vícesměnný provoz, který brigádníci vesměs odmítají. Podle zprávy této společnosti nyní mladí lidé preferují práci v kanceláři, do zemědělství nebo do fyzicky náročné výroby se nehrnou. „Zájem mají naopak nejčastěji o práci v kanceláři. Lákají je zejména administrativní pozice bez angličtiny či práce na recepci. Požadavky firem a zájem brigádníků se tak aktuálně příliš neprotínají,“ uvádí se ve zprávě společnosti Grafton Recruitment.

Tady je zkušenost jednoho majitele menší stavební firmy. „Hledal jsem na léto tři pomocné dělníky, máme rozděláno několik staveb. Jde o nekvalifikovanou práci, přesně takovou jsem často při studiu dělal jako brigádu. Prostě házení lopatou, podávání materiálu, ideální pro mladé zdatné kluky, lepší než fitko. Rozhazoval jsem sítě, ptal jsem se v místní střední průmyslové škole, ptal jsem se i známého, který učí na vysoké. Nic. Dozvěděl jsem se, že mladí muži o fyzicky náročné brigády nemají zájem. Jeden se mi ozval, že něco na léto hledá, ale že by chtěl být v kanceláři. To mě rozesmálo. Já ani žádnou kancelář nemám, jsem pořád na stavbách a vše potřebné vyřizuju s notebookem v ruce všude, kde zrovna jsem,“ vypráví.

Výsledek? Nakonec vzal na brigádu pětapadesátiletého souseda a ten mu po týdnu přivedl pětašedesátiletého kamaráda. „Chlapi jsou skvělí, říkali, že si chtějí přivydělat na výlet do Norska, prý rádi cestují. Jeden má tu brigádu navíc ke své práci, po večerech dělá ostrahu ve skladu, přesto to zvládá. Druhý je v penzi a prý se nudil. Takže takoví starší muži se práce nebojí, ale mladí jsou buďto líní nebo peníze nepotřebují,“ přemítá.

Mnoho firem, které hledají brigádníky do skladů nebo do výroby, má problém někoho najít. Mladí lidé si naopak stěžují, že je brigád málo. Je to začarovaný kruh, ze kterého však zřejmě ani v příštích letech nebude cesta ven.

Brigády v podstatě kopírují situaci na trhu práce. Věkový průměr zaměstnanců je nyní mezi třiačtyřiceti a čtyřiačtyřiceti lety. Ročníky, které vycházejí ze škol, jsou populačně slabé. Ale firmy se při hledání zaměstnanců stále poohlížejí po mladých lidech. Jenže těch je nedostatek. Kdyby cílily na dříve narozené, potenciální vhodné zaměstnance či brigádníky by našli. Jenže přehlížejí vlastně dvě třetiny lidí přicházejících v úvahu, protože podléhají současnému rozšířenému mýtu, že ideální pracovník je mladý. „Je to stereotypní uvažování, které je do budoucna neudržitelné, protože společnost stárne. Každý ročník chybí na trhu práce desítky tisíc lidí a tento deficit se s postupujícím časem prohlubuje,“ říká Tomáš Ervín Dombrovský, vedoucí oddělení analýz společnosti LMC, která vyvíjí on-line služby pro vzdělávání a hledání práce.

A tak dochází k bizarním situacím. Firma například hledá brigádníky do skladu. Potřebný počet se jí nedaří sehnat. Pak někdo projeví zájem. Když přijde na místo, vidí překvapené pohledy. „Nezlobte se, ale jste si jistý, že je to práce pro vás?“

„A proč ne?“

„No, tady píšete, že jste ročník 1955.“

„Jsem zdravý, mám ruce, nohy, vidím, slyším. Myslíte, že nezvládnu překládat balíky?“

„Nechtěla jsem se vás dotknout, já jen, že jsme tady takový mladý kolektiv a pod pojmem brigádník jsme si představovali studenta, tak proto jsem překvapená.“

Možná je to všechno dobrá zpráva o tom, že mladí lidé se nyní mají tak dobře, že nepotřebují tak nutně přivýdělek z brigád, jako to bývalo běžné v mládí jejich prarodičů. Možná je špatná zpráva svědčící o tom, že pod pojmem práce si dnes lidé představují především posezení na recepci v hotelu. Každopádně je v současné době skutečností, že sehnat člověka ochotného manuálně pracovat jako brigádník je docela těžké.

práce
Hodnocení:
(4.9 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Danuše Onderková
Pamatuji si, že když jsem pracovala v gumárenské výrobě, (nastoupila jsem tam zrovna přes Grafton), bylo tam spousta mladých lidí, kteří jeden den přišli a druhý den už ne. Poznali, že se musí opravdu makat a ne se jenom bavit. Dokonce jeden mladík ráno přišel, v 10 šel na svačinu a už se nevrátil.
Věra Ježková
Také jsem samozřejmě chodila na brigády. Především do Geologického průzkumu, kde pracovala maminka. Tam do reprodukce, kde se vyráběly mapy - ručně, na velkých mrazicích stolech; každá barva se tiskla zvlášť, všude byl cítit čpavek. A pak do "sbírky". Tam jsem připravovala učební pomůcky pro Komenium. Do plastového sáčku jsem dala 15 kousků nerostu, vložila cedulku, zatočila do válečku a upevnila dvěma gumičkami. V noci se mi o tom zdávalo.
Jana Šenbergerová
To mi připomnělo měsíční studentskou brigádu v provozu třineckých železáren. Pořádně jsem se tam nadřela jako uklízečka. Zvyklá z domu jsem šůrovala dlažbu, na které ležely nejmíň dva centimetry prachu. A sotva to k něčemu vypadalo, prošla tudy parta dělníků v bagančatech a mohla jsem začít znovu. První den jsem obrečela, ale nakonec jsem se poněkud "zocelila". Zažila jsem tam pak ještě jeden šok, když se mi nějaký mladík omlouval, že mi tam našlapal a jako omluvu nabídl, že "spolu zazdíme prcka" až nám skončí směna. Netušila jsem, o co jde, neměla jsem odvahu se zeptat a byla jsem ráda, že na žádného prcka nakonec nedošlo. :-) Za měsíční plat jsem si koupila králičí kožich, který vypadal jako z ocelota, a který jsem nosila dlouhá léta. Také panu Čepelkovi dobře rozumím.
Zdenka Soukupová
Myslím, že tohle není jen problém brigád. Velice často to platí i při hledání trvalého zaměstnání. Mladí se vidí ponejvíce jako vrcholoví manageři s vlastní kanceláří a nástupním platem minimálně 35.000 korun. Pracovat rukama, to se dnes moc nenosí. Bohužel, pro celou společnost.
Antonín Nebuželský
Já panu Oldřichovi rozumím a podepisují. A dodám. Když dnešní vysoké školy jsou producenty různých zbytečných, raději řeknu "režijních" profesí. Snad víme, ale pro ilustraci:politolog, psycholog, sociolog a další. Ti by takovou brigádu potřebovali jako sůl.
Oldřich Čepelka
Brigáda neznamená jen výdělek a tím míň pouze zajímavou práci – tu si člověk sežene snadněji ve volném čase. Knížek a porna na internetu je všude dost. Brigádu v pomocné profesi (to házení lopatou například) by hlavně pro mladé lidi byla užitečná ze dvou dalších důvodů. 1. Mákli by si a doma b, y sebou slastně sekli na gauč a jejich fyzička by se zlepšila, což skoro všichni potřebují. 2. Na každé brigádě se dostanou do většího či menšího kolektivu, mezi dosud neznámé lidi, mimo svou názorovou bublinu. Tam by možná měli názorový konflikt nebo by si museli něco vynutit či jen tak pozorovat ostatní – a to je taky blahodárné pro to, aby člověk v dospělosti dobře cestoval životem. Kdybych byl bolševik, určitě bych nařídil mládežnické brigády povinné  No aspoň ta několikaměsíční vojna by chlapcům přišla k duhu. Ukáznit se, strpět, že nemohu všechno, mít nadřízeného, mít denní pravidla atd. – krásná pomoc do celého života! Jistě by takovou „vojenskou brigádu“ mužů ocenily i ženy.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.