Nemůžu si to dovolit, nemám peníze. Materiální deprivaci pociťuje mnoho starších žen
Ilustrační foto: Ingimage

Nemůžu si to dovolit, nemám peníze. Materiální deprivaci pociťuje mnoho starších žen

19. 7. 2021

Nemají na kulturu, na posezení v kavárnách, na cestování. Nemohou si dovolit to, kvůli čemu se těšili do penze. Mnoho lidí ve věku nad pětašedesát let trpí jevem, který se nazývá materiální deprivace. Většinou jde o ženy, které žijí samy.

Také se používá výraz příjmová chudoba a nejvíce se týká single žijích žen v penzi. Na jedné straně se nyní často píše a mluví o tom, jak jsou senioři aktivní a volný čas si umějí naplnit zábavou, cestováním a vzděláváním se, na druhé straně je velké množství těch, kteří si z toho mohou dovolit jen něco, případně téměř nic.

„Nejhorší pro mě je představa, že bych jen seděla doma u televize nebo koukala z okna. Potřebuju být mezi lidmi, chodit do divadel, na výstavy, do přírody. Jenže to všechno něco stojí a je velmi těžké si to všechno dopřávat, když na to prostě nemáme,“ říká osmaosmdesátiletá Dagmar Čechová z Ostravy. Je jedna ze seniorek, které si na aktivní život vytvořily přímo sofistikovaný systém složený z různých zásad, které dodržují. „Sleduji ve zpravodajích, které chodí do schránky, všechny akce, na které je vstup zdarma. Vernisáže, různá představení, cokoli. Jak tam není vstupné, jdu. Hlavní je, že jsem mezi lidmi. Když někde musím platit, musím si už velmi rozmyslet, zda si to můžu dovolit. Za oblečení už neutrácím vůbec, mám v šatníku věci i desítky let staré a ještě pořád na ně slyším různé pochvaly. Na jídle také hodně ušetřím, nic moc nepotřebuju,“ vypráví.

Přestože si pečlivě přepočítává každý výdaj, její život je pestrý a aktivní. „Ale je to proto, že v tom umím chodit a naučila jsem se využívat různých slev a výhod,“ přiznává.

Podobnou zkušenost má další dáma, třiasedmdesátiletá Alena z Prahy. „Ovdověla jsem a zjistila jsem, co to obnáší utáhnout z penze byt a normální život. Když jsem si to spočetla, ukázalo se, že bych si nemohla dovolit žádné divadlo, žádné kino, kávičky s kamarádkami nebo nové svetříky, nemluvě o pořádné dovolené. Takže řeči o aktivních seniorech mě štvou. Já bych byla aktivní ráda, ale za co? Něco jsme měla ušetřeno, prodala jsem auto a garáž. Nebýt toho, byly by mou jedinou aktivitou akorát tak televizní seriály. Věřte, že neustále počítat, za co vynaložím sto korun, není příjemné. Říkám si: Mám to dát za vstupenku někam? Nebo si za to raději koupím jídlo? Nebo si mám šetřit a třeba za tři roky naspořím ještě na moje poslední moře? Prostě jen pořád přemýšlím nad penězi a nebaví mě to.“

Na spoření nezbývá

Mírou chudoby se každoročně zabývá Český statistický úřad a ten ve své poslední zprávě uvádí:

Domácností ohrožených příjmovou chudobou mezi jednotlivci nad 65 let bylo v roce 2019 41,2 %, přitom před pěti lety v roce 2014 to bylo jen 14,5 %. Právě domácnosti jednotlivců nad 65 let tvoří největší počet přírůstků ohrožených příjmovou chudobou za poslední dva roky. Mezi nimi pak dominují domácnosti osamělých nepracujících důchodců – většinou žen. Statistici využívají při těchto šetřeních metodiku doporučenou Eurostatem, tedy Evropským statistickým úřadem a podle ní je za materiálně a sociálně deprivovanou považována osoba, jejíž domácnosti si nemůže z finančních důvodů dovolit pět a více z třinácti položek. Ty tvoří seznam, na němž je například pořízení nového nábytku, obuvi, oblečení, kontakt s přáteli či příbuznými, placené volnočasové aktivity, připojení k internetu a podobně. A právě nejčastěji si některou z těchto položek si nemohou dovolit jednotlivci starší pětašedesáti let, stejně jako domácnosti tvořené jedním rodičem s jedním či více dětmi. Statistici rovněž uvádějí, že zatímco meziročně vzrostl počet domácností, které nepovažují náklady na bydlení za zátěž, u seniorů je tomu jinak. Za zátěž považuje své náklady na bydlení více než pětina jednotlivců starších šedesáti pěti let.

Ukázalo se rovněž, že čeští senioři nemají z čeho spořit. Bylo by naivní představovat si, že žena, která žije sama a z penze musí utáhnout byt a běžné náklady na život, si může dovolit odkládat peníze na něco většího, ať už jde třeba o nové vybavení bytu či dovolenou u moře. „Česko patří podle experimentální statistiky Eurostatu mezi země, kde lidé usilovně spoří. To se však týká především mladého věku (do 35 let), kde nás ve sklonu ke spořivosti předstihuje pouze Estonsko a Polsko. Platí to také pro vyšší střední věk (45–64 let) se stejnou mírou, kde nás však předstihne také ještě Švédsko a Francie. U seniorské populace míra spořivosti v České republice klesá na 21 % (u kategorie 65–74 let), resp. 18 % (u věku 75 a více let), takže nás předstihuje již deset států EU,“ uvedl za Český statistický úřad Dalibor Holý. Shrnuto, Česko tedy patří k zemím, ve kterých seniorská populace šetří méně než ta nejmladší. Diametrálně odlišná je podle Eurostatu například situace ve Francii, Finsku nebo Španělsku, tam naopak šetří výrazněji ti nejstarší.

Rozdílné sny a skutečnost

Když Petr a Šárka odcházeli do penze, měli velké plány, jak volný čas využijí. „Měli jsme štěstí, že jsme šli do důchodu rok po sobě. První rok jsme si udělali hezkou dovolenou u moře, já se přihlásila do kurzu italštiny a kreslení, manžel s kamarády vyrážel na kolech,“ vypráví Šárka. „Když jsme si po roce spočetli, kolik jsme dali na náš aktivní seniorský život, pochopili jsme, že s tímto tempem bychom rychle přišli na buben. Nic jsme neušetřili a kdybychom tak pokračovali, za pár let bychom naopak museli sahat do úspor. Pak manžel onemocněl. Náš domek potřeboval opravy. Museli jsme udělat novou střechu, koupit novou ledničku, staré auto také pořád něco polykalo. Když manžel po třech letech boje s rakovinou zemřel, bylo mi jasné, že ze mě aktivní veselá seniorka nebude. Prostě jsem na to neměla. Úspory mám minimální, údržba domku a auta něco stojí, kdyby mi nepomáhali synové, nemohla bych si nic dovolit. Tak si aspoň držím ten kurz italštiny, jednou ročně si dopřeju lázně, sem tam si s kamarádkou vyjedeme do Prahy. Ale pozor, jdeme jen na výstavy a akce, které nejsou drahé a svačinu máme sebou. Můžete se tomu smát, ale že bych si v restauraci dala oběd, to už ani nepamatuju. A nebýt toho, že mám hodné syny, nemohla bych si dovolit ani ty výlety,“ vypráví Šárka. Tvrdí, že zná řadu lidí, kteří si v penzi nemohou dovolit vše, co by chtěli. „Nejsme přitom nároční, ale prostě nechat někde v restauraci dvě stovky pro nás není samozřejmost, jako pro mladé, kteří chodí denně na kávičky a vínečka,“ říká Šárka.

Dobrá zpráva statistiků je, že obecně je podíl lidí ohrožený chudobou celkově v Československu ve srovnání s průměrem Evropské unie nízký. A protože po dobré zprávě vždy následuje ta špatná, tak tady je. „V seniorské kategorii je značný trend ke zhoršování situace a u žen seniorek již podíl převýšil průměr Evropské unie,“ uvádí zpráva Českého statistického úřadu.

důchody peníze
Hodnocení:
(4.9 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Daniela Řeřichová
Pravdivý článek. Ne každý může v sedmdesáti pracovat. Ne každý zdědil dům nebo si mohl koupit byt. Když je člověk zvyklý žít na určité úrovni a zůstane na všechny výdaje sám, je to zlé.
Antonín Nebuželský
Ne každý může. Sám jsem dělal asi jedenáct let v důchodu. Montéra, pro predstavu, jenže přijde infarkt, prostata, a co já vím dalšího. A můžou vám říkat "potřebujeme tě", když to nejde, tak to nejde. Nicméně žiju aktivně, hlavně chodím. A k financím. Žijeme zatím s manželkou, tak nemáme problém. Máme ušetřeno do rezervy, jo a už nikam do zahraničí nejezdíme, občas tady něco. Ovšem, když manžel odejde, má žena většinou problém, nejen finanční, mnohdy chodím dělat drobné opravy, občas něco nastavím, takže to znám. A nezávidím, mají to těžké, ale často i chlapi, ti bývají často nešikovní, takže, stáří je naprd.
Jarmila Fialová
Názor paní Olgy mě tedy nadzvedl ze židle. Naopak - každý, i zdravý senior by si už měl užívat odpočinek. Jsem sama na placení bytu a všeho okolo, přesto celý rok jezdím na jednodenní výlety a nejmíň 2x na víc dní. Zahraničí už mě neláká, ale dokázala bych ušetřit i na to. Chtěla bych paní Olgu, byť zdravou, v 70ti letech třeba tahat těžké pacienty jako zdravotní sestra. Takhle staří mohou pracovat jen v kancelářích a tam opravdu ta místa zabírají mladým.
Jana Zahradníková
Pracovala jsem jako OSVČ, v důchodu ještě 5 let a už jsem byla hrozně unavená, navíc mám zdravotní problémy, tak nakonec jsme skončili. Nenudím se, mám zahradu,skleník, psa, chatu, děti a vnoučata, sestru, známé, na nudu nemám čas. Jde mi všechno pomaleji, ale vyspím se, jsem klidná a nemám ty stresy, co jsem měla. Sice si někdy říkám, že by to chtělo nějakou změnu, ale nemám odvahu.
Jarmila Komberec Jakubcová
Naprostý souhlas s paní Olgou - pracuji jako OSVČ, místo nikomu nezabírám a pokud odvádím práci, za kterou mi firmy zaplatí asi je jedno zda ji vykonává senior či junior. Důležité je prodat svou práci, odvést daň a další odvody jako je zdravotní a sociální pojištění.
Jana Dvořáková
Jsem 11 let v důchodu a myslím,že jsem hodně aktivní a skoro nic mě to nestojí. Běhat, chodit a plavat v přírodě je zadarmo. Když není hezky, tak se dá cvičit doma i např. s pet lahvemi nebo konzervami místo činek. Na výlet se dá jet s kamarádkou třeba vlakem za 25% slevu, takže cesta vlakem je kolikrát levnější než lístek na metro v Praze. Knihovna je za symbolický poplatek, na filmy se dívám doma, ale ne kvůli ceně lístku, ale že mi vadí chroupání popcornu atd., kterým je film rušen. Výstavy si občas dopřeju, když je to něco, co chci vidět. A tak jsem velmi spokojená seniorka.
Marie Doušová
Souhlasím ,že samotné ženě se žije hůře , než když má ještě manžela a mají dva důchody.Nejhorší je nájem,elektřina,voda,poplatky za popelnice a ještě jídlo. Je toho opravdu dost . Na zábavu a kulturu toho opravdu moc nezbyde.Pracovat může jen ten , kdo je scela zdráv a nemá žádné jiné závazky. Někdo Olgo pomáhá zdravotně nemocným scela zdarma a tam se nedá vydělávat.........
Olga Škopánová
Nemyslím si, že důchodci zabírají místa většinou pracují na dohodu a na zkrácený či poloviční úvazek a za nižší mzdu což pro mladé není atraktivní. A pokud si chtějí v důchodu trochu užít nic jiného jim nezbývá. Na stát spoléhat nelze.
Jana Zahradníková
Pro Olgu Skopanovou : myslím, že by měli pracovat hlavně mladí. To mi jednou řekla jedna mladá paní,že důchodci zabírají pracovní místa. I když, třeba 10 hodin týdně práce mladým nepomůže.
Olga Škopánová
Myslím, že každý senior kterému to zdraví dovolí by měl pracovat.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.