Jak budeme hospodařit. Téma, o kterém by každý starší pár měl mít jasno
Ilustrační foto: Ingimage

Jak budeme hospodařit. Téma, o kterém by každý starší pár měl mít jasno

12. 8. 2021

Odchod do penze znamená velkou životní změnu v mnoha oblastech. Jednou z nejvýznamnějších jsou peníze. Pokud si muž a žena předem nepohovořili o tom, jak s nimi budou nakládat, mohou počítat s řadou neshod.

Může se zdát, že jde o nesmyslné téma. Jestliže jsou spolu přece lidé řadu let, mají ve všem jasno a o to se týká i vynakládání peněz. Jenže opak je pravdou. Právě ve vyšším věku se často naplno projeví to, co v partnerství léta tiše bublalo skryto pod povrchem. Jestliže žena vydělávala dostatek peněz na to, aby si každý měsíc ze svého příjmu mohla koupit něco pěkného pro radost, jejímu muži to bylo jedno, protože se ho to v podstatě netýkalo. Ale jestliže si žena chce kupovat něco pro radost v době, kdy oba mají příjem mnohem menší, může se tomu pán začít divit. A naopak. Jestliže si muž dopřával nějaký drahý koníček, partnerku to nezajímalo, protože souběžně měla dost peněz na provoz domácnosti. Jestliže ale najednou přemýšlí, zda jsou schopni uspořit na dovolenou, začne ji rozčilovat, že muž si mezitím koupil novou cyklistickou přilbu.

„Nastoupili jsme s mužem do penze plus minus ve stejnou dobu. Co se týká financí, byl to šok. Samozřejmě jsme byli připravení, něco jsme uspořili, ale zrovna v tu dobu nám odešla pračka a začalo nám zatékat do chaty. Zatímco dříve nám výdaje v řádu několika tisíc nepřipadaly strašné, nyní to pro nás je velká částka, která výrazně zahýbe rozpočtem. Já navíc byla zvyklá na své koníčky. Chodím do jazykového kurzu, do jógy, mám hodně přátel, takže kafíčka a vínečka byla běžná,“ vypráví osmašedesátiletá Vlasta. A pokračuje: „Něco jsem z toho omezila, přemýšlím teď při nakupování o hodně jinak, než když jsem vydělávala. Jenže manžel se chová pořád stejně. Nedávno si koupil dost drahé rybářské vybavení, bez auta neudělá krok, benzín nás stojí obrovské částky, k tomu je zvyklý na chatě grilovat a zvát sousedy. Když jsem mu naznačila, že bude muset zbrzdit, pohádali jsme se. On si myslí, že brzdit budu jen já,“ tvrdí.

Když jde o peníze, vznikají v páru velmi ošklivé hádky.

Lépe jsou na tom zpravidla lidé, kteří byli zvyklí celý život hospodařit s rozvahou a jsou srozuměni s tím, že si člověk nemůže dovolit vše, co by rád. Ti pak po odchodu do penze vlastně životní styl moc nemění.  Nejhůře jsou na tom obvykle ti, kteří do důchodu odcházejí bez přípravy, bez myšlenek na to, že příjem bude výrazně nižší a zároveň takzvaně nemysleli na zadní kolečka.

Podle průzkumu na téma Spoření a partnerské vztahy, který před časem provedla banka ING, téměř polovina lidí tají před svými partnery a partnerkami své přesné příjmy a výdaje. Přitom devadesát osm procent párů tvrdí, že hospodaří společně. Je to zajímavý rozpor, který finanční poradci velmi dobře znají. Říkají, že je naprosto běžné, že si partneři něco takzvaně ulívají pro sebe a zároveň veřejně deklarují, že preferují naprosto průhledné společné hospodaření.

Potíž je v tom, že mladí lidé, ale i ti ve středním věku, nad životem ve stáří nepřemýšlejí.  Je to logické. Jestliže někdo vydělává slušné peníze, je zdravý a má spoustu zájmů, asi těžko bude přemítat nad tím, jak vysoká bude jeho penze, kolik si do ní chce naspořit a zda z toho utáhne život, jaký si představuje. Přitom z většiny průzkumů týkajících se stárnutí populace paradoxně vyplývá, že si lidé nyní pod pojmem penze představují pohodový život plný koníčků, cestování a vzdělávání se.

„Zarazila mě nízká gramotnost mladé generace o věku dožití. Mladí ve věku okolo dvaceti pěti let očekávají, že se dožijí osmdesáti let, stejně jako čekají dnešní padesátníci. Už dnes přitom, kdyby se nezměnila úmrtnost, tak se dvě třetiny žen dožívají osmdesáti let, u mužů je to čtyřicet pět procent. Mladá generace by tedy měla vědět, že ti, kterým je dnes dvacet pět, se v průměru dožijí devadesáti,“ uvádí demograf Tomáš Kučera z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

A je jasné, že žít do devadesáti si vyžádá výrazné finanční náklady z vlastní kapsy, což už nyní některé seniorské páry pociťují.

„Mysleli jsme si, že jsme na penzi připraveni, ale ukazuje se, že jsme byli naivní,“ říká sedmdesátiletá Alena. Poté, co její manžel onemocněl a má potíže s pohybem, začala shánět bezbariérové bydlení. „Jenže byty, které by se nám líbily, neutáhneme. Celý život jsme žili v nájmu, ten nám neustále zvyšovali, neměli jsme jak moc co naspořit. Takže jsme se nakonec nastěhovali do komplexu určeného pro seniory, ale je tady vše tak drahé, že nám z našich penzí zůstává minimum. Trochu pomáhá náš syn, ale také si nemůže dovolit dávat nám měsíčně tisíce, to je jasné. Takže žijeme skromně. Ráda bych si občas někam zašla, zajela ještě aspoň jednou s kamarádkou k moři. Jenže tady se platí za pečovatelské služby zvlášť a když si vše propočítám, prostě si moře nemůžu dovolit. Manžel je mrzutý, má pocit, že nám svou nemocí takzvaně pokazil stáří. Často se hádáme, stává se z něj zlý, zatrpklý člověk. A přiznávám, že já jsem taky v poslední době dost podrážděná, když každý měsíc propočtu, kolik peněz vynakládáme na běžný život, který vlastně za nic moc nestojí,“ vypráví.

Peníze jsou zdrojem hádek v mnoha rodinách, ale dobrou zprávou je, že právě v seniorských párech jsou oproti mladým párům, méně časté. „ V domácnostech seniorů dochází k hádkám především v případech, kdy si přinesli do penze dluhy z dřívějška, případně dluží za děti či vnoučata, spoléhali, že ty budou závazky splácet, jenže pak dluhy zůstaly na seniorech,“ uvedla Jana Žaludová ze společnosti KRUK, která pomáhá lidem, kteří mají potíže se splácením dluhů.

O tom, že je dobré přesně si promyslet, jak člověk v penzi chce žít, se v poslední době mluví a píše čím dál častěji. Právě podrobné prozkoumání příjmů a výdajů a otevřený hovor o tom, jak si oba partneři představují, že budou jejich příjmy a výdaje vypadat v penzi, by mělo nastat v párech už ve věku okolo padesátky. Ano, pro mnoho partnerů je poněkud směšná představa, že by někdo v padesáti řekl: „Maruš, uvědomuješ si, že v penzi si  každý měsíc nové tričko moct kupovat nebudeš?“ Přináší to riziko, že dotyčný uslyší: „A uvědomuješ si, že ty si nebudeš moct kupovat tyhle drahé lahvinky vína a každý pátek jít s Pepou do hospody?“

Jenže právě takové věty nakonec mohou předejít mnoha nepříjemnostem. Protože hlavní heslo disciplíny zvané příprava na penzi zní: Kdo je připraven, není překvapen.

domácnost důchody peníze peníze
Hodnocení:
(5 b. / 3 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Ladislava Tesařová
Ano, je dobré se připravit už předstihu. Nejlépe velkém předstihu, protože nikdy nevíte čím vás život překvapí. Zajistili jsme si vlastní bydlení, aby nás náklady na provoz domácnosti nepoložily, snažili jsme si něco odložit "na horší časy". Už kolen 50 let jsme řešili, jak to v důchodu budeme dělat. No, život si to vymyslel jinak, můj muž týden po 60. narozeninách zemřel, mě bylo 54 let. Plány jsem musela přehodnotit, ale jsem vděčná, že nemusím řešit bydlení. Naštěstí jsem vždycky slušně vydělávala, tak mám důchod, ze kterého se sama uživím, protože vdovský jsem brala jen 1 rok a pak už nic. Takhle jsem si život v penzi nepředstavovala, ale mám štěstí, že mám z čeho žít a nemusím počítat každou korunu.
Ivo Patta
Když už je řeč o starobních důchodech a penězích, znáte fakta? Například: Víte, jaký byl poměr mezi průměrnou mzdou a průměrným důchodem v roce 1991 a jaký v roce 2020? Nebo zdánlivě jednoduché otázky: Co je to starobní důchod? (definice). Nebo: Jak jsou starobní důchody financovány? Na konec klíčová otázka: Správně provedená důchodová reforma spočívá ve spoření na důchod do penzijních fondů, nebo v opravě vadného účetnictví tak, aby ze státního důchodového systému nemohli čerpat ti, kteří do něj na svůj starobní důchod neinvestovali? Více v nové knize "Ekonomům to myslí černobíle".
Danka Rotyková
Asi mám to štěstí, že jsem se na život v důchodu připravila lépe, než moje rodiče. Byli mi velkým příkladem, i když tím opačným. Je to jako se vším v životě, je dobré stát nohama pevně na zemi. Snít můžou princezny.
Eva Kopecká
Je možnost, pokud to zdraví dovolí, takzvaně přesluhovat. Na mém pracovišti se v nedávno uplynulé době sešli lidé, kteří to využili, potom jsme tam měli odchod na den, a taky i odchod při první možné příležitosti, to jest o tři roky dříve. Nikdo si asi neumí představit, jaké to je, skončit ze dne na den, i když ten den D zná dlouho předem. Samozřejmě bonusem odchodu do důchodu je vlastní bydlení a taková práce, která nebyla hodnocena minimální mzdou a krácena o roky, které by člověk byl doma jen tak. To se potom všechno spočítá dohromady i s úroky... A tak je naše pracoviště rozděleno na dva tábory. Jeden říká, chodit, co to půjde, druhý říká,nekrátit si život prací až do padnutí a jít,vždyť mladí práci potřebují a my i tak x let oproti časům minulým přetahujeme. Takže brigáda pár hodin týdně, aby se nezlenivělo ano, ale ne ve svém oboru. Těch 35 let stačilo bohatě. No a že se důchodce musí uskrovnit, musí no. Zase, oblečen je, lukulské hody nepotřebuje, a pokud se chtěl někam podívat, nelze čekat, až bude osmdesátník....to chtělo tak nějak kapku dřív.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.