Zdravím. Jmenují se Robin a přišel jsem do života paničky den před Štědrým dnem. Byl jsem prý tím nejlepším "dárkem", který panička mohla dostat.
Její fenka Maggie byla nemocná, a ač panička bojovala o její život 3 měsíce, nakonec se Meginka odebrala za duhový most. Léčba byla nákladná a patří díky všem, kteří přispěli na léčbu a také chůvičce Vlastě, která tu pro Megí byla, když byla panička v práci. A Zuzce, která přispěla nemálo a dokonce poslala pár "zlaťáků" i mně, si představte. No, hned bych jí dal pac a olízl nosánek.
A i když na magistrátu panička sdělila, že už žádný další pes, smutek po Megí byl tak velký, že tušila, že bez čtyřnohého parťáka prostě být nemůže... Už nemá totiž nikoho z rodiny, kamarád ji opustil v době nemoci Megí, místo aby byl nablízku a my pejsci jí prý přinášíme radost do života. A tak hledala na "Fejsbůku", ale pejsci, o které by měla zájem, byli příliš daleko.
Jenže, najednou jsem se objevil já a bylo rozhodnuto. No, mám prostě kouzlo osobnosti. Panička tedy tvrdí, že rozhodly mé velké uši a šibalské oči, no jsem prostě unikát. Byl jsem původně u paničky v Plzni, ale ta už má svůj věk a prostě na mě nestačila. A to i přesto, že už mi je 11 let a coby senior bych se měl zklidnit. No, opak je pravdou, energie mám na rozdávání.
Eva, tak se jmenuje má nová panička, sice přiznala, že se obávala mého vyššího věku, ale prý kdo jiný, než my senioři si má toho života užít. A tak o mém novém bydlišti bylo rozhodnuto. Olinka, dcera mé paničky z Plzně, si ověřila, zda Eva bude tou pravou. A neváhala. Vše šlo tak rychle, že jsem najednou seděl v autě i se svou bohatou výbavou a jel směrem Most.
Nejdříve jsem byl zmaten, cože se to děje, najednou jsem se ocitl u nové paničky doma. Já tedy nejdříve na ni pobrukoval, když mě chtěla pohladit, no, brzy jsem poznal, že to bude v cajku a dokonce jsem se nechal vzít i do náruče.
A tak jsme spolu prožili svátky vánoční. A já zjistil, že se mám jak v ráji. V dubnu šla panička do důchodu, takže času fůru na dlouhé vycházky v přírodě. Je zde les Ressl, tam chodíme nejraději. V zimě bylo dost sněhu, to jsem si tedy užil. Jaro bylo letos prima, žádná velká vedra. A já poznával nové město. Les Ressl, rybník s kachnama, jezero Most, hrad Hněvín - to jsem tedy trochu funěl do kopce, ale panička ještě více. Přesunutý kostel s rybníkem, cesta motoráčkem do hor na Moldavu. Vlak "drkotal" tak, že jsem byl ve stresu, řeknu vám. Ale jen jsme vylezli, byl jsem zas ve svém živlu. A nazpět už jsem věděl, že mi ve vlaku nic nehrozí, tak jsem byl sice ve střehu, ale v pohodě. A když jsem viděl prvně potok v lese, myslel jsem, že je povodeň. To bylo tedy dobrodrůžo. Chtěl jsem tu vodu chytit, panička měla záchvat smíchu, jak jsem ji prý pobavil. Vždyť proto tu jsme, abychom vám přinášeli úsměvy na tváři. Když jste šťastní vy dvounožci, jsme i my. Video je vloženo zde na "Íčku", tak přeji zábavu se mnou naživo. (jen ta kvalita na YouTube je bohužel dost zhoršená oproti originálu).
A to nás čekají další výlety, např. Klíny k Flajské přehradě ad.
Sice mě čeká čištění zoubků v narkóze - odstranění zubního kamene, ale budu statečný. Packu na to. Držte mi "tlapky".
Tak mrkněte na fota, jsou tam i snímky Megí, protože ta v srdci paničky zůstala, ale i kamarádky Jarky s Cindynkou a Chesterkem, kteří byli paničce nablízku, když byla sama. A pár snímků z Mostu.
A buďte nablízku druhým i vy, lidem i zvířátkům.
Váš Robin
