Mgr. Ing. Bc. Rychlokvaška, MBA

Mgr. Ing. Bc. Rychlokvaška, MBA

26. 8. 2021

Pepa Novák. Uličník z vedlejší ulice, rošťák, ale dobrák od kosti. Sotva prolezl základku, ani na učňáku mu to prý moc nešlo. Ale byl snaživý. Toho mužskýho jsem nedávno potkala. Zbrzdil chůzi, žoviálně pronesl „Jej, co ty, jak se máš?“ a s dovětkem zvolaným přes rameno: „Nezlob se, chvátám na zastupko!“ mi podával z prsní kapsy saka vylovenou vizitku. Na ní stálo Mgr. Bc. at Bc. Josef Novák, MBA.

Koukám na vizitku a nevěřím svým očím. Uznale pokyvuji hlavou a s úsměvem si kladu otázku, jak se Pepíček vyšvihl. A především, co vlastně vystudoval, v čem se nakonec stal odborníkem, které to absolventem vysoké školy a oborů vlastně je. Přesněji, kterých to absolventem vysokých škol vlastně je.

Titul MUDr., JUDr., MVDr., PhDr., RNDr., MDDr., Ing.arch., ani Ing., před svým jménem napsáno nemá. Z toho dovozuji, že lékařem, zvěrolékařem, dentistou, doktorem práv, doktorem přírodních věd, architektem, a ani kvalifikovaným odborníkem v technickém oboru, tj.  inženýrem, Pepíček není. Ukončené vysokoškolské studium a složení příslušných zkoušek u uměleckých oborů opravňuje používat titul MgA. (magistr umění) nebo BcA. (bakalář umění), což na vizitce u jeho jména taktéž nevidím, čili výjimečné hudební, herecké anebo jinak kumštýřské nadání mi u Pepíčka také neuniklo. No, tedy mi povězte, co za akademického specialistu jen Pepíček může být? Jako učeň studijními ambicemi neoplýval, ani selskou logiku nesypal z rukávu. Nám, jeho slovy „inteligentním gymplákům“, se pohrdavě vysmíval. Ale což, člověk nikdy neví, co se z koho vyklube, navíc kluci mají svůj čas. Každopádně, smekám klobouk dolů.

Vizitku jsem založila do krabičky nevýznamných papírků a poznámek, které by se mohly v budoucnu případně hodit, a na setkání jsem zapomněla. Až jednou, když jsem hledala zástupce nejmenované firmy na webu, z jedné pozice majitelů firmy na mne bliklo jméno Josef Novák včetně všech těch podivně seřazených titulů před jménem a za jménem. Z krabičky jsem vytáhla vizitku, porovnala, a na beton jsem si byla jistá, že jde o Pepíčka, který mne nedávno potkal a chvátal na zastupitelstvo. „Podívejme se, kluk jeden ušatý, přece jen si nakonec vzal prsatou Růžu, pozice spolumajitele ve firmě jejího táty tomu nasvědčuje!“, uculila jsem se a rozhodla se mu cinknout.

Do zvučného „halló“, které odstartovalo náš telefonický hovor, jsem Pepíčkovi pochlebně a v koketním tónu naservírovala: „Tedy, Pepíčku, pane magistřebakalářietbakaláři, překvapuješ, jak Tě mám safra oslovovat? Víš, abych Tě náhodou neurazila?“ Na konci drátu jsem pocítila pýchu a milostivě chápající odpověď: „Ahoooj Jáňo, stačí jen magistřéééé.“ Dále se Pepíček rozpovídal, jak se studia stala jeho vášní, jak prý - zaplatíš školné, přijímačky neděláš, u zkoušek něco opíšeš, něco okecáš, testy trefíš, prostě, že tě nevyhodí, že soukromky potřebují prachy. A hihotal se na celé kolo, až jsem sluchátko odkláněla. Pokračoval: „první bakalář byla soda, to jo, ale všichni se nějak potřebujeme, znáš to, nějak jsem to udělal. Pak mne přesvědčili na navazující dvouleté magisterské studium, jenže to byla jiná soukromá vejška. Zkusil jsem to, hihi, povedlo se, udělal jsem to a bác, měl jsem najednou dva tituly. Nedávno jsem si dodělal dalšího bakaláře, to byla brnkačka, korona zajistila vše on-line, nikam jsem nemusel, co ti budu povídat! Při tom všem jsem v pohodě chodil do firmy. A embíej* - to cvakl tchán.“ (* neakademický manažerský titul, pozn. autorky)

Zdvořile jsem naslouchala příběhu, který není vůbec ojedinělý. Podobal se příběhu jistého Matěje, který za 7 let dokázal vystudovat 6 vysokých škol za zisku 6 titulů (Ing. Bc. + C.M., MBA, MSc.). Pokyvovala jsem Pepíčkovu vyprávění a současně jsem se zamyslela...Studovat je prostě „in“. Jinak řečeno – absolventů vysokých škol s násobnými tituly přibývá jako hub po dešti. Kdekdo je neuvěřitelně „študovaný“, co na tom, že u některých je za jejich titulem více účelového, než učeného. Kvalita vystudovaných absolventů ustupuje jejich kvantitě. Vznikem nového českého vysokého školství, především soukromého s jeho jednoduchou dostupností a přebujelou distanční formou, pak i vlivem všudypřítomné googlovské doby – její digitalizací, komerční tyranií, uspěchaností, povrchností, tím vším dohromady včetně maloměšťácké české národní povahy a společenského trendu koukat pohrdavě na manuální práci, dochází k převzdělanosti českého obyvatelstva. Také nám pomalu vymírají ti, kteří své tituly před jménem i za jménem - tuto ctihodnost - získali postupně a díky osobním předpokladům, řádnému absolutoriu veřejné, resp. státní vysoké školy, letité empirii, nespočitatelným hodinám bádání, kilometrové publikační činnosti a odborné či pedagogické praxí. Vymírají ti, kteří vystudovanou specializaci léty praxe prohlubovali, nechali ji vykrystalizovat do mistrovského tvaru a zůstali jí věrni. Tito vzdělanci jsou mnohdy nahrazování titulovanými rychlokvaškami, univerzály, kterým je připisován předpoklad, že požadované praxe posléze nějak nabydou. Přece vysoká škola, resp. titul jeden, dva, tři = patent na rozum, ne?

"Jáňo, jsi tam?", probere mne z úvahy Pepíčkovo zvolání do telefonu. "Zastav se na kafé, ano?" "Pokecáme!" Souhlasila jsem. S přáním velkých úspěchů a radostné kariéry jsem telefonát ukončila. Ačkoliv Pepíček toho napovídal dost, co vlastně vystudoval a v čem je odborníkem, mi však nějak nestihl říci. Prozatím mi Pepíček zůstane na paměti tím více jako titulonosič, než sofostikovaný vzdělanec, ale, třeba i podruhé překvapí, nikoliv titulem samotným, nýbrž vystudovaným oborem, který si svou kuriozitou nezadá s některými studijními obory v zahraničí, např. vědním oborem o pizze, vědním oborem huličství či vědním oborem sušeného masa.

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Mesarčová
Pane Berka, souhlasim, titul ani vysoka skola neni patent na rozum, myslim, ze jste clanek nepochopil...
Jindřich Berka
Dobrý den, když člověk vystuduje VŠ nezáleží přece vážená paní jestli má titul Mgr. nebo JUDr. Mgr. nebo PhDr. To podstatné je jaký je právník a jaký učitel. Znám mnoho dobrých právníků, kteří jsou pouze Mgr. a učitelů a platí to i opačně!!
Marie 00000
Je to průšvih doby. Soukromé školy - to je továrna na peníze, jejich cílem není vzdělání žáků, ale zisk.
Soňa Prachfeldová
Také myslím, že naše školství je na vysoké úrovni, bohužel některé soukromé školy mají poněkud jiná kritéria.
Jitka Hašková
Mgr je i titul, který se získá i na soukromých vysokých školách. Tam když zaplatí, tak to udělá. Na dvou jsem v důchodu učila, tak jsem viděla, jak to vypadá. Jsou i studenti, kteří opravdu se chtějí něco naučit, tak se naučí. Mám obdobnou zkušenost ze dvou soukromých vysokých škol. Šuškandou se člověk dozví, že se z jazyků nesmí vyhodit, na vysoké škole, kde se učí převážně turismus, nejsou jazyky klíčovými předměty. Může se student potrápit, že dostane trojku až na třetí pokus, ale vyhodit ne.
Hana Řezáčová
Mgr. je titul, který získávají studenti univerzit. S titulem Mgr. končí studenti pedagogických, filozofických, přírodovědeckých atd. fakult, doktoráty si dělají později ... I student práv končí jako Mgr., doktorské studium, pokud chce získat titul JUDr., si může doplnit až následně ... S doktorským titulem končí pouze studenti lékařských fakult a také studenti vysoké školy veterinární ... Titul Mgr. Pepíčka z článku byl, jak se píše, získán na nějaké soukromé vysoké škole nevalné úrovně, kterých bohužel vyrostlo jak hub po dešti, studenti jsou tam většinou ti, co mají peníze, ne ti, co mají něco v hlavě, no, a pak z nich vycházejí takoví Pepíčci ... Je to škoda, pak to "hází špatné světlo" na celé vysoké školství ...
Daniela Řeřichová
Mám ráda nadsázku a dokážu ji ocenit. Sběratel titulů Pepíček jako karikatura je fajn, ale naše školství, byť utrpělo různé ztráty, je stále na dobré úrovni. Zcela jistě potřebuje radikální reformu, a to nejen kvůli podivným titulům a různým skandálům, nicméně výčet neetického způsobu dosažení vysokoškolského vzdělání v článku považuji za unfair. Mnoho let spolupracuji s vysokými školami různých oborů a takto vykreslený obraz je z mého hlediska dehonestující. Samozřejmě existují výjimky, tak jako všude, ale já jsem ráda za naše erudované pedagogy a poctivé studenty.
Zuzana Pivcová
Akademické vzdělání a titul pro mě není totéž. Současné sebevědomé rychlokvašky nemám ráda, ale osobní spokojenost s dosaženou úrovní jim přeji. Horší pro mě jsou lidé, kteří své jakékoliv pozice zneužívají a škodí druhým.
ivana kosťunová
Vtipné a smutné zároveň
Jana Kollinová
Po přečtení příspěvku nevím, kam autorka po zveřejnění několika příběhů chce akademická vzdělání zařadit.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Tento týden končí dne 17. listopadu, tedy v Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva. A to bude také téma vědomostního kvízu tohoto týdne.