Hezký den, tak jsem zase tady.
Dnes ráno jsem před osmou hodinou vyrazila do elektrotechnické průmyslovky v Dobrušce, kde jsme předvedli studentům, jak těžké je žít nevidomým mez námi koukavci. Nejprve jsem si myslela, že to nebude nic moc a že nás studenti nebudou ani vnímat. Mile mě překvapilo, že jsem se zmýlila.
Bylo osm stanovišť, u kterých se střídaly skupinky studentů. Každé stanoviště dostalo dva studenty k ruce, kdyby bylo potřeba, aby nám pomohli. Ostatní procházeli od jednoho stanoviště ke druhému. Jejich zájem byl upřímný a já byla mile překvapena.
Je vidět, že to s našimi mladými nebude tak zlé. Jen ti špatní víc vyčnívají. Dopoledne jsme si mezi mladými užili a zjistili jsme, že jim osud lidí postižených není lhostejný. Stálo za to.
