Nikdo není doma prorokem, proto i svatý Václav v době dávno minulé byl ve své vlasti zavražděn.
Tento svátek, v dobách mého dětství a mládí, jsme vždy slavili prací. Byla to doba sklizně a úklidu polí. Práce byly dokončeny na svatého Martina, aby tělo i Duše byly připraveny k odpočinku v nadcházejícím období. Dávno pryč jsou ty doby. Oslavy tohoto svátku nabyly velkých změn a různých podob. Ne jiný kraj, ale jiný mrav určitě.
V letošním roce jsem svátek svatého Václava oslavila čistě soukromě společně s retrospektivou sedmého výročí mého působení na portálu i60.
Jak jsem odpověděla na chatu Otázka dne, ke slavnostnímu obědu jsem připravila srnčí svíčkovou na smetaně s houskovým knedlíkem a po obědě uskutečnila v odpovědi avizovaný výlet „kolem komína“. Cílem tohoto výletu byla mohyla na vrcholu Mužský, která připomíná bitvu r. 1866.
Vzala jsem foťák, lahvičku s vodou a vyjela na koloběžce směr Březina. Po „Modré“, nad Kurovodicemi, cestou pod lesem, která je neznačená, jsem po vrstevnici dojela na „Žlutou“. Nikým ani ničím nerušena jsem po krkolomné stezce strmě stoupala k „Modré“, koloběžku chvílemi vedla, chvílemi přenášela. Po vystoupání na „Modrou“, kde vpravo Studeným průchodem vede stezka na Drábské světničky, jsem se dala vlevo po „Modré“ a už podstatně mírnějším stoupáním dorazila Na Krásnou vyhlídku.
Myslím, že není překvapující zpráva, že na „Žluté“, od které je pouhé necelé 2 kilometry vlaková zastávka Březina nad Jizerou, jsem potkala pouze jednu pětičlennou rodinu. Na rozdíl od téměř liduprázdné pěší trasy, venkovní restaurace s parkovištěm praskaly ve švech a podél úzké silnice od parkoviště až k odbočce vedoucí k mohyle (650m), parkovalo jedno auto za druhým, místy i v obou směrech.
Pohled od restaurace Na Krásné vyhlídce skýtá nádherné panorama od Bezdězu po Všeň. Tady jsem zavzpomínala na setkání, která jsme s Radkem organizovali. Na první výšlap s prima partou i60 (2015) a při pohledu na Bezděz, na setkání v Doksech (2016). Po krátkém zastavení k načerpání sil jsem pokračovala dál, směr mohyla.
Od mohyly, při pohledu na panorama Českého ráje jsem přidala další vzpomínky na toulky tímto krajem. Z železniční stanice Borek pod Troskami na Trosky a kolem rybníků zpět (2016), jindy Hruboskalskem, z Turnova přes Hlavatici, Valdštejn, Hrubou Skálu, do Sedmihorek (2016) a na návštěvu prima party i60 u nás doma, spojenou s vycházkou k Žabakoru (2017).
Za absolvování stoupání po „Žluté“ jsem se na zpáteční cestě odměnila 2 km dlouhým sjezdem, až do obce Zásadka (část obce Boseň) a odtud pokračovala v cestě směr Dneboh. Při dojezdu pod skalní masív Drábské světničky jsem zavzpomínala na Evu Balúchovou, která u nás po jednom ze setkání přenocovala a druhý den jsme si udělaly z parkoviště výstup na "Drábky". Dodnes vidím její šťastný pohled, že náročný výstup i prohlídku světniček zvládla a pohledů kolem dokola si užila.
Téměř v závěru výletu, když jsem fotila Žabakor, mi neznámý cyklista nabídl, zda nechci vyfotit. Řekla jsem si proč ne a s díky souhlasila.
Posledním setkáním íčkařské party u nás doma, po kterém jsme si s Evou ještě druhý den udělaly výlet na Hruboskalsko (2018), jsem z čistě soukromých důvodů tyto aktivity ukončila.
Bez jediného záblesku nostalgie, se spoustou krásných vzpomínek, jsem si tento sváteční den náležitě užila. Ničeho nelituji, jen si s úsměvem sama pro sebe občas řeknu: "Světská sláva, polní tráva."
„Všechny cesty vedou do Říma,
pouze jedna jediná,
vede do tvého nitra.“
Svoji minulost, přítomnost i budoucnost vnímám v písni „Růže“. Od Nezmarů - jak příznačné!
https://www.youtube.com/watch?v=Dy5VmpouK_E
Foto: J. Caklová
Poznámka: 30.9.2021 je den úpravy fotografií.
