Každý večer po setmění
nachystám si potěšení,
ohně žár a sklenku vína,
jen mi prostě chybí žena.
Cítím se však ještě mlád,
mohl bych ji milovat.
Ale mlha mi můj zrak zkalí,
usnu v křesle, hlava bolí.
Zřídka kdy je láhev prázdná
a má mysl není jasná.
Sen o krásné dívčině
rázem se mi rozplyne,
když na mne drze civí
dýně zuby křivý.
Drze se mi vysmívá
samota neprospívá.
Věčně je na vině otázka.
Je pravda ve víně?