Po čtyřicítce se lidé cítí být mladší, než jsou ve skutečnosti
Ilustrační foto: Ingimage

Po čtyřicítce se lidé cítí být mladší, než jsou ve skutečnosti

3. 11. 2021

Žijeme v sebeklamu. Připadáme si mladší než lidé plus minus stejného věku. Není to ovšem neschopnost vyrovnat se stárnutím. Naopak, je to cesta, jak být ve vyšším věku optimističtí a spokojení.

Lidé, kteří překročili čtyřicítku, se zpravidla začnou cítit být mladší, než jsou jejich vrstevníci. Padesátník se zadívá na bývalého spolužáka, kterého delší dobu neviděl, a pomyslí si: „Ten za ty poslední roky sešel. Já se tolik nezměnil. Nebo změnil? Ne, mám více vlasů než on, nemám tak velké břicho, nehrbím se, moje kondice je lepší. Rozhodně vypadá starší.“

A dotyčný spolužák si v tu chvíli říká: „Já bych ho nepoznal. Nevypadá špatně, asi cvičí. No sice nemá takové břicho jako já, ale je takový celý vyhublý, vrásčitý, vysušený. Vypadá rozhodně starší než já.“

Na Michiganské univerzitě proběhl rozsáhlý průzkum, jehož autoři se pokusili zmapovat, nakolik je toto neobjektivní porovnávání vzhledu a věku rozšířené. „Došli jsme k závěru, že lidé po čtyřicítce se plošně cítí být zhruba o dvacet procent mladší, než je jejich skutečný věk. Připadají si mladší, než jejich vrstevníci. A to je dobře. Lidé, kteří říkají, že se cítí být mladší, většinou zůstávají déle zdraví a žijí déle,“ tvrdí profesor psychologie William Chopik, který se na průzkumu podílel.

„Všichni se někdy dostali do situace, kde jim dva lidé, kteří jsou stejně staří, připadali, jako by mezi nimi byl věkový rozdíl několika i více let. Je za tím biologické stáří, které opravdu způsobuje, že dva stejně staří lidé mohou působit mladší nebo naopak,“ říká primářka Monika Golková, který se zabývá anti-agingovou medicínou. Biologický věk se dá definovat jako funkční stav organismu a u padesátiletého člověka může znamenat až plus nebo minus deset let. Takže zatímco jednomu padesátníkovi lidé hádají čtyřicet, druhému šedesát. Bizarní, leč velmi časté je, že ten, který bývá označován za šedesátníka, se ve skutečnosti mnohdy cítí jako čtyřicátník. A současná doba těmto pocitům silně nahrává.

Internet a časopisy jsou plné fotografií známých lidí, které jsou dávány do souvislosti právě s věkem. Nezřídka někdo tajně vyfotí nějakou známou herečku středního nebo vyššího věku a pak se u ní objeví text typu: Takhle vypadá XY, když není nalíčená a jde se psem do parku. Načež ženy v plus minus podobném věku té dámy přemýšlejí a mluví takto: „Ty jo, ona má šedivou pěšinku. A vlasů má o hodně méně, než se zdá, když je upravená. A ty vrásky. A jak má povislé tváře. Vypadá jako sysel. Asi dlouho nebyla na žádném zákroku. To já tak povislé tváře nemám. A tak hluboké vrásky taky ne. A to jsme stejný ročník narození. Tak to teda já vypadá mladší.“

Současná doba bývá označována jako čas porovnávání se. Lidé se fotografují častěji než dříve, jsou aktivní na sociálních sítích, které jsou založeny na tom, že si lidé ukazují a srovnávají, co mají, jak žijí, kde byli, co jedli. Takže i porovnávání toho, kdo jak vypadá, jen kvete. A porovnávání se podle věku s ním úzce souvisí.

Pro někoho to může být projev narcismu a neschopnosti přijmout fakt, že každý stárne. Pro někoho je však takové srovnávání naopak ukázkou toho, že člověku záleží na sobě samému, není mu jedno jak vypadá a jak se cítí, pečuje o své zdraví, o své znalosti, věří sám sobě, byť si možná trochu upravuje realitu tak, jak se mu to hodí.

Jestliže si šedesátiletá žena připadá mladší než její vrstevnice, zpravidla jde o osobu, která se zajímá o módu, o zdravý životní styl nebo má nějaký koníček, který jí naplňuje život, zajímavou práci, zkrátka to, čemu se říká smysl života. Připadá si mladší, proto se nebojí pouštět se do nových věcí a její život je zajímavý.

Ovšem šedesátnice, která je přesvědčená, že je ošklivá, neschopná, tlustá, nezajímavá a podlehne pocitu, že ženy jejího věku většinou vypadají mladší než ona, je na té nejlepší cestě, aby z ní za pár let skutečně taková nezajímavá žena byla. Pokud by ve své nezajímavosti byla spokojená, bylo by to v pořádku, ale zpravidla jde o typy, které se pak zbytečně trápí a tím si ubírají léta života, která mohly prožít aktivně a zajímavě.

Právě proto je zdraví prospěšné cítit se mladší a občas se naprosto narcisticky porovnat s vrstevníky. Ano, někomu to může připadat jako malichernost, ba až hloupost, nicméně je to rozhodně lepší, než podlehnout pocitu, že lidé v našem věku vypadají mladší a já jediná ze všech svých spolužaček vypadám jako nudná stará bába.

Ovšem úplně nejlepší je, pokud se člověk, co se týká věku, dokáže nesrovnávat s druhými vůbec a žije si prostě tak, jak cítí, že je ku prospěchu jemu samotnému. Když je mu úplně jedno, kdo má kolik vrásek, vlasů a kilogramů. V tomto směru je totiž platná věta, kterou řekl německý filozof Eckart Tolle: „Příčinou vašeho utrpení a problémů je čas.“

 

psychika stárnutí
Hodnocení:
(4.8 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Caklová
Paní Dano, pro mě žádné "na druhou stranu" není. Každý je jedinečný a nikdo míru sebevědomí neurčuje. Je každého věc jaké sebevědomí má, co si vezme, nebo nevezme na sebe, jak se chová atd. Je to jako kdybych napsala, mně na nikom nic nevadí, ale neměl by nosit to ,či ono, neměl by to či ono dělat, tak nebo onak se chovat....... Stejně jako každá mince má dvě strany, tak stejně, buď je mi to jedno, nebo není, další možnost není a je to protimluv. I kdybyste si tu minisukni v šedesáti vzala, tak co jako já mám společného s tím, že vypadáte jako spartakiádní cvičenka po sezóně? Nic!,
Dana Divišová
Paní Jitko, udělala jste dobře. Nemá cenu schovávat to, co si člověk už na sebe neoblékne. Já pravidelně vyřazuju oblečení na charitu. A souhlasím, že problém není věk.Na druhou stranu přehnané sebevědomí, kdy si v šedesáti vezmu mini , to taky nevypadá úplně nejlíp. Spíš jako spartakiádní cvičenka po sezoně..
Jitka Caklová
Po přečtení článku mi přišlo na mysl, jak bych asi dopadla, dostavši-se do průzkumu na Michiganskou univerzitu. Jsem si jistá, že po čtyřicítce bych dopadla daleko hůř, než dnes po sedmdesátce. V šedesáti letech jsem vyházela všechno oblečení, o kterém jsem do té doby říkala, "na doma dobrý". Obecně nemám ráda chválu a když mi někdo řekne, že mi to sluší a že na svůj věk nevypadám, tak s úsměvem, bez skrupulí reaguji, "Já vím :-) :-)" a reakce jsou opravdu různé :-). Jak nemám chválu ráda, tak mě mile překvapila neteř, která mě snad 10 let neviděla a když si v létě přijela pro dort, na rodinnou oslavu, kdy jsem na sobě měla dlouhé, černobílé puntíkaté šaty , v jejím pohledu jsem viděla moment překvapení a pronesla, "No tedy teto, ty jsi kočka." Tak to mě od mladé holky opravdu potěšilo. Předposlední odstavec článku přijatelný, poslední dokonalý, pouze platnou větu od německého filozofa Eckarta Tolleho, pro sebe upravuji, že příčinou vašeho utrpení a problémů není čas, ale nízké, nebo žádné sebevědomí.
Dana Divišová
Zajímavý článek. Taky jsem vždycky říkala kolegyním, že se cítím o mnoho mladší. Pocitově. A pořád si tak připadám. Nemluvím o vzhledu, o potížích, čas nezastavíme..nedávno moje dcera přivedla na návštěvu spolužačku ( po deseti letech). Snacha hned tvrdila, že vypadá na 50 (je jí 42) a mě zase připadlo, že vypadá mladší než snacha. Hodnocení je ryze subjektivní. Doporučení je věkem se nezabývat, je to jen číslo.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.