Dívám se do oken

Věru, hezký vzpomínkový článek. Strávila jsem dětství v Letňanech a také juknu vždy do oken, když jedu kolem. Jako bych tam viděla mamku nebo babičku, které takto z okna často vyhlížely.

Nostalgie nás občas dostihne všechny. Já mám to štěstí, že v bytě po mých rodičích bydlí sestra. Občas jezdíme kolem domu, kde bydlel manžel a kde jsme u tchýně dva roky přebývali, než jsme dostali náš byt, ve kterém jsme letos 40 let. Líbí se mi, jak jsi to napsala. Přeji hezké vánoce a hodně štěstí do příštího roku. :-)

Věrko,děkuju za Tvůj dnešní článek. Já svůj byt,kde jsme léta žili už nemám možnost vídat.

Hezký článek, také když jedu kolem stavení, ve kterém jsem strávila nějaká léta svého života se ohlédnu a také vždy první pohledy míří k oknům.

Hezký článeček, který i mne vtahuje do vzpomínek.

Krásná vzpomínka. Já se ráda dívám do oken ve vánoční čas. Chodím na večer ven a koukám. Za každým oknem je stromeček. Krásně nazdobený. I okolí domů, ploty. Vše nazdobené. Tak mi ten čas uteče a ve své hlavě mám jen jednu jedinou myšlenku. Škoda, že se nemůžu vrátit zpět do dětství.

Je to hezké mít stále na očích kus svého života. Takové štěstí jsem neměla.

Krásná slova, Věrko. Krátké, leč plné citu a nostalgie. Po přečtení jsem se v myšlenkách vrátil o hodně zpět a v tom virtuálním prostoru jsem se díval do okna našeho nelahozevského bytu ve Dvořákově památníku a v tom okně jsem viděl matku, jak znepokojeně vyhlíží, kdy už se konečně vrátím z hospody. Tvá slova ve mně evokovala zážitky, staré již 60 let. Díky!

Moc hezká vzpomínka. Díky.