Fotoreportáž: Retro Vánoce
FOTO: rodinný archiv Marie Ženatové

Fotoreportáž: Retro Vánoce

10. 12. 2021

Blíží se vánoce a my starší jsme většinou ve svém dětství museli moc snít a probouzet fantazii, abychom se odpoutali od všedního plnění povinností a mohli se alespoň někdy "vznést" do oblak.

A proto do této fotoreportáže vkládám úvodní fotečku, kterou jsem dostala mimo jiné jako dárek s milým přáním k vánocům před 12 roky od rodinky syna, kde jsou právě moje vnoučátka jako vánoční andílci.

 

Moje první vánoce.jpg

Moje první vánoční fotografie je z roku 1948. Tatínek byl vyučený krejčí, ale přiženil se na větší hospodářství. Přes zimu si ještě přivydělával několik let jako domácí krejčí šitím obleků a kabátů. Každý měsíc odváděl hotové výrobky do Boskovic, kde zase obdržel potřebné látky k dalšímu šití. Občas při šití vyšetřil nějaký kousek látky, a tak mám na sobě svůj první kabátek ušitý jeho velikou pílí a zručností.

Stojím na stole, na kterém tatínek ušité výrobky žehlil, a jak mi maminka vyprávěla, tak pro nedostatek místa nebyl ani stromeček - jen nazdobená smrková větvička.

 

 panenky.jpg

Další fotografie je z roku 1953. Jsem na ní s bratříčkem a s velikou radostí držíme dvě naše první panenky, které jsme dostali od hodné tety k vánocům. Dostali jsme je oba, aby jsme se v tom mladším věku o ně nehádali. Na jaře jsem svoji panenku zanesla ukázat několika dětem ze sousedství a ve chvilce se mi ztratila. Proto maminka druhou panenku posadila v ložnici na stoleček a nám zase zůstala na hraní dřívka, která jsme obalovali do různých zbytků látek a i tak si dobře vyhráli.

 

Vánoční čepičky.jpg

V roce 1974 jsme již bydleli v Boskovicích a tři naše děti měly velikou radost z hezkých vánočních čepiček, které všem hodně slušely. V tomto roce dostali všichni i uháčkované panenky, chlapcům jsem vyráběla i věci ze dřeva - ty ovšem na fotečkách nemám. V té době jsem hodně pletla, háčkovala, šila, vyšívala i drhala - takže všechny dárky jsem vyráběla hlavně sama. A také jsem oblékala celoročně a levně svými výtvory celou rodinu. Pro maminku a tatínka jsem měla jako dárky velmi často upletené svetry.

 

hackovane-hracky-pro-deti-1.jpg

Moje vyrobené dárečky v té době dělaly hodně radosti. A protože panenky se líbily všem, tak příští vánoce jsem je uháčkovala i některým neteřím a synovcům.

 

 

 Vánoční koncert v roce 1983.jpg

Svoje vánoční retro fotografií už pro nedostatek dalších zakončím ukázkou našeho pěveckého sboru Janáček, kam jsem několik let pilně docházela. Účastnili jsme se různých vystoupení i mimo naše město - vždy to bývaly velmi zdařilé koncerty. Ale nejlepším koncertem a také vyvrcholením roku byl každoroční Vánoční koncert v sále sokolovny v Boskovicích. Tato fotografie je z roku 1983 a já na ní stojím v dolní řadě - jsem na pátém místě zleva - bylo mi 37 let.

 

Ještě bych chtěla napsat několik vět závěrem.

Dnešní děti mají většinou všechno, nepotřebují si snad ani nic vymýšlet, ale přesto se těší na vánoce - hlavně na čas se svými rodiči u dárků, her a sportování. Ale já jsem ve svém dětství a mládí poznala v naší vesničce nenáročné lidi většinou s mozolnatými dlaněmi a moudrými mozky. Milé sousedské popovídání, kam mohl každý, kdo přicházel s lidským slovem. Každý věděl o každém, všichni o všech a v případě nouze byly vždy poblíž pracovité ruce i ta potřebná laskavá slovíčka.

Člověk zde vždy musel být blízko člověka - osud druhého nebyl nikdy nikomu lhostejný. Moje dětství bylo skutečně  skromné, ale velmi bohaté na sněhovou nadílku. Ale byl u nás zvyk, že vždy o Štědrém dni byla u stolu v kuchyni navíc jedna židle - bydleli jsme na konci vesnice.  A to proto, kdyby některý pocestný neměl kam večer jít - aby mohl vstoupit a nebyl v ten den sám. A kolik v té poválečné době bylo hrnčířů, sklenářů, dráteníků, kteří ovšem tehdy chodívali pěšky a byli vděčni za malý peníz, jídlo či kousek místa na ovčí kůži nebo slámě na přespání. Já sama jsem na vlastní oči viděla, že takový osamocený poutník se našel i v tento den a dostal v mém rodišti jídlo a místo.

Vánoce mého dětství - dárků málo, stromeček chudobný, ověšený jen jablíčky, ořechy a později kousky čokolády obalenými ve staniolu, ale dostatek starých zvyků, obyčejů, pohody a lásky. A závěr dne - společná cesta s rodiči na slavnostní půlnoční, na kterou už zvali předem hudebníci v každé části obce slavnými fanfárami.

Občas se opakuji, ale tento současný svět oproti mému pohodovému, i když velmi pracovitému a přesto skromnému dětství prožitého v nádherně čisté přírodě se velmi zrychlil. Snad mu už ve svém věku 75 let ani někdy úplně nerozumím nebo často nedokáži stačit. Proto jsem zde tak velmi ráda s vámi všemi na i60.

Vím, že každý z vás měl jiné podmínky k životu, které zde můžete popisovat a já jsem velmi ráda, že je mohu pročítat. Přeji Vám všem ze srdce krásné, spokojené a pohodové vánoční dny v kruhu svých blízkých, přátel nebo dobré knížky či zajímavé vycházky do přírody. A právě ve chvíli kdy dokončuji opravy v tomto článku musím také moc poděkovat za radu a pomoc s vkládáním fotografií přímo do textu.

U nás se příroda oblékla do běloskvoucího oděvu a je skutečně překrásná. Brzy vyjdu s foťáčkem se přímo poklonit té velebné kráse, pokochat se jí a tím si dobít baterky.

A vám všem také přeji tu nebesky čistou sněhovou krásu mít i u vás a dobře si ji užít, protože je už rok od roku vzácnější.

 

 

Můj příběh Vánoční soutěžení 2021 vzpomínky
Hodnocení:
(4.9 b. / 31 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Hašková
Moc hezké vánoční vzpomínání.Mám to podobně, jsem o dva roky starší. I když jsem z města, vypomáhat si vzájemně bylo i v činžáku samozřejmé.
ivana kosťunová
Vaše vzpomínání na časy minulé mě vždy osloví. Já jsem se narodila v roce, kdy vy jste dostala svoji první panenku. Přesto naše vánoce byly podobné, jenom už jsme neoblékaly dřívka, ale skutečné panenky. Stejně jako vy ale vzpomínám na ty chudé vánoce , protože tam dominovala ta rodinná pospolitost, sníh a zimní radovánky. MOžná se mi to tak jeví s odstupem času, přesto jsem ráda, že o tom dokážete tak krásně psát.
Daniela Řeřichová
Milá paní Marie, Vaše články mě vždy vezmou za srdce. I když se osobně neznáme, mám pocit, že jsme si hodně blízké. Děkuji Vám za dojemné vzpomínky na prožitý čas. Neměla jste jednoduché dětství, ale zůstala ve Vás láska, již jste byla obklopena. To je dar napořád. Přeji Vám požehnané svátky Vánoční a radost, kterou sdílíte a posíláte dál. Fotografie jsou pozoruhodné zejména v detailech – také jsem měla panenku v kroji.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.