Když se řekne jmelí, většina lidí si zároveň vybaví slovo Vánoce. Jenže tak to nebývalo vždy. V dávných dobách tuto rostlinu lidé především spojovali s láskou a přisuzovali ji moc udržet náklonnost mezi mužem a ženou. A také sloužila k různým obřadům. „Zelená rostlina parazitující na stromech byla odedávna předmětem pohanských obřadů. Tehdy lidé věřili, že ztělesňuje živoucího ducha,“ uvádí historička Valburga Vavřinová, která je autorkou knihy Malá encyklopedie Vánoc.
Připomíná zvyk, který zřejmě pochází z Anglie, kde se věřilo, že muž může políbit každou ženu a dívku, kterou zastihne, když stojí pod zavěšeným jmelím. Tenhle zvyk vesele praktikovali angličtí vojáci i v dalších zemích než jen ve své vlasti, a tak se začaly u německých a švýcarských veřejných domů objevovat visící snítky jmelí a mezi muži se začalo tradovat, že tím je jasně naznačeno, že se v těchto domech rozhodně dočkají polibku, ba i něčeho víc.
Ovšem pozor, v Irsku by lidé znalí této tradice narazili, tam bývalo jmelí visící u vchodu vesnických chalup pozvání, že se chudí poutníci nemají zdráhat vstoupit a poprosit o trochu jídla a přístřeší. Ale rozhodně nemohli čekat od paní domácí nic víc, to by se se zlou potázali.
„Léčivou moc jmelí lidé opěvovali už ve starověku. Například starověký spisovatel Plinius jmelí doporučoval jako výborný lék na padocnici a prostředek proti mdlobám a závaratím. V Čechách nechybělo v mošňičkách babek kořenářek, které ho ordinovaly proti padoucnici, na mdloby, závratě, ale také na vysoký krevní tlak a neplodnost. Odvar ze jmelí dostávají ještě nyní v některých oblastech Polska podle staré lidové pověry jalové krávy, aby se hospodář dočkal telátky,“ vyjmenovává další využití této rostliny historička Vavřinová.
Existuje legenda, podle které jmelí kdysi bývalo mohutným stromem, ze něhož Josef vyřezal o Vánocích kolíbku pro Ježíška, přičemž později právě na kříži z tohoto stromu byl Ježíš ukřižován. Jmelí je proto považováno současně za symbol dobra i zla a vše, co se kolem něj povídá, je poněkud rozporuplné. Pro křesťany je však nejpodstatnější legenda, že jmelí žije z těl jiných stromů podobně jako jsou věřící živi z odkazu Krista. A zároveň je tedy symbolem čehosi mezi nebem a zemí, protože roste na větvích, nevychází ze půdy.
Někdo by ovšem samozřejmě dodal, že je to prostě úplně obyčejný parazit. Ano, jmelí je ukázkou, že na vše se dá dívat z různých úhlů, na všem se dá najít do dobré a špatné.
Vánoční jmelí roste na různých druzích stromů, my známe nejčastěji to, kter se nachází na hrušních, jabloních, javorech, ale ve světě jsou zaznamenány případy, kdy rostlo třeba na cedrech starých čtyři sta let. Ono totiž žije tak dlouho, jako žije strom, který ho hostí.
Valburga Vavřinová sesbírala do své knihy řadu pověr o jmelí, ale také výkladů snů, které se k němu váží. Protože pokud se nám prý sní o zeleném jmelí, může to mít mnoho významů. Například, pokud se o něm zdá ve snu mladé dívce, znamená to, prý, že se brzy vdá. Ale pozor, jen když jde o jmelí zelené. Když člověk ve snu vidí zlaté, zbohatne. Když vidí jmelí zelené se spoustou bílých bobulí, čeká ho štěstí. Sny o jmelí však mohou znamenat i nepříjemnosti. Například ten, ve kterém jmelí hoří. To je třeba se mít na pozoru a nevěřit sladkým slovům lidí, které považujeme za přátele.
Zkrátka, je vidět, že jmelí fascinuje lidi odedávna a zájem o ně o každých Vánocích dokazuje, že se v tomto směru nic nemění. A i kdybychom mu už nechtěli přisuzovat žádné zázračné vlastnosti a nepotrpěli si na mýty, sny a pořekadla, snad všichni uznáme, že je to prostě hezká rostlinka. Sice parazit, ale sympatický.
