Teď pláč a pak zas smích,
trochu je víc než málo,
žiji jak na římse
a cítím tíži pout,
ač ze snů bláhových
mi mnoho nezůstalo,
já stále snažím se
až k nebi vylétnout
Strach ještě spoutává
při znění nových tónů,
vnímám však kouzlo zim
po letech bez děje,
jitro se schovává
za světla lampionů,
po špičkách přicházím
do světa naděje.
Dovolte, abych vám všem popřála vstup do světa naděje, i když třeba jen po špičkách.
Zuzana