Ty mohou být z oblasti kultury, sportu, společenského života, turistiky, cestování, setkávání s přáteli, objevování nepoznaného, vzdělávání v nejrůznějších oblastech. Někoho napadne, že největší radostí je pro něj dobré jídlo. Proč ne, vždyť je dobře, že každý z nás je jiný a upřednostňuje odlišný druh zážitků.
Mám ráda drobné radosti poskládané z jednotlivých dílků různorodé mozaiky do jednoho velkého zážitku. Tím nejlepším zážitkem letošního roku byl pro mne týdenní wellness pobyt v lázeňském městě Bojnice na Slovensku. Radost začala již ve vlaku, který neměl žádné zpoždění. Cesta ubíhala v příjemném rozhovoru s milou mladší ženou, Slovenkou. V celém kupé jsme jely z Brna do Bratislavy jen my dvě a její malý pejsek. Když se u nás zastavil mladík, rozvážející nápoje a drobné občerstvení, objednala jsem si kávu a croissant. Ta žena si dala totéž a zeptala se mě, jestli nemám chuť ještě na něco dalšího, že ona zaplatí za obě. To jsem zdvořile odmítla a vysypala z peněženky do své dlaně dvě české dvacetikoruny (pro jednu to stálo 37 Kč). Jenže ona vyndala bankovku v hodnotě dvaceti eur a nechtěla vůbec nic vrátit. Nezvykle velké spropitné překvapilo i toho obsluhujícího mládence. Oba jsme na sebe rozpačitě hleděli a zmohli se jen na poděkovvání. Když on odešel, tak na moji otázku, co ji vedlo k takové velkorysosti, odpověděla s úsměvem a prozradila mi její malé tajemství. Prostě dobří andělé ještě existují.
V Bratislavě byl příjemně teplý, prosluněný říjnový den. Libovala jsem si, jak dobře jsem cestu naplánovala a zařídila si v Bratislavě nocleh aspoň na jednu noc. Bylo přede mnou skoro 22 hodin volného času. To je dost na to, abych se stačila projít nejen centrem a po nábřeží Dunaje. Starý dobrý hotel Děvín i Carlton stály na svém místě a já jsem si vzpomněla na svoji první návštěvu Bratislavy. Tehdy mi ještě nebylo ani celých patnáct let. Hodně se toho zde změnilo. Vyrostly nové luxusní hotely, četné památky získaly nový háv, postaven byl krásný železobetonový most SNP (Slovenského národní ho povstání) s vyhlídkovou věží UFO umístěné v pylonu vysoko nad hladinou Dunaje. Nemohu opomenout opravený bratislavský hrad, tyčící se na kopci nad levým břehem řeky. Patří k nejstarším hradům celého Slovenska. První zmínky o něm byly písemně doloženy již na počátku 10. století. Jeho původní vzhled se nezachoval. Svůj charakteristický obdélníkový půdorys získal až za vlády Zikmunda Lucemburského. V každém rohu byly zbudovány strážní věže. Jako děti jsme se bavily tím, že se hradu říkalo obrácená postel. Nebyl to žádný posměch, jen dětská fantazie. Ten hrad se stal symbolem státnosti Slovenska a měl velmi bohatou historii. Byl sídelním místem panovníků a skoro 300 let i korunovačním místem uherských králů.
Pozvání na kávu
Nebudu se podrobněji rozepisovat o všech krásných místech této současné metropole Slovenska. Vím, že mnozí z vás ji znají. A kdo nezná, může se podívat na web města. Neodpustím si však aspoň malý kulinářský zážitek, aniž bych chtěla propagovat fantastické prostředí jedné z mnoha kaváren. Nechte se přilákat, ale neodradit názvem Historische Konditorei. To pouze připomíná blízkost Vídně. Tato cukrárna má nádherně vyzdobený interiér mnoha historickými nástěnnými malbami. Pohodlné je posezení u kávy, servírované v drahém porcelánu. K tomu výběr krásně vypadajících a skvěle chutnajících zákusků. Je to radost, za kterou si každý návštěvník, milující vkusnou krásu a dobroty, rád zaplatí. Dobře naladěna z odpolední procházky, která se protáhla do pozdních večerních hodin, jsem se vrátila tramvají do celkem útulného, levného a čistého hostelu.
Cesta do Bojnic
Následující den byla neděle. Až po snídani jsem se vydala vlakem z Bratislavy do Prievidze. Cesta rychlíkem trvala zhruba dvě hodinky. Senioři cestují ve vlacích po Slovensku úplně zdarma. Jen si necháte na počkání vystavit průkazku s fotografií za pouhých 50 centů. Ta platí bez časového omezení napořád (pokud se někdy vláda nerozhodne jinak). Jedinou povinností cestujícího je zakoupit si pokaždé jízdenku do cílového místa s nulovou hodnotou a tu ukázat spolu s průkazkou průvodčímu. Přitom se nemusíte ani zdržovat na žádném nádraží, ale stáhnete si ji rovnou do mobilu. Pak ještě přestup na autobus, který mě dovezl během chvilky do centra města Bojnice. Můj hotel byl na kopci asi 1,5 km od centra. O taxi zde nebyla nouze. Měla jsem sice kufr na kolečkách, ale kvůli neznalosti stavu cesty jsem se nechala raději vyvézt. Měla jsem jistotu, že taxikář ví, kam pojedeme. Nezklamal, zastavil přímo před recepcí hotelu.
Wellness pro radost
Tento pobyt jsem si objednávala s vědomím, že o mě bude pečováno a budu si užívat různých slastí. Taková naděje dá člověku sílu využít bezstarostně nabízené možnosti měrou vrchovatou. První odpoledne sloužilo k rozkoukání, seznámení s danými možnostmi provozování všelijakých radovánek. Pro mne bylo důležité i poznávání nových lidí kolem sebe, protože jsem zde byla naprostou singl výjimkou. Všichni sem přicestovali buď v páru, nebo společně kamarádky, či kamarádi. Měla jsem jasný plán. Vířivku a sauny jsem si naplánovala až na jednu nebo dvě hodiny před večeří. Tak jsem měla celé dny volno a do hotelu jsem se vracela v pozdním odpoledni. Ve vířivce nás bývalo 4 – 6 osob, tak bylo veselo. Tři druhy sauny – klasická finská, infra sauna a parní sauna umožňovaly využití dle preferencí každého. Možnosti masáží a dalšího opečovávání byly vítaným bonusem. Celý pobyt příznivě ovlivnilo nebývale teplé podzimní počasí. Možnosti vycházek byly nepřeberné. Co se nesmí vynechat při zdejším pobytu? Překrásný zámek, v jehož sousedství se nachází ZOO.
Národní Zoologická zahrada v Bojnicích je umístěna v rozsáhlém přírodním lesoparku a členitém terénu o rozloze 41 hektarů. Je nejstarší ZOO na Slovensku. Založena byla r. 1955, v roce mé návštěvy tedy měla 66. výročí. Ročně sem přichází více návštěvníků, než do dalších tří slovenských ZOO. Když vám chybí přátelé, tak vám jejich absenci vynahradí a určitě vás rozveselí různé živočišné druhy, kterých tady chovají více jak 360. Bylo však po sezóně, tak něco již bylo zazimováno, např. motýlí pavilón. Sloninec ještě zářil novotou a před ním se procházeli dva afričtí sloni. Aktivní byli i různé kočkovité šelmy… Byla by dlouhá řada příběhů jednotlivých druhů. Nemohu jinak, než doporučit při případné návštěvě města se tady určitě zastavit.
Bojnický zámek je romantickou stavbou, která se tyčí na travertinové skále nad městem. Původní hrad byl zbudován ve 12. století. Přecházel do rukou různých šlechtických rodů. Po smrti Matúše Čáka Trenčínského získali hrad Korvínové. Postupně se začal přetvářet, stal se majetkem králů. Když ho získali v 17. století Palfyové, tak mu vtiskli novou barokní podobu, kdy pospojovali palác s kaplí a dalšími objekty. K poslední velké přestavbě došlo v průběhu 19. století, kdy převládl neogotický styl a interiéry byly okázale zařízeny bohatstvím dalších drahocenností. Nyní je zámek Národní kulturní památkou a pyšní se nejvyšším počtem návštěvníků ve srovnání s ostatními slovenskými památkami. Nyní se tam můžete pohybovat jednotlivě bez průvodce libovolně dlouho, prohlížet si a číst informační popisky, Přes jednotlivá nádvoří se dostat na vyhlídková místa i do věže.
V Bojnicích je také pěkné koupaliště Čajka (po sezóně již bylo uzavřené), rovněž přístupná rozhledna s názvem Čajka v oblacích (česky racek). Množství restaurací, kaváren, cukráren, lázeňský areál, turistické cesty do okolí. Prostě je to místo, které si zamilujete, místo mnoha skvělých možností a zážitků. Na prahu nového roku by jistě stálo za zamyšlení zahrnout ho do svých budoucích cestovatelských plánů. Když si ho oblíbili filmaři, jistě se bude líbit i vám.
Přeji vám, aby rok 2022 byl i pro vás pohádkově krásný.
