Zároveň vidím, že textilní a oděvní průmysl v našich končinách ztratil svou významnou pozici, kterou ještě před několika desetiletími měl. Naše výrobky byly vytlačeny mnohdy nekvalitním zbožím z obchodních řetězců, často jen proto, že jsou levnější. Ale proč jsou levnější, to hodně lidí neřeší. Oděv se stal předmětem krátkodobé spotřeby. Pryč jsou doby, kdy si zákazníci považovali kvality materiálu i zpracování, kdy byl přesně dodržován "dress code" pro konkrétní příležitosti. Zkrátka, v dnešním globálním světě moc originality ani elegance neuvidíme a to je škoda.
V souvislosti s tímto tématem jsem oslovila paní docentku Kristýnu Petříčkovou, vedoucí Ateliéru designu oděvu na Fakultě multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.
Vaše pracovní zaměření lze rozčlenit do několika úrovní. Věnujete se oděvní tvorbě, studiu a výrobě replik lidových krojů, studiu a výrobě replik oděvu gotiky a renesance, vedete historickou taneční skupinu VERE GRATIA a vyučujete na vysoké škole. Váš záběr je opravdu široký.
Můžete nám prozradit, odkud pocházíte, kde máte kořeny?
Moje rodina pochází ze Slovácka, kde žiji doposud. Morava a její malebná krajina kolem Uherského Hradiště je mi pro svůj charakter blízká.
Jaká byla Vaše cesta k oděvnímu designu?
Vztah k oděvnímu designu vznikal postupně a přirozeně. Je pravdou, že už od dětství bylo jasné, že se budu věnovat umění, tvůrčí činnosti. Přišlo studium na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti, poté na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Čistě oděvnímu designu jsem se však začala věnovat po studiích. Bylo to také dáno tím, že jsem se v té době začala intenzivněji zajímat o historický a tradiční oděv, který mě jako výrazový prostředek okouzlil svým způsobem zpracování, formou, hodnotou, mírou energie a času vložených do jeho výroby. Tradiční oděv je mi velmi blízký taktéž tím, že vzniká v uctivém a kladném vztahu k jeho nositeli a to ať už ve své slavnostní formě, kde jej reprezentuje nebo v pracovní formě, kde je primární funkčnost.
Kroj jako inspirace.
Začněme u lidového kroje. Co pro Vás představuje.
Lidový kroj vizuálně reprezentuje jeho nositele a jeho příslušnost ke konkrétnímu společenství. Je zhmotněním myšlenky jeho tvůrce stejně jako výtvarné dílo. Tradiční lidový oděv nevzniká v akademickém prostředí, jeho předávání přichází skrze jinou formu. Považuji jej za obrovský inspirační zdroj zrcadlící individualitu a identitu.
Specializujete se ve Vašich bádáních a tvorbě na některý region? Pokud ano, proč.
Specializace je do jisté míry dána poptávkou. Nejčastěji se doposud věnuji Uherskohradišťsku, Uherskoostrožsku, Horňácku. Pro Vlčnov často vytvářím obřadní ženské pentlení, které můžete vidět třeba při Jízdě králů. Tam se vytvářela také rekonstrukce koruny pro krále z konce 19. století. V rámci oděvních rekonstrukcí se pak soustředím zejména na období přelomu 19. a 20. století. To bývá výzva, především z hlediska dostupnosti textilních materiálů. A proto se soustředím také na obnovu výroby některých oděvních materiálů. V tomto roce se podařilo obnovit výrobu dvou typů potiskem vzorovaných šátků používaných k úvazu ženské pokrývky hlavy na Horňácku. Jedná se o téměř dvě stě let staré vzory.
Obr.1 Lipský šátek, vzor "pánový". Zhotoveno podle dochovaného vzoru z Horňácka, 19. století. Materiál a rozměr: 100% bavlna, 150 x 150 cm. Ukázka vzoru na horňáckém úvazu " hore rožky". Pohled na zadní část. Foto Kristýna Petříčková
Obr.2 Obřadní ženský kroj z Uherskohradišťska. Fotoarchiv Kristýna Petříčková
Jak lze obecně definovat lidový kroj. Jak se mění jeho prvky během života.
Z pohledu designera a jeho zaměření na tvůrčí činnost lze formu lidového kroje definovat jako hmotný doklad lidové kultury, která je protikladem tzv. vysoké kultury. Co design a oděv (lidový oděv) spojuje, je jejich užitnost. Skladba prvků tradičního oděvu se v průběhu života nositele mění podle pohlaví, věku, sociálního začlenění, dále například ve způsobu užití tradičního oděvu (pracovní, sváteční, obřadní tradiční oděv) v rámci pravidel daných konkrétním společenstvím. Podoba lidového tradičního oděvu se však může měnit také vnějšími vlivy jakými je například absence ručně zhotovených materiálů, implementace textilních materiálů manufakturní a tovární výroby (a s tím související jejich dostupnost), módní vlivy z městského prostředí, uplatňování módních střihových řešení, nepůvodních výšivkových motivů, zvolená technologie vypracování...
Co je důležité. Zdobnost, účelnost?
Obojí, ale záleží na více proměnných souvislostech, např. na účelu jeho užití, časovém určení…
A co použité materiály?
Tradiční lidový oděv a zvolené materiály, to je velká kapitola sama o sobě. Manufakturní a tovární produkce díky své postupně rozšiřující se dostupnosti v 19. století, začala intenzivněji nahrazovat u lidových oděvů ručně zhotovené textilie. 19. století bylo, nejen v Evropě, obdobím vynálezů a patentů. Chemické odvětví například přineslo ve 2. polovině 19. století syntetické barvivo anilin, které se do oděvních materiálů promítlo v obrovské míře stejně jako třeba první syntetické oděvní materiály. Tyto objevy měly výrazný dopad také na podobu tradičních lidových oděvů. Zvolené materiály svým charakterem, barvou, vzorem či spotřebou nepochybně mění ráz oděvu.
Obr.3 Skladba dochovaného kroje z Blatnice, počátek 20. století, projekt Zachování tradice krojů, Jihomoravský kraj 2012, fotoarchiv Kristýna Petříčková
Dočetla jsem se v jednom z Vašich rozhovorů, že se nerozlišovaly oděvní velikosti. Jak to v reálu vypadalo?
Nerozlišování oděvních velikostí (ve smyslu dnešních konfekčních velikostí) se týkalo vybraných oděvních součástí lidového oděvu, který velmi často pracuje např. s řasením textilních materiálů. Řasení / skládání počítá s velikostní variabilitou obvodových mír lidského těla. Mám-li uvést příklad, na Slovácku se setkáváme u ženských rukávců nebo i mužské plátěné košile s řasením v oblasti průkrčníku a v průramkové oblasti kolem ramene. To dovoluje mužskou košili i ženské rukávce velikostně přizpůsobovat. Také tradiční ženské přední a zadní dokola nesešité sukně, které se nosívají např. na Uherskohradišťsku a překrývají se v oblasti boků, dovolují velikostní variabilitu. Nezapomeňme, že v minulosti bylo více běžné, že se oděvní součásti často přešívaly a dědily, takže velikostní úprava se týkala nejen jeho původního nositele. V současnosti se také už několik let řeší tzv. slow fashion ( pomalé produkce oděvů) jako reakce na nadbytečnou a rychlou produkci v oděvním odvětví. Princip udržitelnosti je v tradičním oděvu aplikován již velmi dlouho, dokonce se s tímto principem setkáváme nejen u tradičního lidového oděvu, ale celkově v historii odívání o celá staletí dříve.
Hovoříte o "oděvní archeologii". Co si máme pod tímto pojmem představit?
Domnívám se, že ve vztahu k minulosti, k historii, je zde stále co objevovat, potažmo odkrývat. Věda je jako živý organismus, nestagnuje.
Dá se říct, že lidový kroj žije? Mění se?
Dokud budeme spatřovat v tradičním lidovém oděvu smysluplnost, důstojnost, krásu a mezigeneračně zhmotněnou zkušenost, pak zůstane živou součástí naší kultury. Je však důležité rozlišovat mezi tradicí a folklorem. Ve srovnání s rychlými vývojovými změnami v módě, se lidový oděv mění taktéž, jsou to ale změny, které probíhají pozvolna, mnohem pomaleji a s respektem k již existující formě. Také paradoxně může dojít k situaci, kdy se objeví módní trend, který pracuje s principy lidového oděvu. Toho jsme svědky na české a slovenské módní scéně již několik let. Ateliér Design oděvu Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně před lety s Moravským zemským muzeem zrealizoval výstavu s názvem Budoucnost tradice. Měla poukázat na to, že principy tradičního lidového oděvu, jakými jsou například funkčnost, variabilita, zero waste ( bezodpadový) přístup, podpora lokální výroby, se mohou směle uplatnit i v současné tvorbě mladých oděvních designerů. V návaznosti na zájem odborné veřejnosti o tuto problematiku vznikla další výstava nazvaná Pod povrchem ornamentu, která proběhla v roce 2017 ve Slováckém muzeu v Uherském Hradišti. Reagovala tak na vzniklou vlnu zájmu veřejnosti o folklor, kdy se v ČR i na Slovensku zvýšila produkce oděvů inspirující se folklorní tématikou, bohužel však ne vždy dobře uchopenou a pochopenou. Výstava Pod povrchem ornamentu měla vzdělávací charakter. Jejím cílem bylo přiblížit tradiční lidový oděv zastoupený vybranými oděvními kusy z depozitáře muzea a tvorbu studentů ateliéru Design oděvu reagující na formu nejstarších dochovaných oděvů muzejní sbírky prostřednictvím poučené interpretace.
Obr.4 Pohled do expozice výstavy Budoucnost tradice v Moravském zemském muzeu, studentská oděvní kolekce inspirovaná habánskou keramikou, ateliér Design oděvu UTB Zlín. Fotoarchiv ADO
Obr.5 Ukázka z kolekce šálů Kristýny Petříčkové s autorským potiskem z produktové řady Be Local / Be Original. Inspirace vychází z tradičního vzoru Horňácka (podoblasti Slovácka), tzv. „parožkového“ vzoru, jenž byl v minulosti zhotovován technologií rezervážního modrotisku a který se doposud vyskytuje na tradičním ženském oděvu jmenované lokality, kde byl aplikován při výrobě zadních skládaných sukní. Vytvořeno pro Tradice Slovácka o.p.s. Fotoarchiv Kristýna Petříčková
První část rozhovoru byla věnována lidovému kroji z oblasti Moravského Slovácka. V části druhé otevřeme téma šlechtického oděvu gotiky a renesance.
