Pokračování rozhovoru s paní doc. Kristýnou Petříčkovou, vedoucí Ateliéru designu oděvu na Fakultě multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.
Pravá elegance.
Imponuje mi Váš zájem o gotický a renesanční šlechtický oděv. Věnujete se návrhům kostýmů pro skupinu historických tanců VERE GRATIA.
Kdo přišel s nápadem skupinu založit.
Na úplném počátku, jak to většinou bývá, to byla skupina pár nadšenců. Začali jsme se pravidelně scházet a trénovat. S tím souviselo hledání zkušebních prostor, informačních zdrojů, realizace oděvů…
Kdy vznikla a kolik má členů.
Soubor Vere Gratia byl založen v roce 2012. Polovinu jeho zakládajících členů tvořili tanečníci, kteří se znali z jiné skupiny. Ti se rozhodli, že by rádi uchopili historický tanec jinak než scénicky. Hlavní vizí bylo jít v historickém tanci více do jeho podstaty, pod povrch, intenzivně se zabývat relevantními informačními zdroji. V současnosti má skupina sedm stálých tanečníků a specializujeme se na dochované choreografie v časovém rozmezí od 15. století (kdy již existují první dochované zápisy choreografií) až do počátku 17. století.
Na jakých akcích a jak často vystupujete.
Typ akcí je definován tím, kdo z organizátorů kulturních akcí nás osloví. Většinou to bývají městské slavnosti, festivaly, kulturní akce jiného charakteru, plesy, komponované pořady…a od toho je odvozena i četnost vystoupení. Letos naši taneční sezónu uzavíral slavnostní večer v rámci Dnů evropského dědictví, které zahájil ministr kultury ČR. Jsme sice amatérský soubor, fungujeme jako stabilní jádro skupiny lidí, kteří se mezi sebou dlouhodobě znají a nikdo z členů se tanci nevěnuje profesionálně, nicméně to však neznamená, že se v této oblasti nevzděláváme. Sama se pak historickému tanci věnuji 17 let.
Obr.6 Členové tanečního souboru Vere Gratia v rámci vystoupení ve 14|15 Baťově institutu ve Zlíně v roce 2019. Fotoarchiv Hana Lancová
Kde berete inspiraci k tanečním choreografiím.
Velkou inspirací je pro mě pravidelné absolvování tanečních kurzů s mezinárodně uznávanými odborníky jako například Lieven Baert, Nicolle Klinkeberg, Bruna Gondoni, Kateřina Klementová a řada dalších. Získáváte tím komplexnější mezinárodní pohled na taneční kulturu a taktéž spoustu podnětů. Zde se pak setkáváte s lidmi, kteří historický tanec vnímají obdobně a bývají to vždy velmi milá setkání. S mnoha účastníky kurzů se, díky specifičnosti zaměření tance, potkáváme již řadu let. No a pak přichází fáze, kdy už sami dokážete v původních zápisech choreografií 15. až počátku 17. století číst. Vzpomínám si na jeden, pro mě velmi hezký výrok od lektorky Nicolle Klinkeberg, která renesanční tanec 16. století přirovnala na jednom z kurzů k touze člověka popřít tíhu gravitace (technicky se přirozeně tančí na ploše pološpičky chodidla). Na jednu stranu se člověk nemůže sám od sebe odhmotnit tak, aby se nedotýkal na delší čas země, přesto se však prostřednictvím tance můžeme alespoň na chvíli od povrchu země odtrhnout. Je to trochu jako archetypální mytologický příběh Ikara. Historické tance umožňují se zasnít, umožňují vyjádřit radost, smutek, vnitřní svět člověka i to, co jej obklopuje… Jsou poetické i prozaické, je v nich, stručně řečeno, ukryt člověk sám.
Kdo obstarává hudební doprovod. Není určitě mnoho souborů, které ovládají hru na historické nástroje.
Při vystoupení aplikujeme reprodukovaný i nereprodukovaný hudební doprovod. Spolupracujeme se skupinou hudebních interpretů, jejichž součástí je i specializace na early music a od toho se odvíjející vhodné hudební nástroje. Tato forma je samozřejmě organizačně náročnější, protože chcete-li uspořádat vystoupení s hudebním i tanečním tělesem, je třeba oslovit muzikanty z různých koutů republiky, domluvit repertoár a nazkoušet jej. Další věc je přístup k interpretaci dochovaného zápisu choreografie ve vztahu k zápisu hudebního doprovodu dané choreografie.
Obr.7 Kryštof Harant a jeho doba - záznam koncertu, který se konal v rámci doprovodného programu výstavy Oděv v běhu staletí autorky Kristýny Petříčkové. Účinkovala hudební skupina La Bilancetta a skupina historických tanců Vere Gratia. Fotoarchiv Muzeum Napajedla. Foto Pavel Ligr
Jak je časově, materiálově a finančně náročná výroba jedné repliky.
To je závislé na tom, jak moc chcete být důslední. Do jaké míry se chcete a můžete držet ikonografických dokladů, celkové skladby oděvů (oděvních vrstev), dále střihů, materiálů, technologie zhotovení. Dalším faktorem jsou finanční možnosti. Rámcově se v průměru pohybujeme minimálně v pětimístné finanční částce.
Obr.8 Ukázka rekonstrukce dámského oděvu z období 16. století. Fotoarchiv Kristýna Petříčková
Obr.9 Ukázka rekonstrukce dámského oděvu z období pozdního středověku. Fotoarchiv Kristýna Petříčková
Historickému oděvu a jeho rekonstrukci se ale věnuji i v rámci své výuky na univerzitě. Je to jeden ze zajímavých inspiračních zdrojů i pro studenty. I v současnosti lze najít na módních přehlídkách modely inspirované principy historického oděvu.
Druhá část rozhovoru byla věnována šlechtickému oděvu gotiky a renesance.
Posledním tématem našeho obsáhlého rozhovoru bude výchova studentů designu oděvu.
