Odvaha žít
Foto: Picsart, koláž autorka

Odvaha žít

20. 1. 2022

Já vím. Nadpis je zvláštní. Takový trochu bojovný. Jakoby život neplynul tak jako tak. Jakoby snad odvaha uměla posunout ručičku hodin tam, anebo zpět. Ano, život plyne i bez nás. 

A dokonce bez nás může plynout i ten náš život. Když se v řece života zastavíme, třeba si sedneme na placatý kámen, hezky do bezpečí. A na řeku se pěkně v suchu už jen díváme. V klidu pozorujeme, co se děje okolo nás.

Může se stát, že zahlédneme hezký list na hladině anebo třpytivý kamínek na dně. Už už zvedáme ruku, že pro něj sáhneme, ale najednou se zastavíme: "Ech, co s nějakým listem. Na co kámen! List beztak seschne, však to znám. A kámen zabere jen místo." Položíme ruku zpět do klína a dál hledíme na plynoucí vodu, která obtéká náš kámen. Anebo máme tolik chutě pro list či kámen sáhnout, jenže se nám v hlavě začnou rojit strachy: "Když sáhnu pro list, může mě strhnout voda. Když zkusím vylovit kamínek, stáhne mě hlubina s sebou." A znovu raději položíme ruku zpět do klína a dál hledíme na plynoucí vodu kolem nás.

Na kameni uprostřed řeky se dá sedět věčnost. Můžeme tam vzpomínat na vše, co se přihodilo, když jsme byli ještě v řece. Můžeme tam snít o tom, co jsme měli, mohli a chtěli. Můžeme zkoušet zapomenout. Můžeme prožívat v bezpečí své strachy. Na suchém kameni nic nehrozí.

Ale také se tam nic vlastního neděje.

Život se nás dotýká na kameni v řece už jen zprostředkovaně. Pozorujeme plavce, posloucháme jejich vyprávění, vyptáváme se jich, co je v řece nového a malujeme si jejich plavbu. Nedejbože jim malujeme tu jejich.

Není jednoduché se z bezpečí kamene znovu ponořit do proudu. A není ani jednoduché odolat únavě a na kámen se nevyškrabat. Jediné, co nám v tom může zabránit, je odvaha. Odvaha riskovat. Riskovat, že nás proud už pokolikáté strhne, že budeme mít další bouli, že nám bude zima, že nás potkají všechna ta dobře známá, ale i nová nebezpečí.

Ano, k tomu je třeba velká odvaha. Odvaha žít svůj vlastní život.

---

„Chceš-li postavit loď, nesmíš poslat muže, aby sehnali dřevo a připravovali nástroje, ale nejprve musíš ve svých mužích vzbudit touhu po nekonečných dálkách otevřeného moře.“ —  Antoine de Saint-Exupéry

psychika životní postoj
Hodnocení:
(5 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Caklová
I to se stává a bohužel těchto případů přibývá, jen to není odvaha, ale totální rezignace. Před třiceti lety, kdy jsem neměla sílu se na kámen v řece života vydrápat, jsem si před poměrně závažnou operací přála, neprobudit se z narkózy. I o tom je život.
Jitka Caklová
:-) :-) Kdo nic nedělá, nic nezkazí a pomyslný kámen mu může být ukradený. Nemá za nic zodpovědnost a když něco, závislost na státu mu umožní se na pomyslném kameni pohodlně usadit a s rukama v klíně jen pozorovat, jak ti, kteří na sebe zodpovědnost za sebe převzali a marně se snaží na kámen alespoň k odpočinku usednout :-) :-)
Jiří Dostal
:-) Takže třeba jinak: Z velké a neznámé touhy vzedmula se nám vůle hodit to do stroje, a vypadlo z nás tohle... :-)
Helena Přibilová
Líbí se mi Vaše zamyšlení nad tím, jak náš život plyne. Také úvodní obrázek je zajímavý.
Jana Jurečková
Mám ráda citáty a jeden hezký je na konci článku. Také jsem typ člověka, který by nejraději seděl na suchém kameni a vše kolem jen pozoroval, mě se to netýká, já nikam nemusím, já zůstanu tady celý den. Přejdou dny a týdny a začne se mi stýskat. Po lidech, po květinkách, po věcech nebo zvířátkách. Najdu odvahu a v té zdi udělám malou skulinu, abych mohla kouknout ven. První krok jsem zvládla a pak už slezu z kamene a jdu sebevědomě řekou a moc dobře vím, že se mi nic nestane...
Marie Měchurová
Všechni máme v sobě touhu žit a když jde do tuhého najdeme odvahu o život bojovat.
Zuzana Pivcová
Předně bych si asi položila otázku, co mě přimělo sednout si na kámen uprostřed své životní řeky. Zájem pozorovat jen jako nezúčastněná život kolem sebe? Nebo únava, která mě i třeba proti mé vůli vyřadila z toku života? Neochota jít dál? Proč nepokračuji v cestě dál? A proč dokonce nevztáhnu ani ruku po lístku nebo kamínku, i když mě zaujaly? Složím ruce zpět do klína a hledám důvody, abych nemusela nic dělat? Budu se utěšovat vzpomínkami a cítit se v té sevřené samotě v bezpečí? To je snad totální rezignace. Ke kameni jsem se nějak dostala a právě tak se z něj, i když s obtížemi, mohu dostat pryč. Ledaže bych během té "suché bezpečné" chvíle na něm ztratila veškerý kontakt s vesmírným děním, na kterém se také podílím.
Jitka Caklová
Hezké přirovnání k životu. Také si na suchém, sluncem vyhřátém kameni ráda pohovím. Na štěstí už vím, že není čeho se bát (mám vyzkoušené) i když nečekaně stoupne voda a jde vrchem ♥
Jana Šenbergerová
Váš pohled na život se mi líbí, ale já si na tom kameni docela ráda pohovím. Abych se na něj dostala, mockrát jsem proplula různými peřejemi, utržila při tom nejednu ránu a získala pár boulí. Mám na něm čas přemýšlet, kde všude jsem chybovala a spřádat plány do budoucích životů. Neboť ten, který právě žiji, není ani první, ani poslední. A chvíle odpočinku je dobrá k nabrání nových sil. A k věčnosti se jednou dostaneme všichni, dokonce i ti, kteří vůbec neumí plavat.
Miloslava Richterová
IK - kéž by tomu tak bylo, ale není..

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Tento týden končí dne 17. listopadu, tedy v Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva. A to bude také téma vědomostního kvízu tohoto týdne.