Bože, kdo mě to trestá?

Také jste mne pobavil.

Asi chodím nakupovat v nějaký jiný čas než ostatní nakupující. Možná také, že hned od vchodu nevysílám zamračeně pátravé pohledy, hledající, kdo se už od některého regálu chystá mě naštvat. Častěji chodím po obchodě jen s košíkem a snad se nevrhám mezi nakupující, abych rychle ukořistila vyhlédnuté zboží. Pokud mám pocit, že někomu už začínám překážet, použiji omluvu typu: Pardon, už vás pouštím! - a s košíkem se snažím rychle uhnout. Asi špatně vidím i slyším, ale zlé pohledy i slova mě nějak nedoprovázejí. Někdy trochu zdržuji u pokladny (platební a slevová karta a ukládání věcí do tašky), ale i to jde bez komentářů. V nedávné době jsem dost často zdržovala reklamací účtenky s nesprávnými - vyššími cenami a ostatní zákazníci beze slov zřejmě fandili více mně než obchodu. Možná měli stejné zkušenosti.

Docela jsem se zasmála, popisujete přesně a vtipně. Poznámku o schůzi si zkusím zapamatovat, jen nevím, jestli bych měla odvahu použít ji.

Ivano, podle přísloví, že "náhoda neexistuje, že to je jen křížový bod dvou skutečností", na čí straně myslíš byla vina, na Tvé?, nebo té babky?, když jsi v danou chvíli měla nohu přesně tam, kde ve stejnou chvíli jela dotyčná babka s nákupním vozíkem? :-)

nemohu odolat :-) největší trest teprve čeká na svoji příležitost! U pokladny Já rozděluji nákup na tři až čtyři části. Hudrejte si, nepovolím! Potřebuju účtenky! Hudrejte víc a já vám odseknu, ať si jdete k jiné pokladně, že máme svobodu. :-) no, teď přemejšlejte, za kterou nešťastnici bude tenhle TREST :-)

Nakupování je také jednou činností, která mi tu na jihočeském polovenkově vyhovuje více než v Praze. V některých supermarketech s menší plochou to zkrátka tak je, že se lidé setkávají mezi regály. Jsou to různé věkové kategorie včetně "nakupujících" malých dětí s rodiči. Já vůbec nikam nespěchám a nevrhám se mezi prvními po slevách, takže klidně počkám, až si někdo jiný vezme z regálu, co potřebuje. Jsem ráda, že mě tu už berou i pokladní a jsou ke mně milé. Že jsem sem zapadla.

Taková překážející babka jsem často já, vrážím do různých dědulů co chvíli. Jsem si toho vědoma , omlouvám se a culím se na ně - teď teda překáží respirátor, ale snažím se ... Zatím nikdo nereagoval : Bože, kdo mě to trestá ... Možná proto, že nenakupuji ani v Domažlicích ani v Plzni ...

J.Z. 15:41: Komu je přáno, tomu je dáno a nemá potřebu pokládat irelevantní dotazy ve snaze někoho zesměšnit. Zkušenosti jsou nesdělitelné a kdo nezažije nepochopí. Sama jako důchodkyně nákupní slevy využívám, lidi mi nevadí a nakupovat chodím, kdy se to hodí mně i s vědomím, že lidem jako je pan Soukup budu vadit a jsem ráda, že takoví lidé nevadí mně :-) Všechno je pomíjivé, když mi bylo 12 -13, tak čtyřicetiletá učitelka pro mě byla stará bába, když bylo čtyřicet mně a jela jsem do lázní, přála jsem si nemít spolubydlící sedmdesátiletou bábu. Teď je mi 72 a vím, že "chyby", které vidím na druhých jsou chybami mými. Každý má právo být svůj a nevidím důvod, proč by se měl chovat podle mých představ.

Humor, určitá nadsázka, ale někdy tvrdá realita. Například nebalené ovoce již nekupuji, nelíbí se mi osahávání a přebírání nabízeného, někdy dokonce oštipování kuliček hroznů a následná degustace. Neříkám, že všichni se takto chovají, ale určitá skupina lidí , ano. Tak podobně i s chlebem atd.

Jejda obchody, nakupování a boj o místo a zboží. To je někdy skutečně orientační běh mezi vozíky. Nedávno jsem navrhovala nainstalovat do vytížených uliček semafor. Aspoň malinkatý. Děkuju za článek pobavila jsem se.