Důvěřuj!

Jestli patří, nebo nepatří je o úhlu pohledu. Nevím proč by nepatřila, když všechno souvisí se vším a téma zdravého selského rozumu se vine celým článkem jako zlatá nit.

To,že se likviduje úrodná půda I ztráta soběstačnosti, vadí každému, o nějaké důvěře se nedá mluvit. Ale naše debata sem asi nepatří ..

Já naopak nevidím důvod, proč bych se měla omlouvat. Selský rozum, o kterém v článku autorka píše, měli všichni, kteří se stali pro režim nepohodlní a proto byli zlikvidováni. Půda jako zem je základem pro život a domníváte se snad, že jak se s půdou posledních 70 let nakládalo, že je v pořádku?, že by rolník se zdravým selským rozumem dovolil aby na jeho poli někdo vystavěl haly na spoustu zbytečností, které jinde přebývají? Důvěřujete všemu, co se v naši krásné zemi děje, že je v pořádku? Já tedy ne!

Omlouvám se, také jsem se odklonila od téma článku, asi mě velmi zaujala hezká koláž s venkovskou tématikou. Děkuji.

Teď je jen otázkou v dnešní době, kolik lidí je ochotných nenaslouchat a nedůvěřovat "zaručeným" zprávám, které se později ukáží jako mylné a na druhou stranu kolik lidí je OCHOTNÝCH, nebo MÁ MOŽNOST, navzdory nesmyslným nařízením, převzít odpovědnost za své zdraví.

ZP - krásně napsáno:-) tak se omlouvám za ty své sedláky, mám je v srdci, a hlavně autorce:-)

Zdejší diskuse se z otázky důvěry či nedůvěry překvapivě stočila na problém selského rozumu a vlastně tedy na sedláky a těžkou práci na venkově. Ale autorka asi chtěla hlavně zdůraznit, čemu všemu a komu ve společnosti věřila a pak se to ukázalo jako nevděčné, takže teď pro ni vlastně není důvěryhodné nic. U mě hraje důležitou roli důvěra osobní a tu pak většinou přenáším do důvěry celospolečenské. Tedy raději než Důvěřuj, ale prověřuj si zachovávám toltécké Nedůvěřuj, ale naslouchej. Protože naslouchat se dá nejen ušima, ale celou bytostí, která si pak určitě udělá vlastní úsudek z toho, co slyšela.

Kolik lidských osudů, tolik příběhů. Zřejmě jsem svými příspěvky odvedla diskuzi od podstaty článku. A pokud kdokoliv vidí záchranu ve vítězném únoru 1948 a v zakládání JZD je to jeho věc. Pro mě je to zbavení-se zodpovědnosti rozhodovat sám za sebe, o čemž je v podstatě celý článek.

JC - žádné spory, mám úctu před každým, kdo se takhle dřel, zatím jsem o selském rodu, který nepracoval, neslyšela. To už pro mne není sedlák, ale majitel velkostatku.

Čtu na mobilu a asi jsem nějak nechtě ťukla na hvězdičky. Omlouvám se, dvě bych určitě nedala. Ne, že bych s článkem ve všem souhlasila, ale beru v úvahu, že je to vyjádření a cítění autorky. Proto jsem hvězdičkovat ani nechtěla.