To byly časy: Prvomájové průvody a jiné maškarády
Ilustrační foto: Pixabay

To byly časy: Prvomájové průvody a jiné maškarády

7. 2. 2022

Možná mne někdo teď zavrhne, neboť jeho vzpomínky na dětská a mládežnická léta minulých let strávených budováním socialismu jsou vzpomínkami krásnými.

Nakonec - spousta vzpomínek je zkrášlena i zkreslena tehdy mladým věkem pamětníka a taky dobou, na kterou vzpomíná. Po válce byli lidé nadšeni a plni budovatelského úsilí, což se pak léty jaksi zvrtlo.

 Já se teď ale konečně můžu přiznat: od dětství, a to poměrně útlého, jsem nenáviděla prvomájové průvody ! Asi to bylo způsobeno tím, že jsem byla dítě, co se nerado předvádělo kdekoliv, s čímkoliv a s kýmkoliv. Vymáčknout ze sebe básničku před publikem se pro mne rovnalo téměř veřejné popravě. Ještě teď cítím tu pachuť trapnosti, když mne rodiče odvlekli do prvomájového průvodu, protože oni tam prostě museli, i když pocity měli zřejmě stejné jako já. Jediné, co mne bavilo, byly alegorické vozy. Ale už tehdy jsem nechápala, proč musíme všichni vyřvávat ta hloupá hesla a předstírat radost před tribunami. Později na střední jsem byla hlavní organizátorkou hromadného úprku z povinných průvodů – vlajky i mávátka a ostatní udělátka jsme prostě opřeli někde o zeď, využili mumraje a prchli, aniž jsme došli před tribuny. Kdyby naše sabotáž byla odhalena, měla jsem připravenu historku, jak strašně zle se mi náhle udělalo a jak už to prostě nešlo vydržet dál pochodovat a ostatní spolužačky mne musely proto doprovodit na nádraží.

 Se ctí jsem se vyrovnala i s požadavky, abych vstoupila do SSM. Tehdy se dokonce prováděly zkoušky - vybrané adeptky musely odpovídat na spoustu dotazů. Ani jsem se nemusela moc snažit a odpovídala jsem špatně – tehdejší důležité dědky jsem si skutečně nepamatovala (výjimkou byla snad jedině Anna proletářka). Na otázku položenou předsedou, kdože je Walter Ulbricht, jsem po švejkovsku odvětila, že asi kancléř, ne ? Předseda – kluk starší ode mne o tři roky, zalapal po dechu a téměř zavyl nelíčeným údivem a hrůzou nad mou blbostí. Neprošla jsem sítem. Ale nejvíc mě překvapilo, když se ke mně při mém odchodu přitočil a povídá: Ty, hele, tos řekla schválně, abychom tě nevzali, viď ? Jen já věděla, že ne, protože jiná funkce mne, tenkrát šestnáctiletou holku, nenapadla. 

Středoškolskými lety i lety pozdějšími, už pracovními, jsem proplula coby nástěnkářka. Když se rozdávaly funkce, ihned jsem se hlásila, aby mi nebyla přidělena náhodou nějaká horší. Coby dívčina vyšlá ze školy jsem pracovala nějaký čas v PZO – podniku zahraničního obchodu. A tam měli hrozný zvyk – ráno po dostavení se do práce jsme my, zaměstnanci, museli nastoupit u ředitele obchodní skupiny a každý z nás musel mít připraven papírek, kde měl mít sepsánu nějakou důležitou politickou událost, co se přihodila předešlého dne. Byly to tzv. „politické desetiminutovky“. Protože jsme do Prahy tenkrát jako mladé holky dojížděly z ubytovny, měly jsme na mysli samozřejmě všechno možné, jen ne to, že máme mít připravenou nějakou, s prominutím, přiblblou zprávu. Samozřejmě jsem nic neměla. Takže když na mne přišla řada, sebrala jsem veškerou svou odvahu a chvějícím se hlasem přednesla svůj návrh: Že se mi zdá škoda, abychom tady podávali takové krátké zprávy, protože je potřeba, abychom toho věděli daleko víc. Navrhuji tedy, abychom si všichni každý den koupili noviny a vždy, než zahájíme práci, si je dopodrobna společně přečetli. Tak nám nic neujde a budeme informováni lépe…   

Ředitel byl dost dlouho podezřele zticha. Ve tváři se mu objevil tik. Očekávala jsem výbuch, byl celkem pruďas a tik se mu objevoval, když se rozčílil. Ale ne, on se k nám nejdřív otočil zády a hleděl z okna. Pak mávl rukou, aniž se k nám obrátil a dal pokyn k rozchodu. A následujícího dne se, kupodivu, žádná desetiminutovka už nekonala a potom už taky ne. Dodnes nevím, jak to tehdy zdůvodnil svému nadřízenému. Asi by příliš dlouho trvalo, než bychom se všichni vystřídali ve čtení…

můj příběh Zimní soutěžení 2022
Hodnocení:
(4.4 b. / 25 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Věra Ježková
Jako dítě školou povinné jsem o 1. máji moc nepřemýšlela. Šla jsem tam, protože se to ode mne vyžadovalo. Naopak na lampionové průvody u příležitosti VŘSR jsem do nedaleké Stromovky chodila ráda. Na VŠ jsem byla přijata i bez předchozího členství v SSM na gymnáziu. Vstoupila jsem do něj až poté, co o to požádala mne a další dvě spolužačky naše skupinová učitelka - nechtěla mít nepříjemnosti. Poté, co jsem nastoupila do zaměstnání, jsme si s kolegy průvody užívali. Dostavili jsme se na Letenskou pláň, někteří i se svými partnery a dětmi, ukázali jsme se naší paní ředitelce a po chvíli se vytratili. Na výlet mimo Prahu, zakončený v hospodě.
Danka Rotyková
Byla jsem na tom stejně jako mnozí z vás, na střední škole povinně do SSM jako maximum mé poddajnosti. Průvodů jsem si užila dost, protože jsem byla do 26 let bezdětná. Po mateřské jsem ještě naposledy kráčela po Letné v roce 1986. Pak jsem se z této nechutné povinnosti vymanila nadobro. Do KSČ mě verbovali jen 1x, když se seznámili blíž s mým životopisem, přestali. Vadil jim špatný politický profil mého otce.
Helenka Vambleki
Ta doba taková byla, ale žili jsme v ní a ti, co to dnes čtou, tu dobu dokonce přežili :-)
Irena Mertová
Při povinné účasti na gymnáziu jsme také mizeli, nejhůř na tom byli ti "vyvolení", co nesli transparent - nemohli zmizet.
Hana Řezáčová
Prvomájových průvodů, když teď o tom přemýšlím, jsem si moc neužila :-) Na ZDŠ jsme společně nechodili a s rodiči jsem se zúčastnila snad jednou dvakrát ... Na gymnáziu jsme společně chodili, ale naše třídní paní profesorka dělala, že nevidí, že postupně mizíme - někdo domů, někdo do hospody ... Na nástavbě byla většina spolužáků z jiných měst a obcí, tak se společné chození do průvodu neorganizovalo ... V práci ze začátku jsem měla hodně malé děti, později, až byly větší, jsme společně několikrát byli - šli jsme kousek, pak jsme chvíli pozorovali průvod z chodníku, dětem se to líbilo a mně taky, protože jsme průvod zakončili u kamarádky na kafíčku, protože bydlela blízko ... Musím říct, že mne nikdo nikdy k účasti nenutil - asi jsem měla štěstí na šéfy ...
Naděžda Špásová
V SSM jsem byla taky, ale bylo to na vesnici, tam jsme maximálně občas udělali brigádu, jinak to byly mejdany a zábavy. Prvomájové průvody jsem nesnášela, v Praze na škole jsme se z nich vždycky vytratily. Vstupu do strany jsem se úspěšně ubránila. Jsem ráda, že je to všechno pryč.
Jan Zelenka
Už jako děti jsme z prvomájových průvodů utíkali. Podobné zážitky, jako paní Hošková nemám. Nevnímal jsem ten čas nijak negativně. prostě jsme žili. Ani ve fabrice, kam jsem nastoupil po maturitě, ani později na fakultě jsem se nesetkal s žádným ideologickým tlakem. Každá doba má něco pozitivního i negativního. Bohužel i ta současná.
Jiří Dostal
:-) Úlitba režimu či politickému uspořádání společnosti má mnoho podob, zdržel bych se horlivého mravokárenství, třeba kvůli sobě, třeba kvůli lidem, které mám rád nikoliv jako kanibal. :-)
Granda Nekonata
chtěla jsem dát 5 hv! ale překlikla jsem se.
Jana Hošková
Ivano, nevím, jak dobrý byl můj kádrový profil. Tenkrát potřebovali doplnit zřejmě mladé síly, a tak se možná tak moc na profil nehledělo. Ostatně, dlouho jsem tam nezůstala.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 51. týden

Advent a vánoční zvyky v Česku i ve světě. To bude tématem vědomostního kvízu tohoto týdne.