To byly časy: Prvomájové průvody a jiné maškarády
Ilustrační foto: Pixabay

To byly časy: Prvomájové průvody a jiné maškarády

7. 2. 2022

Možná mne někdo teď zavrhne, neboť jeho vzpomínky na dětská a mládežnická léta minulých let strávených budováním socialismu jsou vzpomínkami krásnými.

Nakonec - spousta vzpomínek je zkrášlena i zkreslena tehdy mladým věkem pamětníka a taky dobou, na kterou vzpomíná. Po válce byli lidé nadšeni a plni budovatelského úsilí, což se pak léty jaksi zvrtlo.

 Já se teď ale konečně můžu přiznat: od dětství, a to poměrně útlého, jsem nenáviděla prvomájové průvody ! Asi to bylo způsobeno tím, že jsem byla dítě, co se nerado předvádělo kdekoliv, s čímkoliv a s kýmkoliv. Vymáčknout ze sebe básničku před publikem se pro mne rovnalo téměř veřejné popravě. Ještě teď cítím tu pachuť trapnosti, když mne rodiče odvlekli do prvomájového průvodu, protože oni tam prostě museli, i když pocity měli zřejmě stejné jako já. Jediné, co mne bavilo, byly alegorické vozy. Ale už tehdy jsem nechápala, proč musíme všichni vyřvávat ta hloupá hesla a předstírat radost před tribunami. Později na střední jsem byla hlavní organizátorkou hromadného úprku z povinných průvodů – vlajky i mávátka a ostatní udělátka jsme prostě opřeli někde o zeď, využili mumraje a prchli, aniž jsme došli před tribuny. Kdyby naše sabotáž byla odhalena, měla jsem připravenu historku, jak strašně zle se mi náhle udělalo a jak už to prostě nešlo vydržet dál pochodovat a ostatní spolužačky mne musely proto doprovodit na nádraží.

 Se ctí jsem se vyrovnala i s požadavky, abych vstoupila do SSM. Tehdy se dokonce prováděly zkoušky - vybrané adeptky musely odpovídat na spoustu dotazů. Ani jsem se nemusela moc snažit a odpovídala jsem špatně – tehdejší důležité dědky jsem si skutečně nepamatovala (výjimkou byla snad jedině Anna proletářka). Na otázku položenou předsedou, kdože je Walter Ulbricht, jsem po švejkovsku odvětila, že asi kancléř, ne ? Předseda – kluk starší ode mne o tři roky, zalapal po dechu a téměř zavyl nelíčeným údivem a hrůzou nad mou blbostí. Neprošla jsem sítem. Ale nejvíc mě překvapilo, když se ke mně při mém odchodu přitočil a povídá: Ty, hele, tos řekla schválně, abychom tě nevzali, viď ? Jen já věděla, že ne, protože jiná funkce mne, tenkrát šestnáctiletou holku, nenapadla. 

Středoškolskými lety i lety pozdějšími, už pracovními, jsem proplula coby nástěnkářka. Když se rozdávaly funkce, ihned jsem se hlásila, aby mi nebyla přidělena náhodou nějaká horší. Coby dívčina vyšlá ze školy jsem pracovala nějaký čas v PZO – podniku zahraničního obchodu. A tam měli hrozný zvyk – ráno po dostavení se do práce jsme my, zaměstnanci, museli nastoupit u ředitele obchodní skupiny a každý z nás musel mít připraven papírek, kde měl mít sepsánu nějakou důležitou politickou událost, co se přihodila předešlého dne. Byly to tzv. „politické desetiminutovky“. Protože jsme do Prahy tenkrát jako mladé holky dojížděly z ubytovny, měly jsme na mysli samozřejmě všechno možné, jen ne to, že máme mít připravenou nějakou, s prominutím, přiblblou zprávu. Samozřejmě jsem nic neměla. Takže když na mne přišla řada, sebrala jsem veškerou svou odvahu a chvějícím se hlasem přednesla svůj návrh: Že se mi zdá škoda, abychom tady podávali takové krátké zprávy, protože je potřeba, abychom toho věděli daleko víc. Navrhuji tedy, abychom si všichni každý den koupili noviny a vždy, než zahájíme práci, si je dopodrobna společně přečetli. Tak nám nic neujde a budeme informováni lépe…   

Ředitel byl dost dlouho podezřele zticha. Ve tváři se mu objevil tik. Očekávala jsem výbuch, byl celkem pruďas a tik se mu objevoval, když se rozčílil. Ale ne, on se k nám nejdřív otočil zády a hleděl z okna. Pak mávl rukou, aniž se k nám obrátil a dal pokyn k rozchodu. A následujícího dne se, kupodivu, žádná desetiminutovka už nekonala a potom už taky ne. Dodnes nevím, jak to tehdy zdůvodnil svému nadřízenému. Asi by příliš dlouho trvalo, než bychom se všichni vystřídali ve čtení…

můj příběh Zimní soutěžení 2022
Hodnocení:
(4.4 b. / 26 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Magda Škodová
1. máj se neslavil na počest KSČ, ale pro zcela jinou událost - a nebylo to v Sovětském svazu, ale v těch svobodných a mírumilovných USA. On to ale dnes nikdo neví a tak je vhodné se navážet do socialismu pod vedením KSČ, který si ten svátek přisvojil. Myslím, že většina těch, kteří dnes nad průvody ohrnují nos, pěkně vzorně mašírovala s praporem či transparentem v čele. Znám jich dost osobně...
Jana Hošková
Jinak jsem si se zájmem přečetla veškerá vaše vzpomínání a děkuji za ně ! Byla zajímavá. Nikoho nekritizuji, jak říkáte, doba byla taková a chtěli jsme ji přežít. A jestli někdo rád chodil do průvodu a já ne - no a co ? :-))
Jana Hošková
Jinak jsem si se zájmem přečetla veškerá vaše vzpomínání a děkuji za ně ! :-))
Jana Hošková
Zuzko, vaše poznámka mě fakt pobavila, zasmála jsem se ! A o to mi jde, mám ráda legraci :-))
Věra Zajíčková
Já mám na prvomájové průvody dvě vzpomínky-jako předškolní dítko jsem šla se sousedovic Jirkou v čele průvodu.Maminky nám ušily krásné kroje se spoustou flitrů a oba jsme nesli tyčku,na konci ověnčený kruh,uprostřed velká jednička a sousta fáborů.Přímo ten průvod si už nepamatuji,ale mám z něj jedny z nejhezčích fotek.Druhá vzpomínka je z dob studií zdravotní školy-každý rok jsme povinně musely do průvodu v uniformě a bez ohledu na počasí jsme si nemohly vzít ani svetr .Další povinná akce byla jeden rok,když v Ml.Boleslavi končila etapa Závodu míru.Opět s obrovským předstihem jsme postávaly v cíli na stadionu samozřejmě v uniformě.Každá jsme vyfasovala jeden ručník a naším úkolem bylo podat ho závodníkům v cíli.Netuším komu jsem ho dávala,ale v paměti mi utkvělo skandování polských fanoušků-celou dobu vyřvávali jednu větu-Szozda vygrať tralala!:-)
Antonín Nebuželský
Možná se nebudu líbit, ale byl bych rád, aby vzpomínky na ty dřívější maškarády by to jediné, co nás, v dnešní pohodě, bude trápit. Povíme si za nějakou dobu. Myslím, že dobře už bylo. Včetně těch prvních májů. Jen ať nám to vydrží.
Marie Faldynová
Já vidím největší problém, že "dobrovolně povinné" bylo každou chvíli něco. Brigády, lampionové průvody, sběr papíru, příspěvky penězi na osvobozenecký boj, spartakiády, nikdo se nás na názor neptal. Držet hubu a krok. Naučila jsem se předstírat co se ode mne čekalo. To není ten nejlepší přístup k životu. V dnešní svobodě má prostor to správné i to nesprávné. Každý si může vybrat, co bude v životě rozvíjet. Je smutné, kolik lidí volí ty nesprávné postoje a jak je těžké prosadit to správné. V jednom se asi shodneme: Jásat na povel nás nenaučili.
Granda Nekonata
zaplaťbůh, že je po socialismu a socialistických taškařicích :-) a že už nemají vliv ti zanícení bolševici
Jitka Caklová
V prvomájovém průvodu jsem nikdy nebyla, měla jsem omluvenku. 1. května s železnou pravidelností, bez ohledu na počasí jsme, celá rodina, sázeli brambory.
Helenka Vambleki
Asi budu za blbce, ale já měla ty průvody ráda a nevadily mi. Budovatelská hesla byla celoročně na každém domě, v každé výloze obchodu, potkávali jsme je na každém kroku, takže nic nového na tribuně. A kolikrát jsem po projití pod tribunou pospíchala zpět na seřadiště a přidala se ještě k zaměstnancům matky nebo otce a klidně mávala znovu. Do nového SSM jsme v roce 1970 houfně vstoupili všichni ve druhém ročníku na gymplu, protože se pod jeho hlavičkou pořádaly diskotéky. Už jsem psala níže, že ta doba taková byla, a vlaječky v okně jsme měli na domě všichni, i když mnozí bez přesvědčení, ale proč si kazit kádrový profil? V práci jsem nikdy nezastávala vyšší funkci, tak nebylo potřeba vstupovat do KSČ.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Tento týden končí dne 17. listopadu, tedy v Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva. A to bude také téma vědomostního kvízu tohoto týdne.