Je sobota 12.2.22 a venku to vypadá spíš na jaro, než na půlku února. Slunce svítí jako v dubnu, trochu se hromadí mraky a trochu víc studeně fouká. Potřebujeme se podívat do Brné na zahradu, jestli je tam vše v pořádku, teplé oblečení to jistí, zima by nám být neměla. Domluvili jsme se, že se potom podíváme k Labi. V Brné naštěstí bylo vše na svém místě, nic tam nepřibylo ani neubylo, vzhledem k větrným smrštím, které se tady minulý týden prohnaly. Vlastně tam bylo něco navíc, nad hlavou nám poletovali milovníci rogalového lětání.
Máme zahradu hodně v kopci, autem se tam dá dobře vyjet, tedy pokud není metr sněhu a místo silnice ledová dráha. Po kontrole jsme sjeli k hotelu Srdíčko, nechali tam auto a vydali se k řece. Cestou nás míjel nákladní vlak, který byl fakt dlouhatánský, podle vagonů jel zřejmě pro auta. Když jsme tu byli vloni, všude byl sníh, splav byl krásně ledový, letos nic, jen bylo vše zarostlé trávou a stromy. Lidí jsme tentokrát moc nepotkávali, možná proto, že byl v TV hokej.
Musím přiznat, že mi taková nenáročná procházka chyběla. Mám za sebou trhání moudráku, díra po zubu se docela dobře zaceluje, vzhledem k mé panické hrůze ze zubaře se srovnala i psychika. Focení přírody kolem mi vždycky zvedne náladu a i přesto, že jsem nenarazila na nic výjimečného, bylo co fotit. Zvu vás tedy na jednu obyčejnou sobotní návštěvu zatím ještě spící přírody, i když sedmikrásky už jsou v květu.