Vnouček
Vnouček mé klubové kolegyně je velmi živé dítě. Známe se už dlouho, a když ho občas vidím, pokaždé mi přijde líto, že mi osud takového vnoučka nedopřál. Vnoučka, který by žil zde, jako já. Osud mi sice dopřál dva pravnoučky, ale ti žijí příliš daleko ode mne, až v Praze a v dnešní covidové době není dobré moc cestovat po světě. Byť po tom našem malém světě.
Když jsem na podzim seděl před ostrovní restaurací a popíjel svou dvojku červeného, najednou mne někdo plácl silně přes rameno. Otočím se, a on to malý Marek. No, malý, jak se to vezme, ve svých deseti letech. Ale jeho familiární pozdrav mě docela potěšil.
Když jsme se pak s ním a jeho babičkou chvíli procházeli parkovými cestami, vyprávěl jsem jim oběma něco z historie, už ani nevím co. Marek bedlivě poslouchal a ani nevnímal své kamarády, kteří na něj volali. A jeho zájem mě opět moc potěšil. Doma si s ním, jak mi jeho babička říkala, nikdo moc nepovídá. A určitě ne o historii. Škoda.
Nedávno jsem se dozvěděl, že ve škole dostal pětku z Newtonova zákona. To sice příliš pozitivní není, ale přesto mne tento fakt potěšil. Pětku si určitě opraví, ale skutečnost, že se v šesté třídě už učí o Newtonových zákonech, znamená, že to s vědomostmi našich školních dětí nemusí být do budoucna zase tak špatné.
Závisláci
Nejrůznější sociální sítě, portály, servery, interaktivní webové stránky, zkrátka vše, co nám dnes virtuální prostor nabízí. To je výdobytek, ale také metla naší moderní doby. Těžko říci, jestli je tento fakt pozitivní, či negativní. Chceš si s někým popovídat? Otevři počítač. Chceš sdělit svůj názor, něco se dozvědět, otevři počítač. Portály pro mladé, pro seniory, sportovce, amatérské literáty, chaty,seznamky, porno, politika. Na co si vzpomeneš. Stačí otevřít počítač a můžeš jet. Nakonec zjistíš, že bez počítače se vůbec nedá žít. Vždyť je to kamarád. Jenže ten schopný kamarád z nás dělá pomalu, ale jistě, závisláky. Jak jsme vůbec mohli, kdysi dávno, žít bez mobilů a počítačů? Jak? No, zřejmě proto, že ty moderní vymoženosti tehdy ještě nebyly a naši kamarádi nebyli virtuální, ale živí. Jak snadné!
Co v životě hledáte?
Člověk pořád něco hledá. Hledá a nachází,nebo nenachází. Šťastný člověk je ten, kdo hledá třeba jen své zuby, telefon, klíče nebo brýle. Existují ale i daleko obtížnější hledání. Třeba hledání ztraceného času nebo optimistické nálady. To je už daleko náročnější, než hledat své zuby.
Vším jsem si ale prošel a průběžně i procházím. Jako asi každý. Poslední dobou však pozoruji ještě jakési novum. Každodenní hledání ztrácející se tvůrčí inspirace. Je to až fatální, když si sednu k počítači a chci něco smysluplného napsat. Často nepomůže ani osvědčená sklenka vína.
S tímto inspiračním zdrojem však musím zacházet jen přiměřeně. Při jeho příliš četném využívání bych místo tvůrčího elánu a inspirace hledal spíše ztracenou duševní i tělesnou rovnováhu. A to by bylo silně kontraproduktivní. Určitým řešením by ale bylo začít se jen flákat. Léta už na to mám. Budu o tom určitě usilovně přemýšlet.
