Lidé, kteří vždy věří v lepší zítřky. Jsou chytří nebo naivní?
Ilustrační foto: Ingimage

Lidé, kteří vždy věří v lepší zítřky. Jsou chytří nebo naivní?

28. 2. 2022

Někdo vidí v každé události katastrofu, jiný je za každých okolností přesvědčen, že bude lépe a do budoucnosti se dívá s nadějí. V dobách krizí se tyto rozdíly mezi lidmi stávají výraznější. Ani jedna z těchto stran to však nemá lehké.

Obě skupiny se nemají navzájem příliš v lásce.

Ti, kteří spojili život s nadějí a optimismem, nazývají ty druhé škarohlídy, pesimisty neschopné užívat si radosti a spojují s nimi pořekadlo malovat čerta na zeď.

A obráceně. Ti, kteří nic moc dobrého v budoucnosti nevidí, nazývají optimisty naivními, nezkušenými, nepoučitelnými, neschopnými vyhodnocovat informace.

Když se představitelé těchto názorových směrů střetnou, bývá z toho mela. I když, výraz názorový směr není přesný, pesimismus a optimismus jsou z velké části vlastnosti vrozené. Ovšem zároveň si je každý člověk může záměrně do života pouštět nebo je z něho vytěsňovat.

„Musím si co nejvíce užít, začnu cvičit, najdu si lepší práci, budu se více věnovat sama sobě,  celé léto budu cestovat,“ říkají lidé, pro které je naděje běžnou součástí života. Když jim do něj zasáhne nemoc, přistupují k ní se slovy: „vyléčím se“.

„Život nebude stát za nic, všechno zdražuje, nebudu si moc dopřát žádné koníčky, budu akorát tak ráda, když mi vyjdou peníze na topení, svět je rok od roku horší a lepší to rozhodně nebude, je mi líto mých vnuků, budou žít v hrozné době,“ říkají lidé, kteří se se slovem naděje nekamarádí. Když onemocní, řeknou: „umřu.“

Když však dojde ke skutečně krizovým situacím, začnou se mnohdy chovat jinak a začnou si naději pouštět do života.

„Naděje obvykle přichází při hrozící krizi sama od sebe a otevírá nás novým tvůrčím možnostem. Přijdou nápady, kladné emoce jako je radost, odvaha, pocit síly,“ uvedla psycholožka Barbara Fredrickson.

Platné je v tomto směru staré dobré přísloví: Co tě nezabije, to tě posílí. Velmi často ho zmiňují lidé, kteří v životě prošli nějakou těžkou situací, například nemocí svou nebo někoho blízkého.

„Vždy jsem byla spíše mrzout a měla jsem pocit, že svět je rok od roku horší. Pořád jsem na něco hudrovala, z dnešního pohledu na hlouposti. Když manžel onemocněl rakovinou, časem jsem si začala vážit každého dne, kdy mu bylo lépe, kdy jsme si spolu někam vyšli. Můj život prostoupila naděje, že to bude lepší. Skutečně se uzdravil. Já tomu prostě věřila. Kamarádka psycholožka mi tehdy řekla, ať se rozhodnu věřit, že se uzdraví, že tak těžkou dobu lépe překonám,“ vypráví jednašedesátiletá Milena. „Vím, že to uzdravení byla souhra náhod, že nemáme vyhráno, ale nebýt té naděje, trápili bychom se víc a kdo ví, jak by to dopadlo,“ dodává.

Podle mnoha teorií je optimismus a naděje stav, který nemusí souviset s životem, který právě vedeme a s tím, co se děje. Více méně jde o jakési trvalé nastavení, případně částečně vědomé rozhodnutí.

Takto svou naději krásně popsala pro projekt Paměť národa jedna z dam, která mu poskytla svůj příběh. Jmenovala se Gertruda Jurečková a prožila za druhé světové války bombardování Drážďan. „Nedá se vypovědět, co jsem viděla, když jsem vyšla ze sklepa. To se prostě nedá. Pomáhala jsem při uklízení trosek, ty dny byly nekonečné. Nebylo co jíst. Na ten zápach nikdy nezapomenu. Pak jsem jednou uviděla rozkvetlé stromy. Uvědomila jsem si, že je jaro. Ty stromy mě zachránily. Začala jsem mít chuť žít dál. Došlo mi, že život jde dál,“ vysvětlovala Gertruda Jurečková.

Někdy může vnést do života naději právě takový okamžik, který by člověku dříve připadal bezvýznamný a přehlédl ho. Vlastně náhoda. Mnohem lepší ale je na schopnosti mít naději pracovat. Nebo to aspoň zkusit.

Ale pozor, psychologové říkají, že není dobré spojovat naději s pocitem, že změníme něco teď hned, že si dáme předsevzetí, že budeme žít jinak, lépe. Naděje, optimismus a snaha měnit svůj život k lepšímu funguje, když jde o pomalý, setrvalý proces.

„Člověk často musí k rozhodnutí dozrát, potřebuje čas, aby se rozhodl pro změnu. Nejde to říct si, že teď se stane optimistou nebo že něco v životě bude dělat jinak od určitého data. Právě proto například nefungují novoroční předsevzetí,“ uvedl psycholog Jiří Brančík.

V odborné literatuře je naděje popsána takto: Jde o optimistický stav mysli založený na očekávání kladných výsledků s ohledem na události a okolnosti v životě člověka nebo na celém světě. Podstatnou naděje je vnímání pozitivního zakončení v neznámé či dokonce zdánlivě neřešitelné situaci, která následně vytváří víru, že vše dobře dopadne.

Paradoxně se často do tohoto stavu dostali lidé, kteří za sebou mají něco zlého. Lidé vyššího věku, kteří pamatují útrapy druhé světové války, rozčarování z padesátých let i z okupace v roce 1968, velmi často působí optimisticky a nehroutí se z každé maličkosti. „Neboj, ono to dobře dopadne,“ říkávají často prarodiče svým vnoučatům.

Žijeme v době, kdy se naděje a optimistický přístup k životu jeví být důležitější než ještě před pár lety, kdy naopak bylo téměř v módě řešit nepodstatné problémy a vytvářet je tam, kde žádné nebyly.

Takže, pustit si naději do života a nebát se, že nás za to okolí označí za naivky, může být pro příští týdny a měsíce dost dobrá životní cesta.

psychika životní postoj životní styl
Hodnocení:
(4.9 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jindřich Berka
Dobrý den, Já mám jiné zkušenosti. Pesimisté s optimismy nemusí nutně spolu bojovat, ale žít v symbióze. Někdy je to užitečné. Manželka vidí z 10 možností 7 špatných a 3 dobré. Já naopak. Já jí zvyšují sebevědomí a ona mě brzdí, protože jako extrovert se někdy vrhám zbrkle dopředu a nevidím přes své nadšení na důsledky. Funguje nám to přes čtyřicet let. Jindra
Josef Mašek
jsem ročník 1951 a v lepší zítřky už nevěřím...žiji v rozprodané a rozkradené republice kde mi doma z vodovodu neteče už ani Česká voda a politici mi tvrdí, že bez Ukrajinců se ekonomika ČR položí a politici a policie v médiích vyhrožuje 3 letým kriminálem za jiný než oficiální názor na dnešní dění....to už tady bylo za komunistů a je to tu opět...chudáci moje děti a vnoučata je mi z toho velmi smutno
Jitka Caklová
I já jsem se dlouhá léta cítila bolavá, ukřivděná a dnes mohu říci, že mi z tohoto stavu pomohly ty nejhorší zkušenosti. Po poslední zkušenosti, kdy jsem ve svých 71 letech díky streptokoku na vlastní kůži poznala co je to pneumonie s CRP 350 a třemi litry směsi vody a hnisu v plicích, kdy mi praktická lékařka v pátek diagnostikovala, že je to od hrudní páteře, dala mi ve dvouhodinovém intervalu dvě injekce proti bolesti a odjela na dovolenou. Mým problémem se stalo , že jsem paní doktorce uvěřila a celý víkend se v bolestech spoléhala na paní doktorku která bude zastupovat. Vydržela jsem to v bolestech do pondělního rána, kdy jsem si sama zavolala "rychlou". Přes maximální péči, s drénem v plicích, CRP stále stoupal a já celý další týden v nemocnici v šílených bolestech trpěla dokud moje Duše, tedy mé JÁ neopustilo tělo. Bolesti rázem skončily a mé JÁ se ocitlo v ráji. Co na tom bylo krásné, že jsem se mohla rozhodnout, zda se vrátit, nebo v onom ráji zůstat. Když mi na třetí kontrole, po ukončené hospitalizaci, pan doktor řekl, že nikdo nevěřil že toto přežiji, věděla jsem proč a také jsem už věděla, komu věřit. Dnes vím, že se mohu věřit sama sobě, spoléhat sama na sebe, pomoc hledat na konci své natažené ruky a je mi úplně jedno když o mně někdo říká, že jsem taková, nebo maková a jaká bych měla podle jeho představ být a neříkat hlouposti a ........ Jsem ráda, že díky Bohu si mohu dovolit být svá, být v lásce sama sebou v podstatě svého bytí ♥♥♥
Soňa Prachfeldová
Vnímání světa a života je dáno zejména povahou a prostředím, ve kterém se žije. Pak také zdravotním stavem . Myslím, že v každý má v sobě tyto vlastnosti namíchaný, záleží na tom, v jakém poměru.
Daniela Řeřichová
Setkávám se s lidmi, kteří přežili válku či komunistické kriminály i s těmi, kteří se potýkají s těžkými nemocemi a jejich životní postoj je plný radosti a naděje, ačkoliv by měli být ukřivdění.
Jitka Caklová
Tlustou čáru jsem udělala tím, že píši a mluvím v jednotném čísle. Co dneska jsem, za to vděčím své minulosti. Je úplně jedno, jakou minulost měl někdo jiný, jestli někdo má porušené vnímání reality a uchyluje se k extrémům, není schopen udělat tlustou čáru, to je každého věc. Já nepotřebuji vyzdvihovat, co druhý dělá špatně, dokonce ani nepotřebuji tomu věnovat pozornost a ztrácet tím svoji energii. Tvořím si svoji přítomnost, ve které se cítím spokojená.
Jan Zelenka
Jací jsme dnes, tomu vděčíme své minulosti. Marně bychom se snažili se od ní odstřihnout. Je v nás. Bezbřehý optimismus je nesmysl, stejně, jako neoprávněný pesimismus. Někdo má bohužel porušené vnímání reality a uchyluje se k extrémům. Důležité je naše vnímání světa a reakce na něj. Rozhoduje o tom naše povaha, naše výchova a konečně i zdravotní stav.
Jana Šenbergerová
Myslím, že bychom se rozcházeli i v názoru, co jsou to lepší zítřky. Všechno, co se děje, má nějaký význam i opodstatnění. Že my to nejsme schopni vidět ani vnímat, na věci nic nemění. Zažíváme jen to, co zažít potřebujeme, abychom pochopili. Škoda, že nejsme schopni udělat tlustou čáru za tím, co bylo, předjímáme, co by mohlo, nebo mělo být, ale pramálo se teď a tady zabýváme tím, co je. Zbytečně vytahujeme staré křivdy, a pácháme nové. Jsem v něčem pesimista, v něčem optimista. V globále vím, že je to vlastně úplně jedno. Běh světa nezměním, ale mohu změnit své vnímání života jako takového. V tomto směru jsem optimista.
Jitka Caklová
Ať si každý věří čemu chce. Mikrovlnka "šla" z baráku před šesti lety, protože u mě ztratila důvěru a televize půjde brzy za ní, protože na ty s....y, které se z ní valí nejsem zvědavá. Stal se ze mě sobec, který žije přítomností, nečeká na to co bude zítra a už vůbec mu nevadí, co si o něm myslí okolí. Pro mě už hůř bylo a kdyby bylo líp, už by to nebylo ono :-)
ivana kosťunová
Ano, nejlépe je být optimistický pesimista.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Tento týden končí dne 17. listopadu, tedy v Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva. A to bude také téma vědomostního kvízu tohoto týdne.