Anna Potůčková
6.3.2022 14:31
Z nás obyčejných lidí to běsnění ruského dábla nezastaví nikdo z nás. Jsme zkrátka bezmocní v této vážné situaci. Ztrácíme náladu, mizí naše úsměvy, a všichni máme strach z budoucnosti. Také nechápu Ty, co situaci zlehčují a mnohdy snad jsou i na straně agresora. Ukrajina musí vyhrát, na Ukrajině mám své bývalé spolupracovníky a denně na ně myslím. Moc za tento článek děkuji. Ukrajině přeji spoustu sil, spoustu odvahy a at žije UKRAJINA!
Hana Polednová
6.3.2022 13:43
Danielko, bezmoc, vztek a smutek se ve mně od začátku odehrává. Nemohu pořádně spát a pražádná nálada na něco. Jak se mohu radovat, když myslím denodenně jen na to jedno. Aby vše konečně skončilo a byl všude mír. Aby ty mámy s dětmi si mohly užívat každodenních radostí a nemusely se bát v cizí zemi o své blízké doma na Ukrajině. Jak ráda bych pro to udělala více. Děkuji za článek.
Zdenka Soukupová
6.3.2022 13:27
Nějak nerozumím tomu, že Rusové pořád nevěří, nebo nechtějí věřit, co tropí , když od nich odešlo tolik obchodních i výrobních firem, nelétají letadla, nefungují banky.... Proboha, jak si to zdůvodňují? Přece jim musí být jasné, jakou tragédii způsobují! Moc přeju Ukrajincům, aby zvítězili. Danielo, rozumím Ti, mám na Ukrajině pár známých.
Marie Měchurová
6.3.2022 13:14
Pane Havle Václave Kotasi, vy snad věříte, že ta rozstřílená města, zabití vojáci na obou stranách, ty tisíce uprchlíků je propaganda? Tu hrůzu vidíme od různých zpravodajů z různých medií.
Daniela Řeřichová
6.3.2022 12:57
Přátelé, děkuji za vaši morální podporu. Cítím to, co mnozí z vás – bezmocnost. V týdnu jsem šla do knihovny na Mariánském náměstí. To, co jsem viděla, mě hluboce zasáhlo. Mámy se zamlklými dětmi stály frontu na střechu nad hlavou. Styděla jsem se za to, že mám v bytě teplo, že chodím s vnoučaty do kina. Styděla jsem se, že neumím udělat něco pořádného. Prosím, moc prosím o lidskost.
Blanka Lazarová
6.3.2022 12:36
Nejhorší na tom je, že mnoho lidí v Rusku vůbec neví o co jde, nemají informace a věří Putinovi všechny ty lži. A pak je mnoho lidí, kteří vědí a bojí se o práci, o své děti a tak mlčky přežívají. Tak to známe i my po roce 1968. A víme jak dlouho trvalo, než přišel 89 rok. A pak je skupina lidí, opravdových hrdinů, která se snaží s tím něco dělat, ozývá se, stávkuje..... a ta je umlčována všemi možnými nejhoršími způsoby. Vůbec si neumím představit v té situaci, která v Rusku je, že by se jim povedlo zevnitř něco změnit. Je mi líto všech lidí, kteří toto musí trpět a snášet, bez ohledu na národnost. Došlo to už hrozně daleko a týká se to bohužel nás všech. Věřím, doufám, přeju si,....... ať už to zlo skončí.
Olga Škopánová
6.3.2022 12:32
Musíme porazit ďábla.
Marie Měchurová
6.3.2022 12:26
Situaci na Ukrajině snáším hodně těžko, Nejím, nespím a dokonce moje oslabené tělo dostalo i covid. Mám ale tu možnost ležet doma v teple pod peřinou. Oni tu možnost nemají. Hodně těžce nesu, že se i nás na íčku najdou lidé, kteří situaci zlehčují, omlouvají a mezi řádky i schvalují. Danielo děkuju, že máš sílu proti jejich názorům bojovat.
Libuše Křapová
6.3.2022 12:12
Já také nevím. Jak to zastavit? Ví to vůbec někdo? Je mi jich na Ukrajině moc líto.
Naděžda Špásová
6.3.2022 10:34
Danielo, je to smutné, jsem z toho smutná a strašně naštvaná až na......á, nechápu, jak to tomu šmejdovi může beztrestně procházet. Boží mlýny melou hodně pomalu. Moje matka a babička byla z Volyně, přítel dcery je Ukrajinec, jsou tu celá rodina, naštěstí mají naše občanství. Nechci domyslet, jak tohle skončí.
Načíst starší příspěvky
