Druhý svátek vánoční, který připadl na dnešek, patří svatému Štěpánovi. Podle legendy položil život za víru v Krista, a stal se tak prvním křesťanským mučedníkem. Zejména v minulosti se v tento den chodilo koledovat a v kostelích kněží světili sedlákům osivo.
Štěpán je podle některých zdrojů patronem jáhnů, koní a kočích, pacholků u koní, zedníků, krejčích, kameníků, tkalců, tesařů a bednářů. Je to pomocník proti bolestem hlavy, proti kamenům, píchání v boku a proti posedlosti. Je také přímluvcem za dobrou smrt.
Štěpán byl jedním z jáhnů ustanovených apoštoly k boží službě, neohroženě hovořil o vzkříšení Ježíše Krista. Roku 33 byl podle legendy za rouhání ukamenován před hradbami Jeruzaléma, a stal se tak prvním křesťanským mučedníkem. Kritici mu vyčítali, že se rouhal proti Bohu a zákonům Mojžíšovým.
Svátek svatého Štěpána byl přiřazen k vánoční době již od pradávna, aby byl zdůrazněn jeho význam. Podle některých zdrojů totiž nebyl Štěpán umučen 26. prosince, kdy se slaví jeho svátek, ale v srpnu. V prosinci prý byly nalezeny jeho tělesné pozůstatky. Štěpánův svátek církev o Vánocích slavila podle legend proto, že se jeho mučednictví vztahuje k narození Krista.
Jméno Stefanos znamená řecky "vítězný věnec", v přeneseném smyslu slova "koruna". Svatý Štěpán je hlavním patronem litoměřické diecéze.
Na Štěpána není pána - říkalo se. To proto, že se v ten den měnila služba, především mladé chasy, píše etnografka Jiřina Langhammerová v knížce mapující české lidové zvyky. Konec služby, přesněji její přerušení až do Nového roku, mělo své zvyklosti.
"Mezi ty reálné patřilo vyplácení celoroční odměny, což byly vedle peněz i naturálie, šaty a například pěkná vánočka. O koledě chodili po domech s přáním a pro výplatu i obecní zaměstnanci, hlavně pastýři, a dostávali jako díl odměny za celoroční službu naturální výslužku," uvedla etnografka. Proto šla s každým jeho žena, často s nůší, do níž kladla dary. Zdařile to zachytil Josef Lada na svém obraze z roku 1954 nazvaném Slouha.
Stejně tak obcházeli domácnosti malí koledníčci a ani oni nežebrali. Zpívali, přišli blahopřát a odměna byla něčím navíc. Koledou se obecně otevřel veselý čas Vánoc, jehož součástí bývaly na řadě míst jesličkové hry, v nichž vedle Svaté rodiny vystupovali i andělé a pastýři. Podle Langhammerové mají původ v žákovských hrách, předváděných o Vánocích v církevním i světském prostředí od dob středověku.