Turistickou sezonu 2022 jsme zahájili v pátek 18. března pochodem Chodíme pro mozek, píši o této akci v článku:
https://www.i60.cz/clanek/detail/30266/velke-malickosti-pro-radost.
Turistiku provozujeme v malých či větších dávkách celoročně, ale ta jarní turistika začala právě v uvedený pátek.
Předpověď počasí slibovala na celý následující týden vymalováno do modra a slunečno. Jen to jaro se nějak nemůže vyklubat, po ránu mráz, který zalézá pod nehty a na hlavu nás nutí nasadit čepice. Tráva se ještě nezelená a kvítí ještě nevystrčilo, až na vyjímky, své hlavičky.
Právě kvůli krásnému počasí jsem na první jarní týden naplánovala dva toulavé výlety.
Horní Údolí
První výlet byl do Horního Údolí, místní části Zlatých Hor. Horní Údolí bylo hornickou obcí, ve které se těžilo zlato již ve 13. století v revíru zvaném Starohoří. Obec měla bohatou předválečnou historii, byla to ryze německá obec, ve které byla obecní škola, hamr na výrobu méně kvalitního železa, pila, mincovna a huť na výrobu vitriolu. Obec je situována na horním toku řeky Olešnice a navazuje souvisle na Dolní Údolí. V obci je kostel sv. Jana Křtitele postaven v novogotickém slohu, který se vypíná nad místním hřbitovem, na němž jsou i staré německé hroby. Jsou to hroby místních původních obyvatel, hřbitov je upravený a udržovaný. I když starodávné náhrobky jsou již poznamenány zubem času.
Cílem našeho výletu však byla kaple sv. Anny na původním poutním místě sv. Anny a sv. Marty v lese nad vesnicí. V předválečné době zde stály kaple dvě. A teď to přijde. Turistický ukazatel nás nasměroval ke kapli sv. Marty a přišli jsme ke sv. Anně. Nechápete? Taky jsem nechápala. Ale je to tak, kaple sv. Marty roky chátrala až zanikla úplně. Nezájem nových obyvatel obce připravil stejný osud i sv. Anně , z které zbyla časem jen ruina. V roce 2016 začala celková obnova zcela zdevastované kaple. Současný stav kaple můžete vidět na přiložených fotografiích. Záchrana v hodině dvanácté.
Prošli jsme celým Horním i Dolním Údolím, na rozcestí Zlaté Hory - Rejvíz jsme si dali v restauraci V Gruntě oběd a konstatovali jsme, že příště zkusíme raději vedlejší restauraci U Pekina, snad si více pochutnáme.
Po obědě jsme se toulali údolím Olešnice až ke zlatorudným mlýnům, jedním z divů olomouckého kraje. A tady na nás padl smutek, lesy kolem hornického skanzenu byly vykáceny, jako memento se z nízkého travnatého porostu zvedají pouze pařezy.
Expedice Kozmické ptačí louky
Hlavní výlet tohoto týdne na nás čekal v pátek. Vstávali jsme o půl páté ráno a ve čtvrt na šest už jsme byli na cestě na nádraží.
Vlak přisupěl přesně na čas a my se vydali za novým dobrodružstvím. Byla jsem celá natěšená a to díky Elišce Murasové, která nás zde na webu s touto ptačí lokalitou seznámila. Plánovala jsem tento výlet dlouho a tak mi věřte, že jsem byla plná nedočkavého očekávání.
Vystoupili jsme z vlaku do úplně vylidněné vesnice Jilešovice. Nikde žádný ukazatel, nikde žádný chytrý dědoušek, který by nám ukázal cestu. Šli jsme přesně na opačný konec vesnice než jsme měli. A pak jsem zazvonila u branky, za kterou zuřivě štěkal malý bílý pudlík. Byli jsme konečně nasměrováni správným směrem.
Už z dálky jsem slyšela křik racků chechtavých, kterým udatně sekundovaly husy.
Kozmické ptačí louky se rozkládají mezi městy Opava - Ostrava v povodí řeky Opavy. Tímto soukromým projektem byla příroda obohacena o nová, vlastně navrácená území. Tyto plochy byly dříve znehodnoceny melioracemi.
Všechny zajímavosti a podrobné informace o vzniku projektu, o možnosti pozorování ptáků během hnízdění, jarních či podzimních ptačích tahů - najdete zde:
http://natura.semix.cz/cz/biotopy
Kromě různých druhů ptáků, včetně chráněných druhů, můžete se také potěšit pozorováním exmoorských divokých koní. I o těch se dočtete na uvedených stránkách. Já vám je jen maličko přiblížím. Koníci vypadají jako zvětšené dětské hračky, protože jsou celoročně venku jsou celí chlupatí. Ale také hraví a dovádiví. Jsou velmi zdraví a imunní proti parazitům. Přikrmují se pouze když pastvina zapadne sněhem.
Byla jsem jak u vytržení. Ptáci byli na dosah mého fotoaparátu, má přítomnost je nerušila, byla jsem ukryta na ptačí pozorovatelně. A tak jsem viděla pěkně pospolu labutě velké, hádavé racky chechtavé, vodouše rudonohé, čejky chocholaté, čírky modré, husy velké, vzácné jeřáby popelavé a v dálce u koní také volavky bílé a volavky popelavé. Určitě tam byli i další ptáci, jen já jsem je nezaznamenala pro tu pestrost, živost těch jmenovaných.
Mé srdce amatérského ornitologa a fotografa skákalo jako míček a já se nemohla od této nádherné podívané odtrhnout.
A hned na místě jsem si dala slib: JÁ SE VRÁTÍM! A vrátím se brzy.
Eliško, děkuji ♥♥♥
A teď vám nabízím něco z toho, co jsem nafotila během těchto dvou turistických výletů.
