A jaro skutečné, se sluníčkem, osychajícími mezemi, bzučícími včelkami a kvetoucími stromy a zahradami, to si přijde nezávisle na tom, jaké datum máme v kalendáři.
Březen je mým oblíbeným měsícem a ten letošní jsem přivítala s obzvláštní radostí. Na samém jeho začátku k nám sice teprve dorazila zima a dokonce i trochu mrzlo, ale to bylo vyvážené modrou oblohou a slunečnými dny. Já si raději obléknu bundu, natáhnu čepici a vydám se na pochod třeba i po polích, než oseté lány vyrostou do výšky. Je to lepší než trmácet se horkým dnem. Stromy jsou ještě holé, ale míza už z kořenů začíná stoupat vzhůru, spící pupeny se pomalu budí a ptáčci zpěváčci cítí jaro a zpívají jako o závod. Ne že bych ty zpěváčky uměla dobře vyfotit, ale miluji chvíle, kdy je buď uslyším nebo zachytím pohledem pohyb a pak pátrám mezi větvičkami, kde asi může být. Zkrátka všechno má něco do sebe.
Letošní březen mi přál a já neměla žádné stání. Dychtivě jsem vyrážela do přírody a je úplně jedno, jestli to bylo jen za humna, k řece nebo někam dál. Udělala jsem si výlet na Erbenovu vyhlídku a do Bertina údolí v Ústí nad Labem a prošla se po labském nábřeží mezi ústeckými mosty. Tradičně se podívala do Dobříňského háje na lány sněženek i do háje Písteckého na bledule. Oba háje mě nepotěšily svým stavem, bílá kvítka kvetou mezi stromy, vyvrácenými při nedávných vichrech. Vyjela jsem si kousek proti proudu řeky Ohře a vydala se po břehu od mlýna v Křesíně do Libochovic. Dvakrát jsem se vydala na tak trochu utajenou stráň mezi poli, plnou žlutých sluníček hlaváčků. Kvetou si tam jen tak, nestojí u nich žádná tabule přírodní památka a nikde nikdo. Jen bzukot poletujících včeliček. Moje vyhlížení jara u jezer pískovny korunoval přílet čejky chocholaté a poprvé jsem viděla i čírku modrou.
S manželem jsme se vydali na výlet kousek za hranice, a sice do německého Pillnitz podívat se na krokusy a kvetoucí kamélii. Bohužel správný čas jsem nevystihla a krokusy už byly odkvetlé. Ale růžová, více než 200 let stará kamélie byla ve svém skleníku v plném květu. Za chvíli skleník na kolejničkách odjede na své letní stanoviště a kamélie se bude zelenat s ostatními stromy v zámeckém parku.
Připadá vám, že pořád někde courám? Courám, ale ve skutečnosti to není pořád. Samozřejmě že i vařím, peču, myju nádobí, peru, žehlím, krmím želvu, čistím okna, sázím macešky do truhlíků a ohýbám hřbet nad záhonky. Mezi tím nebo i při tom mi v hlavě lítají myšlenky a plány na další výpravy. Tak takový byl můj březen.
