Mezi Čechy je více optimistů než těch, kteří se bojí budoucnosti
Ilustrační foto: Danuše Stočesová d´Éngeli

Mezi Čechy je více optimistů než těch, kteří se bojí budoucnosti

7. 4. 2022

Věříme v sebe a svou rodinu. Když jde o osobní život, jsme optimisté. Bojíme se ale zdražování a válek. Když přijde řeč na budoucnost lidstva, měníme se v pesimisty.

Prožíváme skvělé časy, ale bude hůř. Tuto větu říkalo v minulém roce čím dál více lidí. „Tedy, vy jste oškliví pesimisté,“ slýchali. Teď triumfují oni a říkají: „Vidíte, měli jsme pravdu.“

Z výzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění vyplývá, že se obavy Čechů z různých hrozeb a snížení životní úrovně  zvětšily a to šlo o dotazování v době před válkou na Ukrajině. Potvrzují to i výsledky průzkumu agentury Median pro Český rozhlas, ve kterém se třetina Čechů na přelomu loňského a letošního roku vyslovila, že rok 2022 bude horší než ten loňský. Pesimistické prognózy vyslovovali hlavně lidé starší šedesáti pěti let a lidé s nižším vzděláním, bez maturity.

To je podle sociologů a psychologů zvláštní, protože starší lidé zpravidla v podobných průzkumech vyjadřují spíše mírnou spokojenost a vzhledem k životním zkušenostem v nich panika a strach z budoucnosti nevzniká tak rychle a silně jako třeba v maminkách malých dětí. „Výsledek průzkumu souvisí s ekonomickou nejistotou. Senioři jsou více senzitivní k ekonomickým otřesům, obávají se silné inflace. Část veřejnosti má velkou obavu i z energetické destabilizace,“ uvedl sociální psycholog Jan Krajhanzl z Masarykovy univerzity.

Přesto však z průzkumu vyplynulo, že optimisté jsou početně silnější, je jich téměř šedesát procent. Patří mezi ně především mladí lidé, vysokoškoláci, studenti a obyvatelé Prahy.

Ve světle současného vývoje ve společnosti by se počet lidí nahlížejících na budoucnost pesimisticky nepochybně zvýšil, ovšem zajímavější je si prozkoumat, co v nás vlastně nejvíce obavy z budoucnosti vzbuzuje a co nám naopak dodává sílu a víru, že vše dobře dopadne.

Na přelomu roku se snížil strach z covidu. Za závažnou hrozbu ho označilo třicet osm procent lidí, přičemž o rok dříve to bylo padesát pět procent. „Naučili jsme se s covidem žít. Očkování vytváří pocit, že už onemocnění nemusí být tak závažné,“ podotkl Přemysl Čech z agentury Median. Ovšem, když přijde řeč na spoléhání se sami na sebe, na budoucnost svou a svých blízkých, mezi Čechy převažuje optimismus. Což je poměrně zvláštní jev. Na jedné straně lidé vyjadřují obavy ze stavu světa, pandemie a zhoršování životní úrovně, ale přesto jako by měli pocit, že jich a jejich blízkých se to nijak fatálně nedotkne. Podle výzkumného centra optimismus týkající se osobní roviny života rostl mezi Čechy od roku 2012 a do roku 2019 se zvýšil o čtvrtinu. Nyní je sice kolísavý a mírně klesá, přesto je stále optimistů více než těch, kteří na budoucnosti nic dobrého nevidí.

Lidé hodně vyjadřovali strach z budoucnosti v roce 2015, kdy vrcholila migrační krize. V posledním průzkumu toto téma zaznívalo výrazně méně, lidé měli strach především z zdražování, z vývoje ekonomiky a rostoucích cen energií.

Zajímavý kousek mozaiky různých průzkumů, které se týkají spokojenosti Čechů, přinesl nedávno ten, jenž provedla společnost Sazka. Podle něj se osmkrát více Čechů cítí být bohatými. Podle účastníků průzkumu je bohatý Čech ten, který má čistý příjem minimálně sto dvacet tisíc korun, přičemž před pěti lety z podobného průzkumu vyplynulo, že za bohatého je považován Čech, který měsíčně vydělá padesát tisíc. Vlastně není jasné, zda jde o dobrou zprávu, Češi spíše tímto názorem dávají najevo fakt, že ceny stoupají a za dříve pohádkových padesát tisíc si nyní člověk pořídí mnohem méně.

V posledních týdnech se však k pesimismu přiklánějí i lidé, kteří dříve nedobré vyhlídky spíše odmítali. Z posledního  průzkumu agentury Median, který proběhl v březnu, vyplynulo, že tři čtvrtiny Čechů se bojí Vladimíra Putina. Zdá se tedy, že strach a obavy z budoucnosti, pod kterými si mnohdy každý představoval něco jiného, se zhmotnil a sjednotil. Ovšem zároveň roste počet lidí, kteří vyjadřují názor, že tato zkušenost může přinést i něco pozitivního. Například to, že si společnost začne vážit zdánlivě běžných věcí, začne být méně spotřební a bude se chovat zodpovědněji. Zkrátka, optimisté se objevují v každé době. Zda mají pravdu ovšem potvrdí nebo vyvrátí až další průzkumy, ale především celkový vývoj ve světě.

Česká republika společnost životní styl
Hodnocení:
(5 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Jurečková
Dnes je těžká doba, ale na druhé straně jsem ráda, že mám spoustu věcí za sebou a nemusím je řešit. Nezávidím mladým lidem, ale dnes jim nechybí odvaha ani optimismus. Musí vše zvládnou, tak jako kdysi my...
Eva Kopecká
Jsem člověk, který dokázal s pokorou přijmout fakt, že vlastní děti mají každé nějaký zdravotní problém a že je potřeba se s tím popasovat. Jsem člověk, který se po zjištění vlastní diagnózy nezhroutil a řekl si, musím zkusit zabrat. Vzdát to můžu vždycky. Jsem člověk, který si při svatbě myslel, že to jeho vlastní manželství vydrží, když se bude snažit přizpůsobit. Jsem člověk, který si po rozvodu řekl, no i žít sama má jistě svoje pozitiva. A má... Kdo to má dneska lehké. Který jedinec, která země. Pořád jsme u nás na tom líp, než někde jinde. Vypěstujeme si, vyrobíme si, máme svoje kulturní dědictví, něco jsme dokázali. Přišel covid, bylo třeba se mu postavit. Přišlo zdražení, musíme přehodnotit, co se koupit musí a bez čeho se obejdeme. Nejde o to, kolik mám. Jde o to, jak s tím umím hospodařit. Všechno je na mně. A třeba v tom zdražení jsme všichni svorně. Nějak se dál jít musí...
Krejcar Stanislav
Kdysi platilo heslo -Přežili jsme Hitlera přežijeme rusy. Proč se bát budoucnosti když je nám více jak šedesát. Zatím nikdo se prokazatelně nestal lady Makropulos. Každý máme ve svých rukách pomyslnou svíčku svého života. Jak s ní každý nakládá takový bude mít i život. Není to jen o politicích ale i o běžných občanech. Učit a naučit se hospodařit se svým životem je věcí a dar rodiny. Není to jen o majetku ale i umění osobního hospodaření. Někdo dokáže vyžít s průměrem druhému nestačí ani mega peněz,
Jitka Caklová
Řekla bych, že "NEjen mocných", stačí se dívat kolem sebe. Bát se mohu jen poznaného na vlastní kůži, nikoli toho, co si nechám do hlavy "nahučet" mainstreamovými médii. Nebyla jsem v lednu 2020 v Itálii, nežila jsem v Americe, v Rusku, ani na Ukrajině, proto nevím, kdo komu ubližuje. Ale dobře si pamatuji, co mám zažité a kdo, NE ubližoval, ale omezoval v mém životě mně. Měla jsem snad tehdy jít a dotyčnému rozbít okna, vypustit mu kolo, zabít mu psa nebo kočku? Nikdy jsem zlo neoplácela zlem a vyplatilo se mi to. "Splátka za oplátku není řešení". Největší můj nepřítel je můj strach, proto ho neživím. Není to o lidech, nýbrž o každém jednom z nás ♥♥♥
Soňa Prachfeldová
Za vším je nenasytnost a rozpinavost mocných. Bojím se války, bojím se o budoucnost svých dětí a vnoučat. Zároveň chci věřit, že lidstvo snad má ještě snahu, nedopustit naprostý rozvrat naší planety.
Jiří Dostal
:-) Hej, Pražané i pražané, chopte se palcátů, sudlic, řemdihů a praků, protože Vladimíra Putina se bojím, aniž bych věděl proč... :-)
Lenka Kočandrlová
Hm,tyhlety výzkumy....Koho se asi tak ptali a kdy? Kolik bylo dotázaných? Pak se člověk dočte,že vzorek byl cca 1000 lidí a to ještě většina z Prahy.... Myslím,že tento i příští rok budou stát za ...,všechno se zdraží mnohonásobně,nejen benzín nebo nafta (brala jsem ve čtvrtek litr za 45,50 Kč),ale už teď jde kdeco nahoru.Například pepo,co bylo nedávno v akci za 19,90 tak v kaufl.chtějí skoro 44....O ostatních položkách ani nemluvě . Snad ale padnou představy o elektroautech,možná se zase začne těžit a využívat uhlí,kdoví....
Jitka Caklová
https://www.youtube.com/watch?v=46S2UQp65uo jak nadčasové. Nevím, kolik lidí si před sedmatřiceti lety uvědomilo, o čem Honza Nedvěd tuto písničku napsal a procítěně zpíval. Jsem "starší šedesáti pěti let, s nižším vzděláním, tedy základním bez maturity", ale pesimistické prognózy jsem nevyslovovala. Také jsem si "na všechno kolem nás zvykla", ale také z dětství vím o čem je obyčejný život, jeho chmurná stránka, jak chutná chleba nadrobený do melty bez mlíka, jaké to je, žít bez teplé vody, bez koupelny, bez vlastního pokojíčku, bez splachovacího záchodu v bytě, se suchým záchodem na druhém konci dvora............ Jaké bude "další ráno, také nevím", ale umím být sama sebou a proto nemám strach z ničeho, mám se kam vrátit.
Svatava Páleníková
Současná doba neni moc radostná, ale musíme se s ní sami poprat. Hlavně, aby válečný konflikt nepřekročil další hranice.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.