Máňa říkala, že žádná válka není. Vysvětlit realitu je někdy těžké
FOTO: Pixabay

Máňa říkala, že žádná válka není. Vysvětlit realitu je někdy těžké

23. 4. 2022

Válka na Ukrajině vyvolává v rodinách stejné situace, jaké se odehrávaly v době pandemie covidu. Vždy se najde někdo, kdo nevěří zprávám, médiím a čerpá informace ze sociálních sítí, od kamarádů, od kolegů.

Když prodavačka ze supermarketu řekne, že záběry z války jsou zinscenované a zakrvácení uprchlíci jsou herci, nemálo lidí jí věří víc, než reportérům, kteří vysílají přímo z míst bojů. Zkresleným či záměrně nepravdivým zprávám někteří lidé podléhají silně a bývá tomu tak z různých důvodů.

Někdy je za tím prostá neschopnost poradit si s přemírou informací. Někdy kombinace nedůvěřivosti a podezíravosti. Někdy touha odlišit se od většiny a vyvolat v okolí i sám v sobě dojem, že vím něco víc než ostatní, že jsem součástí jakési skupiny vyvolených. Někdy se však jedná o naprosto přirozenou reakci na nejistotu, strach. Jak se ukázalo v době pandemie, právě rozdílný přístup ke zpracovávání informací může společnost hodně rozdělit a poznamenat.

Těžkou pozici v této době mají velmi staří a nemocní lidé, kteří nejsou schopni informace třídit, získávat.

„Někteří se v souvislosti s tím, co se děje, cítí bezmocně a je na místě pomáhat jim, aby se se situací dokázali vypořádat. V seniorech může současná doba vyvolávat větší míru obav než v mladších lidech,“ říká Veronika Maslíková, která vede institut Dementia, který se zabývá poradenstvím i praktickou pomocí rodinám pečujícím o někoho s Alhzeimerovou chorobu či jiným podobným onemocněním. Ale bezradní se často nyní cítí i senioři zdraví, zejména ti, kteří sami pamatují 2. světovou válku nebo ji dobře znají z vyprávění svých rodičů, blízkých. „I když se jejich obavy mohou zdát přehnané, neznevažujme je. Je mezi námi hodně lidí, kteří vyrůstali v době, kdy válka byla běžným tématem, mnozí si ji z dětství pamatují,“ připomíná Veronika Maslíková.

V jedné ostravské rodině nedávno došlo k hádce kvůli tomu, že čtyřicetiletý Jan řekl své sedmaosmdesátileté babičce, že na Ukrajině žádná válka není, že to, co vidí v televizi, je nahrané. „Babička je sice v dobré kondici, ale přece jen ji zprávy o válce znepokojují a my nevěděli, jak s tím naložit. Jestli s ní o tom mluvit nebo před ní nezapínat televizi. Navíc byl náš praděda zemřel v koncentráku, 2. světová válka naše předky dost poznamenala. Nechtěli jsme tedy babičku znepokojovat tím, co se děje,“ vypráví vnučka zmíněné ženy. A pokračuje: „Jenže bratr jí navyprávěl, že je to celé nesmysl, situaci zlehčoval. Ona se pak dívala na zprávy a úplně se zhroutila, když viděla ty hrůzy. Došlo mi, že je chyba před ní něco zastírat a vyvolávat v ní zmatek, aby nevěděla čemu věřit. Bylo to od nás hloupé.“

Lidé mají někdy tendenci přistupovat ke starým rodičům a prarodičům podobně jako by to byly děti. Chlácholit je, rozptylovat je, chránit je před vším nepříjemným a zlým. „Zamlčování faktů nakonec nikomu neprospěje. Mnohem důležitější je pohovořit si osobně v klidném prostředí, vyslechnout si pocity, obavy, vzpomínky. Mluvit na rovinu,“ uvádí se ve zprávě společnosti Dementia, kterou vydala jako pomoc lidem, kteří nevědí, jak o současné situaci komunikovat v rodinách. „Rozhodně ale doporučujeme se rozhovorům o válečném konfliktu nevyhýbat. Pokud o tom babička či dědeček nemluví, neznamená to, že nezažívají velký strach,“ uvádí Veronika Maslíková.

A tady jsou další zásady, které odborníci doporučují:

- Nelžete, nezatajujte fakta.

- Když o válce mluvíte, snažte se nacházet pozitivní momenty. Například mluvte o tom, jak lidé obětavě pomáhají uprchlým ženám a dětem i zvířatům, jak se podařilo někoho zachránit a podobně.

- Zajímejte se, odkud třeba stará maminka či táta informace čerpá. Jestli z řetězového mailu nebo z televizních zpráv nebo třeba od sousedky Máňi, která přišla na kafe a říkala, že…

Říká se, že krize lidi dovede spojit. Na jedné straně to vypadá, že to tak je. Lidé posílají peníze,  snaží se pomáhat sami podle svých sil. Podobné to bylo v době pandemie. „Ano, na jedné straně krize lidi spojuje. Ale můžeme si po pandemii říct, že jsme se spojili, zkultivovali, posloucháme názory druhých? Spíše jsme se radikalizovali. Ujistili jsme se o vlastní pravdě, ať už šlo o to, zda nosit nebo nenosit roušky, zda se očkovat nebo ne. K žádné velké diskusi a následnému objímání nedošlo. Neumíme být trpěliví, chybí nám schopnost zastavit se, poslouchat,“ říká farářka Martina Viktorie Kopecká.

Ano, přesně to je cesta, jakým způsobem mohou rodiny zvládnout situaci, kdy cítí, že někdo má strach a neumí se se současnými hrůzami vypořádat. Přitom mnohdy stačí málo. Třeba si sednout s devadesátiletou babičkou a vyprávět si o strachu z toho, že se konflikt rozšíří i na další území. Když u toho paní ucítí pochopení, podporu a ujištění, že podobný strach jako ona mají i její blízcí, že na něm není nic divného, že rodina bude vždy držet pohromadě a i ty nejtěžší situace zvládne, bude to pro ni lepší, než když jí vnuk řekne: „Hele, babi, nedívej se na zprávy, jednak tomu nerozumíš a jednak, kdo ví, jak to je, vždyť třeba žádná válka není.“

psychika válka
Hodnocení:
(4.4 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Antonín Nebuželský
Jediné, co v telce sleduji, jsou AZ kvíz a Háma. Ještě počasí mám rád. Doby, kdy jsem čt sledoval si už ani nevybavuji a jména redaktorů, pokud tam jestě jsou si pomalu už ani nevybavuji. Ještě připomínka i emailu, tak žádné řetězové maily a podobně mi nechodí. Pokud pominu jakýsi wish a slevomat, které mě "obsťastňují" takřka denně. A koho volit? Jestli vůbec, tak na to mám svojí hlavu.
Olga Škopánová
Myslím, že v současné době Internetu a nejrůznějších rozhlasových a televizních stanic není těžké najít si informace, udělat si obrázek a podle toho volit.
Martin Vrba
10:35 To máte jistě pravdu, ale to bychom museli znát, kdo se kolem voleb více motá. Kdo tato místa obsadil, komu byla svěřena. Podívejte se na naše sdělovací prostředky, je tam někdo z redaktorů, kdo by se pochlubil, že je mu třeba jen blízká Le Penová? Není, ale všichni nosí povinně kalhoty vysoko „nad kotníky“ a ukazují nám to při každém rozhovoru s někým, kdo je nenosí.:)
Vladimír Mrázek
Článek se mi nelíbí, především termín vysvětlit realitu. Mozek máme na to, abychom si informace roztřídili sami bez nápovědy. Dělat ze seniorů nesvéprávné dementy je velká neúcta (vzpomeňme pravicovou kampaň Přemluv dědka,přemluv bábu). K médiím mám velkou nedůvěru, připadá mi, že se manýry vracíme padesát let zpět .
Olga Škopánová
Tato úprava voleb může být rájem jak pro extrémisty tak i neextrémisty. Záleží na tom jak se domluví.
Martin Vrba
Včera 24. 4. 2022 mne šokovala informace, kterou jsem se dozvěděl poprvé v životě (stejně jako redaktor – moderátor Daniel Takáč) od jedné Češky žijící ve Francii desítky let - spisovatelky a novinářky Ireny Jirků, v pořadu Interview ČT24 D.Takáče prozradila, že prý tam ve Francii je možné, aby jeden člověk volil třeba za 3 lidí (možná i více - nevím), když ho ti dotyční k tomu zplnomocní a že jedna paní tam bude volit Macrona za tři další, kteří tam k volbám prý nepřijdou. Jaká ta forma zplnomocnění musí být, jaký je na to zákon, kdo to ověřuje, zda to někdo neporuší a jde pak volit i sám a jak je to vůbec možné, aby se člověk vzdal svého práva volit, nebo v té plné moci je určeno, koho musí ten jeho „zástupce“ volit? Tak to jsem se od paní spisovatelky nedozvěděl, ale děkuji i za to prozrazení – budu po tom dál sám pátrat. Lidi, tak to mne podržte – to padám – pokud je to pravda a nebyl jsem jen svědkem televizní mystifikace. Pokud je to pravda, tak „to musí být přímo ráj pro lidi s dobrým srdcem, kteří nedovolí zvolit ty zlé extrémisty“. A je mi jasné, proč i u nás chtějí „hodní lidé“ náš způsob voleb dále zprznit tím, aby bylo možno volit ze zahraničí korespondenčním způsobem. Ale až to jednou rupne, tak se dočkáme takových krutostí, že to svět neviděl, protože každá reakce vyvolá protiakci. To neplatí totiž jen ve fyzice, ale i v politice, jen tam to trvá o trochu déle, ale o to více je pak mrtvých. To ti „hodní politologové“ nevědí, že je dobře, když se ty vlády pravidelně střídají, aby dostaly příležitost se všechny strany postupně historicky znemožnit?:)
Jitka Caklová
07:13 Tomu říkám hluboká myšlenka. Měla jsem na mysli mezilidské vztahy (nepochopení, zášť, vražda).
Olga Škopánová
Trest smrti byl u nás zrušen.
Jitka Caklová
A tak to prostě chodí! Člověk člověka dokáže odsoudit, někdy i k smrti, jen proto, že bez vlastních prožitků nedokáže jeho vyslovené myšlenky, plynoucí z jeho prožitků, "strávit" :-(
Martin Vrba
Ještě bych já zdejší debatu ukončil vypůjčením věty z jiného článku: „Herečka Jiřina Štěpničková dostala za vlastizradu 15 let vězení, její herecké kolegyně požadovaly trest smrti“. Před několika týdny se to mohlo zdát „pravěkem“, ale poslední doba to nějak až moc zpřítomnila. Nezdá se vám to, lidé, také tak?

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.