„Ani jednu z těchto dvou událostí nešlo předvídat, ale je jasné, že naše náklady na živobytí se letos i příští rok budou zvyšovat. I proto stát musí reagovat a nastavit pomoc tak, aby například senioři dokázali tuto krizi překonat,“ říká pro portál i60.cz Helena Horská, hlavní ekonomka Raiffeisen Bank.
V jaké situaci se naše ekonomika momentálně nachází, zažíváme další ekonomickou krizi?
Dalo by se říci, že ano. Jde totiž o výjimečnou kombinaci dvou extrémních událostí, které nikdo nemohl očekávat, nedaly se předvídat. Kovidová pandemie byla z ekonomického pohledu šokem, který měl předpoklady k tomu, aby odezněl, protože spotřeba byla odložená ne z důvodu zdražování, ale kvůli mnoha opatření, která dokázala takřka okamžitě vypnout celá odvětví ekonomiky, ale také je ze dne na den zase zapnout. A s koncem restrikcí byli lidé připravení ekonomiku roztočit, měli úspory a plánovali je aspoň zčásti utratit. A i když se začaly projevovat globální následky restrikcí ve světě a následné zvýšené poptávky a ceny některých komodit stoupaly, dalo se očekávat, že se situace brzy zklidní. Jenže v momentu, kdy se česká ekonomika měla začít nadechovat, přišla ruská invaze na Ukrajinu a válka, která má bohužel dalekosáhlejší následky. Už nejde o šok, ale o krizi mnoha různých podob, která dokáže naším hospodářstvím zamíchat, protože jak nám, tak celosvětově, hrozí nedostatek mnoha klíčových komodit. A na některé země to bude mít rozsáhlé dopady, určitě rozsáhlejší než měl Covid-19.
Dokážete odhadnout, co nás tedy teď v průběhu nejbližších měsíců čeká?
Jako ekonomka se obávám, že inflace bude letos několik měsíců dvouciferná, což se výrazně promítne do cen všech běžných věcí, které kupujeme a využíváme. V lednu byla inflace těsně pod 10 procenty, teď už je více než 12 procent. Znamená to, že třeba nákup potravin, který nás stál v lednu 300 korun, nás dnes stojí kolem 330 korun a bude to ještě více. V inflaci je navíc obsažen nejen růst potravin, které senioři nakupují nejčastěji, ale také rostoucí náklady na bydlení, ať už se jedná o ceny nájmů, energií a v budoucnu asi i vodného a stočného a hromadného vytápění třeba na sídlištích. A když se podíváme na to, že domácnosti seniorů vydají přes polovinu svých příjmů za bydlení a potraviny, je jasné, že růst cen energií o stovky až nízké tisíce korun měsíčně navíc spolu s nárůstem cen potravin i služeb už do rozpočtů zasáhnou. Stát na tyto zvýšené náklady seniorů a dalších ohrožených skupin už teď reaguje a samozřejmě bude muset reagovat i nadále. Ale dokážu najít i méně špatné prognózy. Pokud se válka na Ukrajině nerozšíří dál nebo ještě výrazně neeskaluje, českému hospodářství by hluboká recese neměla hrozit. Budeme spíše stagnovat. Znamená to, že ekonomika neporoste tolik a zpomalí i růst mezd.
Jak teď mohou senioři ušetřit takříkajíc svépomocí, na co se mají zaměřit?
Jednoznačně je třeba začít přemýšlet nad tím, zda nezačít více využívat veřejnou dopravu. Předpokládám, že stát už nebude do cen jízdného zasahovat, naopak podpoří občany v tom, aby šetřili zdroji a přesedlali z aut do vlaků, autobusů a tramvají. Dále je třeba se podrobně podívat na to, jaké výdaje jsou nezbytné a které by se daly prozatím odložit, případně zrušit zcela. Domácnostem, které nejsou vázané na centrální vytápění, by dokázalo uspořit výdaje i to, pokud by zvládly snížit teplotu, na kterou si doma topí. Lidé nemohou doma mrznout, to je jasné, ale třeba snížení o jeden dva stupně je ještě v mezích komfortu a na účtech za plyn či elektřinu se to projeví. Určitě má smysl uvažovat i o investici do energetické soběstačnosti domu a v neposlední řadě je třeba, aby se lidé v nouzi neostýchali požádat si o pomoc a začali čerpat všechny dávky, na které mají nárok. V současnosti pomoc čerpá pouze 14 procent domácností seniorů, přitom na ni má nárok více přes 220 tisíc seniorů.
Vláda na vývoj inflace musela reagovat, jakou konkrétní pomoc tedy nyní stát lidem, kteří to potřebují, nabízí?
Vláda od 1. dubna zvýšila existenční a životní minimum o 10 procent, což je velmi důležitý krok, protože tyto dvě částky jsou klíčové pro výpočet dalších sociálních dávek. A tím, jak se více a více domácností propadá do finanční tísně, bylo potřeba záchranou sociální síť ještě o něco více posílit, aby na pomoc dosáhlo více lidí. Zároveň se zvýšily i samotné příspěvky na bydlení a vláda už v únoru schválila mimořádnou valirizaci důchodů, a to od června. Toto je podle mě cílená pomoc, která má smysl. Jsem ale přesvědčená o tom, že vláda bude muset na stoupající životní náklady reagovat znovu a dojde tedy ještě k dalšímu zvýšení částek životního a existenčního minima, protože to, co udělala doposud, vykrývá vlastně jen „předválečné“ zvyšování nákladů na živobytí. Jinak řečeno, teď teprve stojíme před cenovým šokem způsobeným válkou na Ukrajině, takže vláda bude muset znovu v blízké budoucnosti dorovnávat zdražení, co se děje nyní.
Ovšem vláda se zatím příliš nemá k nějakým plošnějším opatřením, z jakého důvodu?
Určitě kvůli finančním možnostem státu a i já osobně se přikláním k tomu, že plošná pomoc by byl hazard s veřejným rozpočtem a samozřejmě s přiživováním dalšího růstu cen. Za situace, kdy máme vysoké schodky, a také dluh, z nějž platíme úroky (které mimochodem nyní také rostou), by výpadek příjmů z DPH šel samozřejmě na vrub tohoto dluhu, který budeme všichni muset platit z daní. Je to nebezpečné kolo zadlužování. Ale umím si představit situaci, kdy by se na kratší dobu DPH v určitých segmentech vypnulo či snížilo. Například na úplně základní potraviny jako je mouka, rýže či těstoviny a základní zelenina. Ale to by muselo být jasně časově omezeno. Ale i toto opatření má své neduhy. Hrozilo by, že by po takovém kroku v obavě z náhlého přehodnocení rozhodnutí došlo k horečnatému nákupu potravin a následnému plýtvání, protože lidé by skupovali potraviny do zásob, které by se časem kazily. A navíc nikde není řečeno, že po snížení snížení DPH skutečně cena zboží v obchodech klesne. Skoro si myslím, že by se vůbec nic nestalo, jen by si obchodníci zvýšili marži. Kontrolovat marže napříč celým řetězcem od výrobců po obchodníky není triviální záležitostí.
Stát má k dispozici odborníky, kteří dokážou predikovat vývoj. Proč se tedy dávky pomoci vyplácejí zpětně a ne dopředu?
Protože změny nelze aplikovat ihned, proces zavádění je zdlouhavý. A v situaci, kdy by stát začal změny dělat dopředu, tak sice může vyplatit prostředků více, ale pokud by to přehnal, přiživoval by inflaci. Dával by totiž lidem více, než by odpovídalo skutečnému růstu cest a Česká národní banka (ČNB) by musela reagovat dalším zvýšením úrokových sazeb. Proto stát chce mít jistotu, že zvyšuje dávky dle skutečné inflace, řádně zjištěné a spočítané, a ne dle odhadů. Navíc jsme se za poslední dva roky už dvakrát přesvědčili, že bohužel existují věci, které se vůbec nedají predikovat. Ještě v lednu tohoto roku ani Ministerstvo financí a ani ČNB nepočítaly s dvoucifernou inflací. Takže vyplácení dopředu v optice podobných nečekaných událostí ani nemusí být tak efektivní a prozíravé, jak by se mohlo zdát. Predikce zkrátka nedokážou počítat s tím, že v Evropě vypukne válka. Zároveň ale dodávám, že zákonná valorizace je v tomto ohledu flexibilnější. Ta totiž říká, že pokud se o určité procento zvednou životní náklady (tj. inflace), stát je musíkompenzovat a je na něm, zda bude kompenzovat plně či jen částečně. Tam má tedy určitou svobodu a může reagovat pružněji. Ale předvídat inflaci je za současných okolností velmi obtížné, proto nelze dorovnávat budoucí růst životních nákladů dopředu.
Zmínila jste zvyšování úrokových sazeb ČNB, s tím se ale pojí například i dražší úvěry, tedy opět peníze vydané navíc. Jak tedy kroky ČNB vlastně pomáhají?
Vypadá to na první pohled nelogicky, ale opak je pravdou. Zdražení úvěrů naopak přispívá k omezení inflace. Pokud totiž zyšujete úrokové sazby, tak zdražujete nákupy na úvěr a lidé si rozmyslí, zda si koupí zdražené zboží na úvěr, který je najednou také dražší. To samé platí o hypotékách, lidé nebudou ochotní v tak velkém množství kupovat nemovitosti na úvěr, protože by je to stálo daleko více peněz než před pár měsíci. Tyto kroky tedy omezují spotřebu, která by jinak výrazně přikrmovala růst cen služeb i potravin. Vyšší úrokové sazby také pomáhají koruně, která když je lépe úročena než jiní měny, tak zahraniční investoři koupí raději korunová aktiva než třeba aktiva v eurech. Což tedy zvyšuje poptávku a koruna tím samozřejmě posiluje a v důsledku zlevňuje veškeré importované zboží, které nakupuje ze zahraničí v cizích měnách. V současné chvíli se sice nedá hovořit přímo o zlevňování, ale dovážené zboží (včetně plynu, ropy a podobně) zdražuje o něco pomaleji, než by zdražovalo bez silnější koruny. ČNB také využívá devizové rezervy a na začátku války, kdy panovala velká nejistota na trzích, intervenovala ve prospěch koruny. Jinak řečeno ji kupovala za své devizové rezervy a tím ji pomohla stabilizovat a nezvyšovat o to víc tlak na zvyšování cenové hladinydovážených komodit.
Česko vyrábí ohromné množství elektrické energie a zároveň patří k jejím vývozcům. Elektřina se nám pak vrací zpět na náš trh za úplně jiné ceny. Proč?
Protože jsme se zapojili do jednotného evropského trhu s energiemi. Pro spotřebitele to může být špatně pochopitelné, protože to samozřejmě ovlivňuje ceny, ale zároveň nám toto rozhodnutí umožňuje čerpat energii třeba i z vodních elektráren v Rakousku a my zase můžeme do jiných zemí posílat přebytky z našich jaderných elektráren. Důležité ale je, a to se málo komunikuje, že za elektřinu, kterou vyvážíme, dostáváme peníze. Jde o příjem pro polostátní společnost ČEZ a stát má tedy možnosti do energetické situace v ČR zasahovat. Může například přes ČEZ stanovit pro sociálně slabé domácnosti speciální energetický tarif s výrazně sníženou marží pro výrobci i dodavatele. Zároveň také může stát zinkasovat daleko objemnější dividendy jako akcionář ČEZu. Pokud stát bude potřebovat pomoci domácnostem s účty za elektřinu, může si vyžádat o výjimečnou výplatu dividendy a její pomocí uhradit zvýšené náklady např. na sociální tarif. Toto je pořád prostor, ve kterém můžeme být součástí jednotného evropského trhu a zároveň vydělat na tržbách z prodej energie do zahraničí a ty pak můžeme vrátit zpět domácnostem.
Cenu ale zvyšují i emisní povolenky. Očekáváte nějakou revizi této politiky ze strany EU?
Myslím, že o emisních povolenkách už se na půdě EU diskutuje, protože nějaké změny proběhnout musí. Povolenky nebyly vytvořené proto, aby se staly finančním nástrojem, který by měl být předmětem nákupu, prodeje a spekulací finančních domů. Měl být nástrojem, který bude motivovat firmy ke snižování emisí a k tomuto původnímu záměru bychom se měli vrátit. Takže si myslím, že na stole je diskuze, jak nastavit podmínky, aby povolenky zůstaly obchodovatelné, ale ne předmětem spekulací, což je ohromný rozdíl. Řešením by možná mohla být i změna účetnictví, aby zisky z emisních povolenek nemohly být zahrnuty do hospodářského výsledku firmy. Mohly by být také extra zdaněny speciální sazbou, což by mohlo odradit firmy od toho, aby spekulovaly.
Kristina Blümelová
