Zdravím vás s Robinem, s mým čtyřnohým ušatým rošťákem. Už to bude rok a půl, co mě v životě doprovází Robin a energii mi tak dává nejen příroda, ale i on sám svou přítomností. Na výlety mám parťáka, jsme tu jeden pro druhého.
Ráno po probuzení vrtí ocáskem a když se stane, že mám sen a "zaspím", vystačí si se svými plyšáky. Věřte, že pro mne moc znamená, že hned po ránu má někdo radost, že tu jsem. Ostatně to štěstí je oboustranné.
Úsměvné je i to, že když jdu do kuchyně mu dát krmení, jde těsně za mnou a já jen cítím na nohách jeho mokrý, studený čumáček. Ostatně v poslední době ráno, ať jdu do koupelny, kuchyně ap. pořád chodí za mnou, jakoby si mě hlídal.
Většinu času trávíme v přírodě, v tom našem "pralese" Ressl. Od jara do podzimu si spolu i někdy sedneme na lavičku za domem, já si dám kafíčko a Robin je za "sekuriťáka" a hlídá si své území.
Byť je u mě až od jeho 11 let, podařilo se mi, že už neštěká na všechny psy, ale s některými už je kamarád, nejvíce s fenkami, ale jsou i vyjímky, že si rozumí i se psy.
Občas si vyjedeme spolu na výlet, ať už v okolí města nebo do hor, kde se nám moc líbí. Mám ráda velké vzrostlé smrky, které jsou na Moldavě, ale i na Klínech v Krušných horách.
I v okolí města jsou zajímavosti, jako přesunutý kostel, hrad Hněvín, jezero Most, les Ressl s rybníkem aj.
Také jsme si vyjeli do Litvínova za trpaslíky do areálu Loučky.
Chtěla bych uskutečnit s Robinem dovolenou na Šumavě, kterou mám moc ráda nebo aspoň prodloužený víkend v Krušných horách. Tak bychom si tu přírodu více užili.
Doba sice není příliš šťastná, ať už ekonomicky (zvláště pro nás osamocené seniory), či z důvodu války na Ukrajině, ale můj názor je ten, že nesmíme přestat žít. Naopak je třeba si užít každý den, udělat si třeba jen malé radosti a nepromarnit život smutkem, či starostmi, které mohou, ale také nemusí přijít.
Tak i vám přeji, žijte naplno. Jít do přírody přece nic nestojí a přesto ten pobyt v ní nám přináší mnohé.
Eva & Robin
