Podle posledního průzkumu společnosti Eurobarometr se pravidelně věnuje cvičení a pohybu jen sedm procent Čechů a šestačtyřicet procent Čechů vůbec žádný pohyb nemá. Co si pod pojmem pohyb představit? Nemusí jít o hodiny skákání v tělocvičně či zdvihání činek ve fitku, pohybem je míněna běžná aktivita, která dříve patřila k životu – chůze, běhání, plavání, sekání trávy, příprava dříví, běžné manuální činnosti.
„Nedostatek pohybu nebolí, o to je zákeřnější. To znamená, že nemáme primárně informaci, že jsme se dostali pod nezbytně nutnou úroveň, kdy nám absence pohybu může způsobit zdravotní problémy,“ říká profesor Václav Bunc z Fakulty tělesné výchovy a sport Univerzity Karlovy. A pokračuje „Všichni vím, že pohyb je pro zdravý život nutný, ale přibližně každý šestý z nás pro to nic nedělá. Asi deset procent úmrtí ve světě je přitom přímo způsobeno nedostatkem pohybu a třiatřicet procent je sekundárně navázáno na jeho nedostatek. Absence pohybu se tak stává pro naši populaci zásadním nebezpečím. Genotyp člověka se totiž za desítky tisíc let z hlediska požadavků na pohyb nezměnil – ty zůstávají stejné. Ovšem zásadním způsobem se změnil náš životní styl – oproti předkům jsem strašně zlenivěli.“
Téma pohyb způsobuje neshody v řadě rodin. Ovšem dochází k paradoxním situacím. Zatímco dříve často platil model – babička a dědeček posedávají doma, protože už nic moc nezmůžou a vnoučata pořád někde běhají, nyní je tomu často naopak.
„Mladí nedávno přijeli k nám chatu a já jen zíral, jak se tam dva dny vyvalovali. Zasedli, zalehli, koukali do mobilů. Já mezitím sekal trávu, uklízel zahradu. Synovi už to asi bylo blbé, tak přišel s návrhem, že nám bude přispívat a že si za to můžeme najmout firmu, která nám zahradu čas od času dá do pořádku,“ vypráví jednasedmdesátiletý Lubor z Beskyd. „Jenže mě právě práce na zahradě udržuje v kondici. Já chodím i na autobus pěšky o jednu stanici dál, abych se trochu prošel. Proto jsme si se ženou do penze i pořídili psa, abychom museli chodit. Syn a vnukové jen leží. Prý toho mají hodně v práci a ve škole, tak odpočívají. Myslím, že až budou v mém věku, jejich stáří bude kruté.“ tvrdí.
Čtenáři portálu i60 rozhodně líní nejsou. Naopak, jsou neustále v pohybu. FOTO: Jan Raška
Profesor Václav Bunc potvrzuje, že za nedostatek pohybu se opravdu tvrdě platí. „Platíme civilizačními nemocemi i předčasnými úmrtími v produktivním věku. Asi čtvrtina těchto úmrtí by se dala oddálit přiměřeným pohybem. Stačila by půlhodinka intenzivního pohybu denně tak, abychom se lehce zapotili,“ vysvětluje.
Upozorňuje, že se rodíme s potřebou přirozeného pohybu – proto jsme v dětském věku živí, neposední, stále se hýbeme. „S narůstajícím věkem potřeba zaniká a okolo čtrnáctého roku může zcela vymizet. Proto je tak důležité vytvářet podmínky pro pravidelný pohyb dětem, aby si na něj vypěstovaly návyk,“ říká profesor Bunc.
Jenže právě v tom, je rozdíl mezi tím, jak žijí dnešní děti a jak žili v dětském věku současní senioři. Většina z nich byla zvyklá chodit mnohem více pěšky, mnozí museli pomáhat při domácích pracích, často v zemědělství. Rozdíl je i v tom, že muži dříve mnohem častěji manuálně pracovali, takže si určitou fyzickou kondici tvořili i v zaměstnání.
„Na jedné straně je naše generace z práce v těžkém průmyslu udřená, na straně druhé mám stále jakési svaly a výdrž, což se o mých vnucích říct nedá. Když jsem jim nedávno dal sekyrku a čekal jsem, že nachystají na chalupě dříví, máchali s tím jak slečinky, až jsem ji to raději vzal a udělal jsem to sám. Vůbec nebyli schopní sekerkou pořádně švihnout a to je jim šestnáct a sedmnáct,“ vypráví sedmdesátiletý Petr z Olomoucka.
Podobnou zkušenost má pětasedmdesátiletá Lída: „Vnučka mi neustále nabízí, že mi zařídí dovoz nákupu až domů. Myslí to dobře. Jenže pro mě je důležité, že si musím co dva dny dojít do krámu pro nákup. Mě to drží při životě. Chci si kupovat čerstvé pečivo, nechci mít narvaný mražák zmrzlým chlebem. Pro mě je cesta pro rohlík něco jako cvičení. Musím zdolat schody do našeho prvního patra, pak cestu sídlištěm, pak schody zase nahoru. Jsem pak příjemně unavená. Nedovedu si představit, co by se mnou bylo, kdybych přestala vycházet z bytu a nechala si vše dovážet,“ říká.
Bylo by krátkozraké tvrdit, že všichni mladí lidé jsou nyní líní a že mají špatnou kondici. Tak to není, mnozí o sebe velmi dbají, sportují a pečlivě si hlídají, zda jedí takzvaně zdravě. Každé srovnávání, v čem je která generace lepší či horší, je ošidné a když jde o pohyb, platí to také. Nicméně to, že Češi na tom nejsou s kondicí moc dobře, potvrzují i různé průzkumy, které na toto téma proběhly v řadě zemí Evropy.
„V porovnání s dalšími evropskými národy nemáme být na co pyšní, hýbeme se málo. Kvůli nedostatku pohybu přibývá obézních lidí a zvyšuje se riziko civilizačních onemocnění,“ říká Jana Havrdová, prezidentka České komory fitness. Zajímavé rozdíly v přístupu k životnímu stylu odhalila studie Global Views on Exercise and Team sporst od společnosti Ipsos, které se zúčastnilo přes jednadvacet tisíc dospělých lidí z devětadvaceti zemí světa. „Například v Turecku a Argentině lidé uváděli, že nemohou sportovat, protože na to mají nedostatek peněz. Občasné Saudské Arábie a Jižní Afriky si stěžovali na příliš horké počasí. Naopak, obyvatelé Nizozemska vyšli ze studie jako nejaktivnější. Téměř dvě hodiny denně se tam v průměru věnují pohybu nebo týmových sportům. A možná překvapivě jsou nejméně fyzicky aktivní Brazilci,“ uvedla Jana Havrdová.
To, jak hodně se životní styl změnil, se zřejmě teprve ukáže na tom, v jaké kondici bude ve stáří nynější mladá a střední generace. Protože mezi těmi nejstaršími je nyní stále ještě velký počet těch, pro které bylo přirozené chodit pěšky, chodit do schodů, ohánět se kosou, zvedat v práci těžké věci.
Ovšem tuto generaci, která ještě stále především chodí, nahradí generace, která se především vozí.