Na českou dovolenou vezměte s sebou měšec grošů, platební karta může být marná.
Všechny fotografie: Poskytnuty z archivu Jany Mesarčové

Na českou dovolenou vezměte s sebou měšec grošů, platební karta může být marná.

26. 6. 2022

Léto se zodpovědně ujalo své sluneční role, byť svůj kostým z úmorných veder už několikrát nechalo bouřkovými lijáky zmáčet. Tu a tam kulisám z rozkvetlých zahrad dopřálo i závěje z krup.

A moudré oponě celé té letní scény dovolilo hlídat vesmírný čas, ve kterém léto odečítalo minuty dlouhým dnům, aby je připočetlo příjemně teplým nočním temnotám. Dovolená a letní radovánky začínají.

Sobotní letní den byl jako vymalovaný. Rozhodli jsme se sjíždět řeku Jizeru. Naložili jsme do auta, které máme uzpůsobené i k noclehu, nafukovací Pálavu, vybavení k bafuňaření a samozřejmě kola, abychom dali vodácké logistice na frak, protože byli jsme jen dva a jedno auto. Nejprve jsme zajeli do místa cíle naší vodácké výpravy, abychom zde nechali jedno kolo, a až po té přejeli do místa startu. Bylo asi půl jedenácté a vedro se dalo porcovat. Ještě než nachystáme loď, shodli jsme se na pivním točeném orošeném dopingu v nedaleké hospůdce, o které pod stromy posedávající štamgasti prozrazovali, že je v provozu. V ledvince jsem měla platební kartu, nebylo nutné nic dál řešit.

„Co jéééééééééé, kde máš pivko?“

„Neberou karty!“, odpovídám kysele a prosím o hotovost.

Pivečko jen zasyčelo. Po těle bylo fajnově, tudíž s úsměvy a letním nadšením jsme vypluli. Řeka byla klidná. Zvolna se vlnila nijak kopcovitou krajinou. Břehy byly neschůdné, často zarostlé bujarým porostem, anebo z téměř kolmých břehů se nad hladinu rozprostíraly větve vrb a jív. Řeka byla místy přeněžná, což způsobily ostrůvky bílých drobných kvítků, které šlahouny vodních rostlin nabízely slunečním paprskům.

„Helééééééééé, bufík, dáme něco?“, a už vylézáme strmým břehem k vodácké občerstvovně. „Prosím, dvě malé.“ Na okýnku si všimnu psané cedulky: „jen hotově“ a tak poslušně lovím groše.

Po čtyřech hodinách na řece jsme konečně v cíli. Celou dobu bylo jasno, teplota vzduchu minimálně 32 stupňů. Splaveni vedrem jsme po schodech vynesli loď přímo na trávník před terasu hospody. Hlad si o své už kňoural, proto jsme odhodlaně usedli pod slunečník a u číšnice poroučeli. Až bylo objednáno, mile příjemná číšnice nám sdělila, že platit se chodí k šéfové na bar. Nijak jsem se poznámkou nezabývala, ledvinku s kartou jsem měla u sebe. Později se ukázalo, že mne to zajímat mělo, protože můj úmysl zaplatit za výborné jídelko korunované prima pivkem platební kartou paní šéfová odmítla a požadovala hotovost.

„Hmmm, já ale hotovost u sebe nemám.“, bránila jsem svůj úmysl zaplatit kartou. „Karty nepřijímáme, tady musíte hotově.“, říkala protivně šéfová a já jí tedy musela vysvětlit, že mi hotovostní kasa právě na kole odjela pro auto, že jsem sem připlula po řece a že tedy hotově zaplatím později, jakmile se mi hotovostní kasa vrátí. Objednala jsem si ještě palačinky s horkými malinami a docházelo mi, že jsem svědkem jakési plošné postcovidové gastrotržborevitalizace.

Po zaplacení cash v jinak příjemné reatauraci jsme odjížděli hledat místo našeho terénního noclehu. Bylo příjemné pozdní odpoledne. Takový lázeňský čas, bezvětří, jen hudba z ptačích serenád. Avšak – co si dát zmrzlinku?

Zajeli jsme tedy do nejbližší cukrárny, kterou nám nabídla navigace. Měla jsem objednáno, chtěla jsem zaplatit kartou, ale paní prodavačka mi ukázala na ceduli, po obvodu isolepou přilepenou k pultu, rukou psanou: „Platební karty nepřijímáme.“ Řekla jsem jí, že nemám u sebe hotovost, ale ani to nebyl silný argument k tomu, aby vytáhla terminál a nechala mne zaplatit. Namísto toho na mne jízlivým a namistrovaným tónem vykvikla naučený dovětek: „To není naše povinnost přijímat karty.“ Klidně s úsměvem jsem odvětila, že vím, a běžela jsem do auta pro hotovost.

„To bude ještě čočka!“, povzdechla jsem si, když jsem v peněžence našla pětitisícovku a pár korunových mincí. „Ta mne sežere!“, a povzdechla jsem si ještě výrazněji. Nicméně odhodlaně a s nevinností cudné ženy jsem přistoupila k prodejnímu pultu a podala jsem prodavačce pětitisícovku. Ta na mě koukla výrazem říkajícím, zda to myslím vážně a vyštěkla: „Musíte mi dát menší!“ Klidně a s úsměvem jsem paní prodavačce odvětila, že se omlouvám, ale že mám jen tuto bankovku, platnou a neporušenou (přívlastky jsem použila záměrně, protože jsem cosi málo věděla o zákonu o oběživu). „Já vám na ni nevrátím, běžte si to někam rozměnit!“, pokračovala prodavačka ve štěkotu. Klidně a s úsměvem jsem paní prodavačce odpověděla: „Hmmm, to tedy nepůjdu, prosím, stornujte mou objednávku, na shledanou.“ Vyprsená, tentokrát bez cudnosti, vyšla jsem z cukrárny a lázeňská atmosféra byla krapet přiškrcená. My neměli mňamku, cukráři neměli tržbu.

Nic tak velkého se nestalo, viďte? Ale přesto, je to od cukráře trochu krok zpět v trendu rostoucí digitalizace a používání bezkontaktních plateb (hodinky, mobily, karty), nemyslíte? Cukrář byl zřejmě výhradní podporovatel povinného přijímání hotovosti, které jako platební nástroj má jednoznačně oporu v zákoně (jen nemusí přijmout platbu více jak 50 kousky mincí, anebo poškozenou bankovkou), o tom žádná. EET zrušené k 1.1.2023 a dohledatelnost tržeb, nechci tady rozebírat. Každopádně nám cukrárna hodila vidle do jinak překrásného romanticky letního dne.

Červánky ukládaly slunce do peří. My se tiše kochali večerním divadlem rozmarného léta zabořeni do skládacích seslí a vítali první bludičku na nebi, aniž bychom vzpomněli na scénu - divadelní obraz v cukrárně. Ten je již ztracen za oponou v zákulisí.

dovolená léto Můj příběh
Hodnocení:
(4.8 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Caklová
No to je tedy prča :-) ... "obchodník měl být připraven...." na nepřipravenost zákazníka! Pro mě coby živnostnici, v jedné osobě vyrábějící a zároveň prodávající cukrářské výrobky, byly podobně "vyprsené" zákaznice postrachem. Naštěstí takových, i vzhledem k poměrně velkému obratu, bylo zcela zanedbatelné minimum.
Jana Mesarčová
nikdo nic neporusil, pane Vrba, jen snad mel byt pripraven obchodnik na to, ze zakaznik bude platit bankovkou vyssi nominalni hodnoty, vidte? tadyv tomto okamziku selhal obchodnik, nikoliv zakaznik. Kartu neprijimal, dobrá, pak vsak podcenil vyhradni prijem hotovostnich uhrad, mel mit na kase drobne tak, aby dokazal vratit a ne nutit zakaznika jit si nekam rozmenit, pokud u sebe uz mensi peniz nema. Anebo se obchodnik mohl omluvit, ze ano, ale tak se nezachoval, vrčel.
Martin Vrba
Všechno může být ale i jinak. Máte hotovost a nemáte kartu a obchodník chce přijímat platbu jen kartou. Peníze si můžete vyzvednout v bankomatu, ale kartu si nikde v bankomatu nevyřídíte. Tedy, jak přesně a správně píše paní Celková, protože se děje to i to, tak správný člověk má být připravený na obě alternativy stejně jako si výletník pro jistou s sebou za ranního sluníčka nesepni všechny případy i deštník. Obchodník žádnou povinnost neporušil a je jen na něm, proč mu nevadí, že když nevzal platbu na kartu, že tím přichází o zákazníky. Asi má k tomu své pádné důvody. Podle ministerstva financí se může obchodník rozhodnout, že chce přijímat jenom karty. Naopak podle ČNB musí podnikatelé až na výjimky vždycky přijímat i hotovost. Zdroj: https://www.penize.cz/debetni-karty/409973-hotovost-nebereme-jenom-karty-obchodnici-chteji-jasnejsi-zakon
Jitka Caklová
Jak napsala níže ve 22:42 Jana, "Kdo není vždy připraven, bývá často překvapen." Když jsem připravená, nemůže mě nic překvapit, dokonce ani lidé, kteří k mé osobě, respektive, k mým názorům cítí odpor. Přece svoje nedostatky, lépe řečeno svoji neschopnost, nebudu svalovat na druhé.
Marie Měchurová
Omlouvám se za hvězdičky, mělo jich být pět. Článek se mi moc líbí, mám podobné zkušenosti. V době covidu nás nabádali, že máme platit výhradně kartou.
Jitka Caklová
Každému normálně uvažujícímu člověku je jasné, proč EET, mimo jiné také zmíněné v článku, k 1.1.2023 končí. Lidem, kteří se na zavedení EET napakovali a lidem, kteří díky "účtenkovce" zbohatli, to ze srdce přeji. Vietnamci jsou státem ve státě a díky nim na vesnici kde jsou, lidé nemusí žít jako v době kamenné. U nás máme prodejnu COOP a 2 prodejny vietnamské, taková zdravá konkurence, díky bohatšímu sortimentu u V. Přestože všichni mají terminály na platby kartou, tak bez hotovosti v záloze nakupovat nechodím. A jet "na vodu" s pětitisícovkou, kde každý drobný živnostník je rád, že je rád, obzvláště v dnešní době se mi jeví jako ............ Když to dám do paralely s dopravou, je to jako kdyby cestující platil za dvacetikorunovou jízdenku dvoutisícovkou. Samozřejmě, že tím "volem" je řidič a jeho neochota, protože nemá nazpátek. Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá, nebo-li, co vysílám, to přijímám. Přeji všem krásný letní den, dnes mám splněno, tak se jdu do své milované Jizery vykoupat :-)
Alena Tollarová
Před pár dny jsem byla týden ve Frant. lázních. Odjela jsem s pár stovkami a kartou. Jezdily jsme po okolí a karta mi byla většinou k ničemu. A nákup batohu u frlázeňských Vietnamců, to byl byl námět na samostatný článek. Chtěla jsem totiž dokonce účtenku :)
Jitka Caklová
Kdybych to tak nevnímala, tak bych to nenapsala. Váš přístup ke "služebnictvu" jste popsala docela barvitě. Myslet si o mně můžete co chcete, stejně jako já o vás.
Jana Mesarčová
Pani Caklova, opravdu myslite, ze pribeh je o podceňovani prace druheho?
Jitka Caklová
Jiné přísloví říká, "A že byl hrd, tak dostal prd." Štěstí přeje připraveným a občas je dobré sestoupit z výšin vlastní dokonalosti. Není radno z vlastní dokonalosti podceňovat práci druhého, ani "obyčejného" cukráře.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 46. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?