Nezvládám péči o staré rodiče. Tuto větu se lidé často bojí vyslovit

Já to znám obráceně, na pitomou (nekonkrétní) otázku nelze dát rozumnou odpověď :-) Znám lidi, kteří dávají "pitomé" otázky, aniž by se jich samých dané téma týkalo. "Kdo se moc ptá, moc se dozví." Hlavně o sobě :-)

Pane Dostále kdosi kdysi řekl nejsou pitomé otázky jsou jen pitomé odpovědi.

:-) Z pitomých otázek odnikud-nikam se zvládne vykroutit i pitomec předstírající žádost o radu... :-)

16.8.2022 09:14 Pokud jsem schopná postarat se a ochotná uskromnit se, pak bych si rodiče vzala k sobě domů. 16.8.2022 14:39 Pokud "profesionální pomoc" kohokoliv jiného odmítají, buď vědí proč, nebo ji nepotřebují. Těžko posoudit, nebo poradit něco, co nemám prožité.

Pane Dostále vy považujete za nepatřičné, když se někdo někoho zeptá na radu? Nebo jste takový superman který si vždy ví se vším rady?

Každá rodina, každá péče, je v něčem rozdílná. Pokud to má takzvaně na krku jeden člověk, který je ještě zaměstnaný a má svoji domácnost, pak to problém je. Známá byla několik let doma, vybrala si to sama, v práci to měla nesnadné a nechtěla tam chodit. Součinnost ale byla v celé rodině, protože se svou maminkou bydlela od svatby a zrovna tak s nimi bydlela i její dcera. Takže měl kdo nakoupit atd a navíc brala obědy, takže nevařila. Pokud ale zaměstnaná žena musí za rodičem denně jet v lepším případě přes celé město, pak tedy má co dělat. Do jiného města 20,50 a víc kilometrů, lze jet na víkend a to je otázka, jak dlouho to takhle člověk vydrží. Když nastala v naší rodině situace, že bylo potřeba pomoct, bývalý muž mi sám řekl, abych se zapojila. Velkoryse jsem pominula fakt, že moji mladší sourozenci podnikají a svoji práci ní dobu si určují sami a že jejich partnerky nemají doma dvě děti jako já. Když jsem se zeptala, jak si to představuje, zjistila jsem, že zhruba tak, abych ke své práci zvládla obě domácnosti. Tak to ne, povídám, pokud chceš, abych naším pomáhala, budu tam tedy chodit rovnou z práce a budu od nich tedy do práce zase odcházet. A bylo po ušlechtilých návrzích. Představoval si to tak, že budu doma dělat všechno jako dosud a jako celé manželství a jako druhou směnu si vezmu naše. Naštěstí se matka docela zaběhla a o tátu byla schopná starat se sama. Pouze potřebovala, aby tam nebyl sám, když jde nakupovat a to jsme si čas vždycky domluvily. Při bydlení v jednom městě to šlo dobře. Chodila jsem ,, hlídat dědu "....

Dobře se pozuzuje a odsuzuje, dokud takovou situaci nezažijeme. Je dobře, že dnes jsou mnohem lepší podmínky pro pomoc pečujícím o potřebné, přesto to zdaleka nestačí a není dostupné všem. Vím, co taková péče obnáší. Kdyby to bylo nutné, nebránila bych se být v nějakém ústavu.

:-) Předpokládám tematicky inspirativní záměr článku a příklady jako ilustrační. Dotazy paní Škopánové mají jednoduchou odpověď : Pokud jde o vaše případy, jde zejména o váš problém, pokud ne, nestarejte se, pokud je v celé šíři nemůžete posoudit. Rozprostřená poťouchlost? :-)

JIstě profesionální pomoc je fajn, ale co v případě když ji senior odmítá?

Je to moc těžké období, potomci už mají sami své zdravotní potíže a staří nemohoucí rodiče, bydlící daleko. Někdy to zřejmě jinak nejde, než umístit maminku, či tatínka do Domova. Vozila jsem svoji maminku do Červeného kříže, tehdy to tak fungovalo, jak dítě do školky. Také jsem s těžkým srdcem přemýšlela jak dál, když Červený kříž skončil, maminka mezitím zemřela. Bohužel.