FOTO: autorka

Za minutu 12. aneb "Jak člověk myslí, takový je"

15. 7. 2022

Tato rada, pokud zaseje v mysli kořínky, stává se dle mého názoru nebezpečnou pro lidskou tvořivost...

Nikdy se neřídím rčením za pět minut dvanáct či za minutu dvanáct. Evokuje to v mysli zátarasu našich možností. Naše Duše může být neustále mladá a její možností jsou "nekonečné" ve všech různorodých směrech našich životů.

Člověk nemusí své nápady uskutečnovat vždy ve jménu světstké slávy, nabízí se zde poslechnout intuici svého Srdce a pro potěšení si plnit svá utajená a letitá přání.

Naše Síla Ducha vychází hlavně ze Srdce, odkud prýští radost, Radost, která je mnohdy otevřena až poté, když je Toto dovoleno....a když to dovolíme my a dáme-li přednost Srdci před rozumem.

Nechť pro nás pro všechny tedy tato úvodní myšlenka neplatí. Člověk může rozkvétat vždy jako květina.

Děkuji a přeji mnoho krásných chvil.

Se srdečným pozdravem.

Danuše

Můj příběh

Autor: Danuše D'Engeli

Hodnocení:

(5.2 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Blanka Lazarová 18.7.2022 15:41

Danuše, srdce ano, ale já dávám i hodně na intuici a málokdy mi to nevyšlo. JInak hodně věřím na rovnováhu. Dík za tvoje nabídnuté úvahy. :.)

Marie Seitlová 18.7.2022 08:33

Krásná slova k zamyšlení...

Eliška Murasová 17.7.2022 17:35

Danuše, souzním s Tvými slovy, vnímám to stejně a děkuji .

Jitka Caklová 17.7.2022 16:24

Danuško zdravím a děkuji za krásné pohlazení po Duši, kéž by se takto osvícených Duší ozývalo stále více. Vím, není lehké dát přednost citu před rozumem a i Vám přeji mnoho krásných chvil ♥♥♥

Jan Zelenka 17.7.2022 14:00

Pěkná slova, paní Stočesová. Jen, na rozdíl od vás, zastávám myšlenku, že srdce a rozum musí být v jednotě. Nelze oddělit jedno od druhého a preferovat jen jednu stránku osobnosti.

Soňa Prachfeldová 15.7.2022 22:24

Tato úvaha přivede člověka k přemýšlení, ano říkat si - za 5 minut dvanáct nejednou přivádí do stresu a pak tělo reaguje všelijak. Mít niternou radost a občas ji umět dát najevo i ostatním, je dar. Jak stárnu, tím více toto chápu a vidím cíle a hodnoty také jinak nežli za mlada. Je to zrání, či zklidnění ? Nevím.

Alena Vávrová 15.7.2022 21:38

Danuško, také děkuji a též Ti přeji krásné dny! ♥

Anna Potůčková 15.7.2022 17:43

Článek k zamyšlení. Vše co jsme stihli, vykonali nás posouvá k dalším úkolům, dalším cílům. Souhlasím se Zuzkou, že stále na nás čekají další a další životní úkoly pro rodinu, společnost a i pro nás samotné.

Zuzana Pivcová 15.7.2022 16:01

Danuško, ten výrok "za 5 minut...." navíc ještě stanovuje limit našemu zdejšímu životu ve smyslu No, tak jsem to ještě stihl. Naše pozemské tělo se tomu samozřejmě přizpůsobí. Stihl jsem a teď už tu nemám co do činění. Myslím, že tu máme stále velké úkoly. Děkuji za úvahu.

Daniela Řeřichová 15.7.2022 11:41

Danuše, jak já Ti rozumím. :-)

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Dobří lidé stále žijí

Každý z nás tuší, že by měl za svůj život udělat pár dobrých skutků. Ten prozatím největší nás potkal letos na Šumavě. Jeli jsme s manželem a naší sestřenicí Jitkou na Modravu. Seniorskou trojici doplnila čtyřnohá fenka malého pudla. Ta už je také ve svých 13 letech psí babičkou.

Beatrice Novotná