Již ne tolik počasí láká k vycházkám. Zajímavým cílem proto může být pražský orloj. Notoricky známá památka ve skutečnosti ukrývá řadu záhad, takže se nám nabízí možnost podívat se na ni jinýma očima.
Pověst o mistru Hanušovi, oslepeném tvůrci orloje, zná asi každý a není ani tajemstvím, že se nezakládá na pravdě. Podle většiny odborníků byl orloj postaven za vlády Václava IV. okolo roku 1410 Mikulášem z Kadaně. Hodinář za to dostal úctyhodnou sumu 3000 grošů, navrch pravidelný plat 600 grošů ročně a dům u Havelské brány.
Autorem návrhu stroje byl matematik, astronom a profesor pražské univerzity Jan Ondřejův z Hradce Králové zvaný Šindel (1375-1456). Už tehdy dostal orloj většinu svých dnešních astronomických funkcí. V té době existovalo jen pár podobných strojů. Nejstarší v Padově pocházel z roku 1344, další byly ve Štrasburku, Lundu, Stralsundu, Doberanu a Wismaru.
Středověký počítač
Orloj je vlastně astroláb – jakýsi univerzální analogový počítač založený na mechanickém principu, který na výstupu poskytuje údaje o zdánlivé poloze kosmických těles na obloze.
Základem astronomického ciferníku pražského orloje jsou tři zlaté soustředné kružnice. Nejmenší s modrou výplní ohraničuje Zemi a současně znázorňuje obratník Kozoroha, větší rovník a největší obratník Raka. Mezikruží pak je rozděleno na horní modrou plochu znázorňující den, spodní černou vymezující noc a dvě postranní červenohnědé, které představují svítání a soumrak (což je zde pro jistotu ještě latinsky napsáno).
Vnější kružnice je rozdělena na čtyřiadvacet stejných dílků s římskými číslicemi, což jsou tzv. německé hodiny. V denním mezikruží pak je dvanáct oblouků s arabskými číslicemi. Jde o tzv. denní hodiny, které v jakémkoliv ročním čase dělí den na dvanáct stejných časových úseků. Taková hodina je tedy každý den v roce jinak dlouhá.
Nejpozoruhodnější součástí astronomického přístroje je excentricky se otáčející disk se znaky zvěrokruhu (tzv. zvířetník) s několika vlastními rafijemi. K velké radosti středověkých astrologů (i jejich moderních následovníků) přesně ukazuje, v jakém znamení se právě nachází Slunce. Ale nejen to: zasvěcenec z něj vyčte také výšku Slunce nad obzorem, doby a místa jeho východů a západů, slunečný a hvězdný čas, dny slunovratů a rovnodenností a další údaje.
„Ne nějaké tatrmany...“
Není tedy vůbec nadnesené tvrzení, že orloj je v podstatě první počítač na našem území. Prostý lid si ale odjakživa víc cenil pohyblivých figurek, které se na něm však objevily až v 18. století. A to i navzdory mínění Jana Táborského z Klokotské hory, jednoho z jeho správců, který už roku 1570 o poslání stroje napsal: „Ne nějaké tatrmany a jiné aparáty bystře a nákladně zhotovené k divadlu lidu obecnímu, ale mistrovství astronomické pro učené lidi a jim i všem ostatním potřebné...“
Podobně rezervovaně přijali odborníci spodní kruh s malbami Josefa Mánese. Tato deska byla slavnostně odhalena 18. srpna 1886 a malíř stižený syfilitickou progresivní paralýzou už byl v takovém stavu, že se nemohl zúčastnit. Mnozí v tom viděli kletbu orloje, který se tak prý bránil znesvěcujícím změnám.
Nebylo to poprvé ani naposledy. Prostý lid ve složitém stroji viděl dílo nadpřirozených sil a věřil také, že má čarovnou moc. Tak vznikla i celá řada „ochranných pověstí“ s ním spojených. Zajímavé ovšem je, že kletba zřejmě funguje i dnes.
Kletba hodinového stroje
Podle pověstí také chod orloje magickým způsobem souvisel s osudy celé české země: dokud šel, bylo jakž takž dobře, když se zastavil, bylo zle. To ovšem neplatilo jen pro celý systém stroje – k průšvihu údajně stačila i jen porucha figury kostlivce. I proto prý chodí duše sedmadvaceti popravených českých pánů každým rokem v den výročí exekuce zkontrolovat správnou funkci stroje.
Zdá se, že toto kouzlo orloje funguje stále. Roku 2001 krátce před silvestrovskou půlnocí drobná porucha vyřadila stroj z chodu – a v srpnu 2002 katastrofální povodeň zaplavila Prahu. Tehdy se orloj opět zastavil, tentokrát ovšem kvůli výpadku elektrického proudu. Středověký stroj totiž už dávno nepohání závaží, ale elektromotor.
Rozhodně se také nedoporučovalo mluvit o orloji špatně, tím méně mu škodit, nebo dokonce uvažovat o jeho zrušení. Tato kletba zřejmě vznikla hlavně proto, aby si pražští radní ve všech dobách uvědomovali, že nástupem do funkce na sebe berou závazek péče o hodinový stroj, z něhož se nelze žádným způsobem vyvázat.
Ochranné kouzlo se ale nevztahuje jen na městské radní. Roku 1998 z fasády spadl opilý hokejový fanoušek při oslavách vítězství českého týmu na olympijských hrách v Naganu. Vážně se zranil i navzdory tomu, že opilci prý mívají štěstí.