Zázračný lék
Ilustrační foto: Pixabay

Zázračný lék

19. 7. 2022

Někdy koncem padesátých let se vrátila teta se strýčkem z diplomatického pobytu v Číně a jak bylo zvykem, přivezli příbuzným vždy pár dárků. Naše rodina dostala karton siných cigaret, ač nikdo nekouřil a pak směs léčivých kořenů v takové velké porcelánové čutoře, na které byly ty léky vyobrazeny - něco jako obrázky z herbáře.

Tyto dárky odpočívaly ve skříňce vedle čínského servisu celkem bez povšimnutí asi tři roky. Ovšem čas dospělosti bráchy (14) a můj (9) se jednoho dne nachýlil až do bodu, kdy by měl brácha začít kouřit něco lepšího, než jen suché listí z dýmky vyrobené z kaštanu a tak bylo rozhodnuto, že karton rozbalíme a ochutnáme čínské cigarety. Neměli jsme z toho ještě rozum a tak jsme v tom ale žádný velký rozdíl nezpozorovali, nedokouřili jsme spolu dohromady ani jednu cigaretu s konstatováním, že nechápeme, co v tom ti dospělí spatřují za požitek - huba nás po listí i tom čínském tabáku pálila stejně.

Byly prázdniny a další nudné dopoledne, kdy nás vyhodili z nedalekého krásně nově vyasfaltovaného kopce, který jsme sjížděli na rachotících ložisácích (vozíček stlučený z prken a opatřený 4 ložisky - přední 2 se ovládaly nohama v sedě nebo rukama při ležení na břiše) kolem jejich vilek, tak jsme se rozhodli vyzkoušet ty léčivé kořeny. To jsme považovali ale za lék a jako takový, stejně jako rybí tuk, měl být podle pravidel naší rodiny, rozdělen mezi všechny členy spravedlivě. To jsme tedy porušili a tak, aby se to nepoznalo, tak jsme hlavně nesměli porušit ten uzávěr, aby to šlo po ochutnávce zamaskovat, jako by se nic nestalo.

Když jsme ty kořeny ochutnali, tak to chutnalo stejně jako náš pórek a petržel. Bráchovi však velice zachutnal ten lák, ve kterém to bylo naloženo, což byl nějaký silný alkohol. Já snědl ty kořeny a brácha vypil asi necelý půllitr toho alkoholu. Do večera stačil do příchodu rodičů vystřízlivět a prázdná čutora tam ve skříňce byla dál jen na ozdobu - stejně jako když byla plná. Skončily prázdniny a s podzimem v době chřipek otec prohlásil, že by se měla ta velká čutora s léčivými kořeny otevřít. S bráchou jsme tedy vyvolali bilaterální dohodu, že se nepřiznáme k tomu, že už jsme se začali léčit v létě individuálně a že obsah nahradíme imitací. Nakoupili jsme si za 3 Kčs petržel a pórek - to jsme trochu povařili v kastrolu do změknutí a místo alkoholu jsme to ponořili v čutoře jen do láku od okurek, kam jsme přidali pro cizokrajnou chuť ještě cukr a sůl a pepř a láhev opětovně zavoskovali a doufali, že to byl jen chvilkový nápad otce a že se na něj brzy zapomene a láhev tam bude odpočívat i se svým obsahem na věky.

Ovšem mezi Štědrým dnem a Silvestrem polovinu z naší šestičlenné rodiny skolila chřipka - Celaskón už nezabíral a tak otec zavelel: “Jde se na kořen!” Maminka dala tatínkovi prkénko, malý nožík a rozdala vidličky a já přinesl tu čutoru a pro jistotu ji hned otevřel, aby si otec nevšiml, že už ji otvírá podruhé. Otec pak petržel s obtížemi vyšťourával z té čutory pletacím drátem s háčkem na konci, tak jako tehdy i já. Pak to obřadně nakrájel na šest rovných dílů a my jsme to kousali u stolu, ležícím pacientům bylo povoleno to výjimečně pozřít v posteli. Bráchu jsem kopal pod stolem, aby se tak blbě neusmíval. Starší sestra si dovolila ponížit ten “lék” poznámkou, že to chutná stejně jako petržel, načež ji otec okřiknul, aby nesnižovala tu účinnost nevhodnými poznámkami. V tom jsme otce s bratrem podpořili tím, že se to nedá s petrželí vůbec srovnat, že má asi sestra tou chřipkou sníženou citlivost na chutě, což je pro chřipku běžné.

 

Tehdy to “očkování” tím kořenem u nás zabralo asi na pět let (bylo tedy účinnější, než to současné očkování proti covidu) a působilo by asi i déle, kdybych v takové slabé chvilce nepřiznal, jak to tehdy bylo a co rodina tak slavnostně a skoro posvátně snědla. Brácha to rozčísnul, že podle něj měl na něj největší léčebné účinky ten alkohol, ve kterém to bylo naloženo. Asi v tom měl pravdu, tomu se chřipka vyhýbala asi deset let. Celou rodinu to pobavilo a dokonce se tomu smál nejvíce táta. Tak hlavně všem zdravíčko - smysl pro humor a víra prý podle 6 lékařů z 10 ke zdraví přispívá stejně jako dobrý sex. :)

medicína Můj příběh zdraví
Autor: Martin Vrba
Hodnocení:
(5.1 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Hošková
Dobrýýý!!! Zázračný lék...já k tomu mohu říct jen jediné:"Víra tvá tě uzdravila!" I tak to totiž může fungovat! :))
Soňa Prachfeldová
Vsetečné mladi, před nímž nic nezůstalo utajené. Úsměvná historka, dnes se také pančují zázračné léky a lidé tomu věří. Ale pokud pomáhají, alespoň v jejich myslí, alespoň částečně je to úspěch. Je pravda, když je člověk v pohodě jej zdravější i bez různého filozofování.
Jana Jurečková
Hlavně, že vše dobře dopadlo. Já bych na vašem místě dostala vyhubováno. Díky za hezký příběh, opravdu mě pobavil. Vám asi tehdy do smíchu nebylo, protože jste nevěděli, co bude, až se vše provalí...

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.