Trhák

Aneb článek dělá i nadpis. Jistě touto myšlenkou nesděluji nic nového. Jen jsem si ji za jedné noci, kdy jsem jako obvykle nemohla spát, trochu rozváděla. Prvním impulzem byl počet přečtených článků zde na íčku. Každý si text otevře, nebo neotevře podle toho, zda ho nadpis zaujme, či nikoliv. Následně číslo již nic nevypovídá o tom, zda se článek čtenářům líbil. Čímž rozhodně nechci zpochybňovat kvalitu zde zveřejněných textů s velkým počtem přečtení. Taky jsem ráda, když se mi na profilu objeví hodně tisíc čtenářů. A zdejší články jsou převážně velmi hezké a zajímavé. Ale stejně. Bavili jsme se s Jendou mj. o tom, že má hodně přečtení u svého vzpomínkového článku Hradlářka. Na tomto nadpisu jistě zaujme jeho neobvyklý název.  Zvědavost, o čem to asi bude.

Název článku je skutečně velmi důležitý. Vezměme si takový bulvár. Přiznávám se dobrovolně, že ho občas čtu. Zpravidla při jídle, protože při jídle číst musím, pokud jsem sama. Vychutnám si tak víc oboje. Již mnohokrát se mi stalo, že jsem se nechala nachytat. Názvem. Který byl zcela o něčem jiném než níže uvedený článek. A nebyla jsem rozhodně sama. V diskusi pod články jsem si četla se mnou souhlasné, často poměrně expresivní, komentáře na adresu autorů.

Mám zkušenost, že nadpis článku je dobré formulovat až poté, kdy autor ví, o čem článek je. Když jsem v zaměstnání psala studie a články do odborných časopisů a sborníků, byla to běžná praxe. Samozřejmě, že jsem od začátku věděla, o čem budu psát. Jenže text bývalo potřeba zkrátit, někam trochu jinam nasměrovat … A tak jsem nadpis psala zpravidla až nakonec. A ani tak to nebylo pokaždé jednoduché. Vím, že někteří kolegové na tom byli stejně.

A co vy, milí autoři? Kdy píšete nadpisy svých textů? Dá vám hodně práce je vymyslet?