O existenci studánky s poetickým názvem jsem se dočetla náhodou na webu. Dozvěděla jsem se, že se nachází na pomezí Dolních Chaber a Čimic a nazývá se podle účinků, které má její voda. Při pohledu na mapu jsem objevila i další lákavá místa. Proto jsem se vydala na malý výlet.
Autobusem jsem dojela z Kobylis na konečnou do Dolních Chaber za deset minut. Vydala jsem se ke studánce. Po pravé straně byla malebná vodní nádrž. Po chvíli jsem vstoupila do lesa, šla podle potůčku. Na druhé straně cesty jsem uviděla stavení, očekávaný Drahanský mlýn. Znejistěla jsem. Asi jsem studánku minula. Zastavila jsem se u stromu s ukazateli. O studánce ani slovo. Došla jsem pod mlýn. Vrátila jsem se s tím, že budu dávat lepší pozor. Za zabláceným pláckem jsem objevila jen nějaký betonový půlkruh. Nikam se jít nedalo. Rozesmála jsem se. Že studánku nenajdu, jsem skutečně nečekala.
Na zpáteční cestě jsem pokračovala od konečné autobusu do obce. Potěšila jsem se pohledem na Prostřední rybník. Tento rybník, zvaný také Prostřeďák, je nejstarší z chaberských rybníků. V roce 1855 patřil dvanácti místním sedlákům, kteří ho zakoupili od pražské vrchnosti. Byl využíván především k chovu ryb, často se zde plavili koně. Byl a stále je oblíbeným místem zimních radovánek. Od rybníka jsem došla k románskému kostelu Stětí sv. Jana Křtitele. Byl postaven ve třetí čtvrtině 12. století. Později byl barokně přestavěn. V roce 1958 byl vyhlášen kulturní památkou. Moc se mi líbil, i jeho okolí.
Doma jsem si studánku ještě jednou vyhledala na webu. A ejhle, ten betonový půlkruh byla ona! Mé domnění, že místo Prdlavky jsem našla …, bylo tedy mylné. Studánku jsem viděla a užila si i příjemnou procházku krásnou pražskou přírodou za hezkého počasí.
Potěší mne, projdete-li se se mnou.