Jak šel můj čas
Úvodní foto Věra Ježková, fotografie v textu Věra ježková a Jan Zelenka.

Jak šel můj čas

12. 10. 2022

Naše občasné putování krajem vzpomínek nebývá vždy jen příjemnou procházkou. Mnohdy je ona procházka až trochu masochistická. Obvykle spatřujeme krajinu, prozářenou sluncem a obrazem domova.

Ovšem, tato krajina je už na hodně vzdáleném břehu, od kterého nás dělí čas. Je s námi však neoddělitelně spojena. Vždyť minulost, ať už je jakékoli, je nedílnou součástí naší osobnosti.

Německý spisovatel přelomu 18. a 19. století Jean Paul o vzpomínkách jednou napsal:

„Vzpomínky jsou jediný ráj, z něhož nemůžeme být vypuzeni.“

Takové vzpomínky jsou vlastně zastavený čas. A já se teď pokusím jít tím časem tak daleko, kam až dohlédnu. Až tam, kde jsem prožíval své mládí.

To probíhalo v Nelahozevsi, v prostorách bývalé Engelhardtovy hospody, poblíž železniční zastávky a přímo proti gotickému kostelíku sv. Ondřeje, v historickém domě č. 12. Dole v přízemí původně barokní, rozlehlé stavby, byla již od počátku 19. století oblíbená hospoda s bytem a v prvním patře tři byty a později i poštovní úřad.

V tomto domě se roku 1841 narodil řeznické rodině Františka a Anny pozdější slavný hudební skladatel Antonín Dvořák. Ze staré venkovské hospody v přízemí Dvořákova domu vybudovala počátkem padesátých let Společnost Antonína Dvořáka Mistrův památník, který byl veřejnosti zpřístupněn v roce 1951.

Nelahozeves, stav domu krátce po druhé světové válce.
Z okna v prvním poschodí se dívá moje matka.

/foto: Wikipedie/

Rekonstrukce celého rozlehlého objektu na Dvořákův památník změnila od základů jeho tvář. Jen byty v patře domu a pošta, kde poštmistroval můj otec, zůstaly beze změn. Existence Dvořákova památníku bohužel znamenala konečnou pro většinu zvířat, která zde s námi po léta žila. Zmizela listonošova koza i obě prasata, zmizela kopa hnoje uprostřed dvorku, ze které statný kohout obhlížel své nevelké hejno slepic. Ze všech zvířat zůstal jen obrovský vlčák paní správcové a naše dvě kočky. Do této malé vzpomínky teď rád vkládám malý úryvek ze své vzpomínkové knihy Návraty:

„Červená věž kostelíka svatého Ondřeje probleskuje větvemi starých lip a do rachotu děčínského rychlíku zní zevnitř prastará píseň "Tisíckrát pozdravujeme Tebe." Otevřeným oknem pokoje slyším křik páva, který na střeše nedalekého lobkovického zámku oplakává svou družku, kterou přejel vlak. A dole z přízemí, z Mistrova památníku, vylétají do modrého nebe melodické tóny Dvořákovy Novosvětské. Kaleidoskop obrazů a rezavých vzpomínek. Mlhavý opar snů na rozostřeném obzoru dětství. Rád vzpomínám. Vzpomínky jsou jak světla ve tmě. Je to čas, který se zastavil.“

Kdyby někdo z ještě žijících nelahozeveských pamětníků poválečné doby navštívil vesnici dnes, asi by ji jen těžko poznával. Velkostatek hned naproti Památníku, i s nelibě páchnoucím prasečníkem, musel později ustoupit velkorysé přestavbě na centrální park s květinami a sochou skladatele a fasáda lobkovického zámku se zaskvěla rekonstruovanými renesančními sgrafity. Pohled na centrum vsi je dnes docela jiný, než byl za našeho mládí. Není to ale špatný pohled. Je jen pro mne trochu neobvyklý.

 

 

 

Budova Památníku dr. Antonína Dvořáka dnes

 

Vpředu tohoto snímku je hlavní budova, po stranách dvě velké stodoly a na dolním okraji, na té neupravené zelené ploše,
byla naše zeleninová zahrada. Okurky, cibule, česnek, mrkev, celer, brambory, zelí, ředkvičky i rebarbora. Bylo pořád co dělat.
A dole pod zahradou bylo šest chlívků. Pro prasata, kozu, slepice a zeleninu.

*

Závěrem opět citace z mých Návratů:

„Naše mládí měnilo postupně svou tvář a život běžel stále dál a dál, podřízen té věčné zákonitosti času. A my děti jsme stále čekaly, že se to, o čem jsme v mládí snily, jednou třeba naplní. Poutníci bezcílné touhy, kteří ztráceli svůj dětský ráj.“

 

 

Můj příběh Podzimní soutěžení 2022 vzpomínky
Autor: Jan Zelenka
Hodnocení:
(5.1 b. / 28 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Ženatová
Díky moc za hezké vzpomínky*
Jan Zelenka
Evo, díky. Ještě k mládí. Bylo to pohodové mládí venkovského kluka. S učením nebyl problém, až do osmičky byly samé jednotky a tak jsem zbytek dne proběhal s kamarádem na Ovčíně. Ale to vše mám už v knihách Návraty a Výprava do ztraceného času.
Soňa Prachfeldová
Oživila jsem si Nelahozeves, loni jsme ji navštívili, domek, zámek i Marínu. Máš Honzo milé vzpomínky na své detstvi a to je krásné. Moje dětství bylo poznamenáno některými špatnými událostmi. Ale byly vedle mě i milující bytosti. Někdy projíždím kolem našeho bývalého domu, ale dovnitř bych už nezašla. Hezká vzpomínka.
Eva Mužíková
Také jsem si ráda Tvé vzpomínaní přečetla. Koukám že jsi v dobré fyzické kondici, sluší Ti to Jendo.
Jan Zelenka
Dokud byl Památník v péči Společnosti Antonína Dvořáka, zachovával, pokud možno, historickou dispozici. Jenže , co se v restituci převedl do majetku roudnické větve Lobkoviců, budou velké a nevratné změny. Plánovaná rekonstrukce je přímo hrozná a zcela mění tvář Památníku.
Alena Tollarová
Na zámku v Nelahozevsi jsem byla letos v létě. Ten je pěkný. Jak už to bývá, vesnice se projde za pár minut. Čas neúprosně pracuje a památník se prý má rekonstruovat, takže bude zase asi trochu jiný ... Kolikrát jsem si už říkala, že si projdu moji rodnou vesnici - ta se mimochodem letos stala Vesnicí roku - ale nějak se mi do toho nechce. Raději si uchovávám vzpomínky na to, jaká byla.
Naděžda Špásová
Nelahozevsí jsem párkrát projížděla, já se do minulosti nerada vracím, i když vzpomínky se chtě nechtě občas dostaví.
Jan Zelenka
Přátelé, v Nelahozevsi je skutečně co vidět! Kromě Památníku i prohlídka lobkovického renesančního zámku, projít se příjemnou Dvořákovou stezkou, jak píše Alenka a nakonec se zastavit v Marině na kafe, nebo oběd. Na místě Mariny byla za mého mládí svažitá louka k řece a u řeky malý domek převozníka Hlaváčka. Marina byla pro mne velké a příjemné překvapení.
Alena Vávrová
V Nelahozevsi jsem byla dokonce víckrát, o Památníku vím, ale dovnitř jsme tehdy nešli. Líbilo by se mi jít i Dvořákovou stezkou a navštívit Marinu. Díky za hezké vyprávění.
Martina Růžičková
Hezké vyprávění o Nelahozevsi. Je to již několik let, co jsem ji navštívila. Po přečtení článku plánuji další výlet.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Tento týden končí dne 17. listopadu, tedy v Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva. A to bude také téma vědomostního kvízu tohoto týdne.