Rozveď se, bude ti lépe. Starší ženy slyší tu větu často
Ilustrační foto: Ingimage

Rozveď se, bude ti lépe. Starší ženy slyší tu větu často

19. 10. 2022

Vědí, že jim bude smutno, že samota je ve vyšším věku těžká, že je vysoce nepravděpodobné najít si nového partnera. Počítají s tím, že je rodinní příslušníci nebudou chápat. Přesto se po dlouholetém manželství rozhodli – rozvedeme se. Častěji tento krok dělají ženy.

Celkově počet rozvodů mírně klesá, avšak toto neplatí pro páry vyšší věkové kategorie. Naopak, lidé ve věku přes padesát se rozvádějí častěji než v minulosti. Jenže podléhat pocitu, že jde o nový správný trend vhodný pro každého, bývá zrádné. Psychologové čím dál častěji mluví o tom, že se ve vyšším věku rozvádějí páry, které vlastně žádné obrovské, nesnesitelné problémy nemají. Jen pod vlivem současného nastavení společnosti, které vyvolává dojem, že se všichni neustále musejí bavit, být úspěšní a výkonní, získali pocit, že se v manželství nudí.

Ale hlavně, ze všech stran slyší: Tak proč se nerozvedete?

„Manžel mi v posledních letech leze na nervy, máme malý byt a poté co přestal pracovat, je pořád doma. Jenže, když se chci svěřit kamarádkám, normálně si popovídat o trablech v manželství, vždy slyším věty typu: rozveď se s ním, jsi ještě mladá, samotné ti bude líp. Některé známé mi naopak říkají, že si mám někoho jiného najít. Všechny mé známé jsou rozvedené, dvě jsou vdovy, jedna je svobodná celý život. Vlastně si připadám jako výjimka, když jsem v mém věku stále vdaná za stejného muže,“ říká pětapadesátiletá Jana z Ostravska. Za největší problém svého manželství považuje nudu. „Neříkáme si nic pěkného, nikam nechodíme. Máma mi říká, že to je přece po mnoha letech vztahu normální, že si mám vážit toho, že Pavla mám, že až budu stará a nemocná, poznám, jak je důležité nebýt sama. Že pak jde o to, aby si lidé navzájem uvařili čaj. A já vlastně nevím. Nevím co chci,“ svěřuje se.

Když nedávno oznámili rozvod Bill a Melinda Gatesovi, mnozí lidé říkali, že jeden z nejúspěšnějších lidí světa a jeho žena přesně vyjádřili jejich pocity. Gatesovi totiž svůj rozvod komentovali větou: „Už nevěříme, že bychom v další fázi našeho života mohli jako pár společně růst.“

Každý si pod tím může představit něco jiného, ale je to výstižné. V životě přichází chvíle, kdy lidé dojdou k závěru, že jim bude lépe každému zvlášť a je jedno, zda jde o miliardáře nebo penzistku z malé české vesnice. A současná doba ke snění o dalším růstu hodně přispívá. Zatímco dříve si lidé v šedesáti přáli život tak nějak společně v klidu dožít, nyní si mnozí od následujících let slibují nové zážitky, naplnění svých snů.

„Je třeba konstatovat, že většina rozvodů je naprosto zbytečných a rozcházejí se i lidé, kteří se k sobě povahově hodí,“ říká psycholog Jeroným Klimeš, který rozhodnutí jít s někým do vztahu přirovnává k tomu, když se spolu lidé rozhodnou plavit na jedné lodi po dlouhé trase. A jestliže se spolu plavili dlouho a nepoprali se přitom, je celkem podivné, že najednou přijde chvíle, kdy jsou přesvědčeni, že už spolu nevydrží. Jenže přesně tak tomu nyní často je. Jednou z příčin je to, že se lidský věk za posledních dvacet let prodloužil, muži žijí v průměru sedmdesát šest let, ženy osmdesát dva. Takže je logické, že mnozí lidé si v padesáti či šedesáti letech uvědomí, že mají před sebou ještě docela hodně let a postaví sami sebe před otázku: Proč je nezkusit prožít jinak než žiju právě teď?

„Vím, že to co teď řeknu, bude jako přes kopírák, protože jsem přesně totéž mnohokrát četla, ale já si opravdu, když děti odešly z domova, uvědomila, že se s mým mužem ukrutně nudím, chátrám, degeneruju,“ říká jednašedesátiletá Irena, která se rozvedla přes devíti lety. „Děti mě nechápaly, kamarádky ano. Můj muž byl úplně normální hodný chlapík, který chtěl od života už jen pohodu, klid, to znamená každý večer u televize. V půl osmé jsme zasedli, v devět chrápal, když jsem ji chtěla vypnout, probral se a vynadal mi, proč to vypínám, když se dívá. Den co den, měsíc co měsíc, rok co rok. No tak se teď dívám na televizi sama, občas, na to, co chci. Chodím do divadla, vařím jen to co jím já, uspořím si na dovolenou u moře. Nájemné v garsonce utáhnu. Mám klid. Jsem sobecká? Proč? Celý život jsem dělala vše pro něj, pro děti. Zbytek života dělám vše jen pro sebe,“ vypráví. Děti jí říkají: „Mami, proboha, vždyť jste měli normální manželství.“

Irena: „No měli, všechno bylo naprosto normální. Přesto jsem se rozvedla.“

Mnoho lidí podlehne obavám z blížící se penze. Jsou pod vlivem článků o lidech, kteří až po odchodu do důchodu zjistili, jak obtížné pro ně je být neustále celé dny spolu. Začali se hádat, vlastnosti, které jim navzájem vadily, se projevovaly silněji než dříve. Někteří proto přistupují k rozvodu už preventivně před penzí.

Psychoterapeutka Meredith Shirleyová, která se takzvanými šedivými rozvody zabývá, říká: „Doporučuji si vždy předem odpovědět na otázku: co doufáte, že se po rozvodu stane? Mnoho lidí totiž neví. Když se žena rozvádí s alkoholikem, násilníkem, někým kdo ji psychicky týrá či jim vztah z jiného vážného důvodu nefunguje, má jasno – chce žít lépe. Ale když jde o unavené manželství, mnohdy si lidé vlastně nedovedou říct, co očekávají. Dobré je, když si člověk pokusí sepsat, co rozvodem získá, co ztratí a pak si nad tím delší dobu v klidu přemýšlí, než se rozhodne.“

Dříve se tolik nemluvilo o štěstí. Nyní je to jedno z nejpoužívanějších slov. Lidé tedy mají pocit, že v životě musejí být šťastní a to se odráží i do jejich vnímání problémů v manželství. Dříve se nějak ani nepředpokládalo, že by manželé po třiceti a více letech měli být šťastní, úspěchem bylo, když byli aspoň spokojení.

Každopádně jde o jev, který naši předkové neznali a asi by se hodně divili, že se nyní padesátileté a šedesátileté dámy chtějí rozvádět místo toho, aby se třásly strachy, že se jejich manžel zakouká do mladší ženy.

manželství rozvod vztahy a sex
Hodnocení:
(4.5 b. / 22 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Caklová
Pane Berko, ve 12:32 jste přesně trefil "hřebík na hlavičku", neboť k "některým z nás patříte i Vy a to Vám přeji :-) :-)
Jindřich Berka
Pane Vrba, rád vás čtu, jste inteligentní muž, ale vane z vás závist. Mě je u pr.. jestli je někdo bohatý. Paní Macháčková nebo Bill Gates. To nezměním. Přeji. Nepotřebuji být bohatý, ale být zdravý, kvalitně žít a mít dobré vztahy. Vše ostatní je imaginární. Jsem tu chvíli a nebudu si zaplevelovat závistí hlavu. Nic ve zlém, ale také já mám máslo na hlavě, ale závidět jsem se ještě nenaučil. Jindra
Elena Valeriánová
Pan Vladimír Molík není chudák, ale psychopat. Měl by se nechat se svými názory zavřít do blázince.
Lenka Kočandrlová
Chudák pan Molík...Jak je starý,tak je hloupý,nepřišel vůbec k rozumu,setrvává ve svých bludech ,a proto je na tom takhle....a asi nikdy to nebude mít lepší !!!
Jindřich Berka
Dobrý den, někdy mám pocit, že v diskuzi ke článkům napříč tématy někteří z nás utíkají od zde rozebraného problému a řeší mnohdy mezi sebou žabomyší pře nebo spíše chtějí soupeřit, kdo má větší pravdu. Myslím si, že je lépe říci svůj názor a ostatní jsou natolik podle mě inteligentní, že si vyberou. Hezký den přeji. Jindra
Libuše Křapová
Evo, vysvětlila jste to hezky. Připomnělo mi to jednu historku. Syn známých studoval v Praze. Přišel domů s tím, že Pražáci tvrdí, jak jsou Moraváci bohatí, kolik mají masa z prasat, nekupují brambory, ovoce, mají slivovici a podobně. Otec rodiny řekl synovi, ať kolegy studenty pozve k nim. Kluci natěšeně přijeli. Dostali kromě pohoštění i kbelíky a šli dobrovolně sbírat švestky do sadu. Byla jim slíbena každému láhev slivovice. Nevím, kolik toho nasbírali, prý to nebylo moc slavné. Pak jim otec vysvětlil, kolik kusů švestek je zapotřebí na jednu jedinou štaprlku. Divil se i syn, a hlavně hosté. Že vůbec nevěděli, jaká je to všechno dřina. Omlouvám se Pražákům, tohle není útok na ně. Jen vysvětlení, že na každou situaci může být iks náhledů. Mně je paní M. líto. Plave v tom tak, že nemá sílu situaci změnit a zbytečně zatrpkla. Já z dálky její situaci také neumím posoudit. Snad jen ukázat cestu svým příkladem. Rozváděla jsem se v padesáti. Dlouho jsem to odkládala, myslela jsem, že musím dětem zachovat rodinu. Po rozvodu jsem chodila na brigády, děti byly na školách. Brigády měly i ony, bývalý manžel se s nimi (byly už plnoleté) soudil o snížení výživného. Dva roky, než se prodal dům, jsme měli jen na nutné náklady spojené s bydlením, jídlem a jejich školami. Zaříkala jsem se, že už nikdy žádného chlapa. Osud to myslel jinak. Druhého manžela jsem potkala po své šedesátce. S ním jsem teprve pochopila, jak moc jsem se do té doby mýlila v obsahu slova láska. Ale umřel mi. Opět jsem myslela, že už nikdy. A covid mi přihrál Jindřicha. A to je mi sedmdesát +. Nehledala jsem ho, vůbec jsem s něčím takovým nepočítala. A vida. Dva mí osudoví muži přišli právě až po té šedesátce. Takže holky, neházejte flintu do žita. Chlapů je dost, jen nesmíme být úplně pasivní a zatrpklé. A nebrat každého. Nečekat ani na prince, ti žijí jen v Británii a většinou dělají jen průšvihy. Ten můj bývalý žije pořád sám a neustále naříká, jak špatná manželka jsem byla. Taky úhel pohledu. Někteří lidé mu to věří dodnes.
Eva Kopecká
Ale jo, já Vám docela rozuměla. Jenomže paní Macháčková je hlavně uštvaná. Muž ji deptal a současný přítel se jen veze. Ona pro něj zajímavá je tím, že se on má u ní dobře. Co ještě by měla paní Mácháčková udělat, aby byla šťastná? Nevím. Ona taky ne. Protože jakmile přestane dřít, tak to doma v kuchyni bude chybět a jakmile se budou mít hůř, tak ji i ten lenoch uteče. V jejím příspěvků nevidím, zda ji ty dospělé děti navštěvují a pomáhají. Ono totiž pořád platí, čím víc dělá člověk pro druhé, tím míň si toho ti druzí váží. A tak si představme dvě ženy. Jedná má jedno dítě, chodí na kosmetiku, dbá o sebe. Doma se nepřetrhne. Druhá má pět dětí, je uhnaná, musí počítat každou korunu, takže kadeřník či něco nového na sebe je podružné, hlavně aby se děti najedly, oblikly, měly všechno do školy....a teď mi pane Vrbo řekněte, jak si tak asi představujete fiktivního partnera těch dvou? První je rád za jediného potomka a ženu by za něj nosil na rukou. A taky ji vezme na výlet a nevadí mu se doma zapojit. Druhý přijde z práce, nají se, možná něco udělá v dílně, ale nejspíš půjde asi na pivo a vrátí se domů, až to všechno bude spát. Jeho žena už spí taky, protože ten maraton, co doma má, by odrovnal i koně. Tam nějaký nadstandard v podobě večerního popovídání nebo pozvání na večeři dost dobře není možný. Z časových, finančních, a dalších důvodů. Teď se třeba ozvou lidi, co mají dětí víc, že to u nich funguje a že se podílejí na všem stejnou měrou, ano, možné to je, jak si to kdo udělá, tak to má. Jenomže paní Macháčkové je na nic , když ji řeknete, aby byla ráda, že je zdravá a že to může dělat. Na ní se v životě nabalili akorát dva chlapi, co té její pracovitostí jen využili. Není dobré, když partner se jenom veze a druhý všechno musí oddřít sám. Asi si řeknete, že teda nemusela pěstovat na zahradě a krmit tu domácí havěť na maso. No musela. Už kvůli těm dětem. Aby se měly líp. Co si člověk může vypěstovat, přijde v rozpočtu vhod. Ono to taky dá práci, koupit sazenice, stromky atd. Ale když se ovoce urodí hodně, upeče se, zavaří se, a hlavně děti mají vitamíny. Prase dá fůru práce, mívali jsme, a pak se z toho masa a sádla nějaký čas vyžije. Venkov je dřina.
Martin Vrba
To máte paní Kopecká velkou pravdu, stejnou jako když se řekne, že je lepší být bohatý a zdravý než chudý a nemocný. Paní Macháčková je zdravá a bohatá, někteří lidé jsou nemocní a chudí. A tím, že má paní Macháčková bohatství a zdraví, tak má určitě mnohem větší šanci si najít k sobě někoho, s kým jí bude dobře - tedy toho - po tom touží. Jen v pohádkách je to opačně. Pokud jí ten majetek dělá jen problémy a je z toho otrávená, tak se může toho majetku, který je nad její síly ho udržovat, přece vzdát tak, že ho prodá. Ale to, že si někoho k sobě najde nebo nenajde, tak za to přece nikdo nemůže, dokonce za to nemůže ani ten její přítel, že není tím jejím ideálem a nemá vlastně právo mu něco vyčítat - on má jiné životní hodnoty a má na ně stejné právo jako paní Macháčková. Tak nějak jsem to myslel. Dnes si lidé myslí, že mají nějaký zajištěný nárok na všechno možné, dokonce i dva muži na možnost "rodit" děti, nebo si je osvojit. Nikdo nemá nárok na nic - o všechno se musí člověk snažit - ucházet. Zní to blbě, ale je to také obchod. Už kde jaký ptát staví hnízdo a láká do něho samičku a není vždy úspěšný. :) Člověk musí být pro druhého něčím zajímavý, aby si ho ten druhý oblíbil a toužil s ním život spojil. Mnozí lidé jsou "hromádkou neštěstí" a očekávají, že je povinností toho druhého je z toho vyvést, někdy se i to podaří, ale pokud to má někdo - ten svůj životní postoj už v sobě, kdy si hrál na pískovišti s kyblíčkem, tak do toho pesimismu stejně sklouzne a dokonce se někdy stane, že nakazí i toho partnera. Asi tak - správným příkladem prozření je zde paní Caklová - od hledání viny v druhých přešla správně na hledání svého štěstí v sobě - ve svém pohledu na sebe a svět kolem sebe. Nyní na nás kouká pod svým kloboukem hrdě a myslí si své - tak je to správně. :)
Eva Kopecká
Pane Vrbo, třeba by paní Macháčková ty Vámi vyjmenované životní bonusy vyměnila za to, aby měla z něčeho radost, aby se měla na co těšit, aby měla pocit, že je pro někoho důležitá a že si jí někdo váží. Ono je sice hezké mít prase a velkou zahradu, ale taky to všechno dá hodně práce, než je ten Vámi chválený finální produkt hotový ke konzumaci. My na chalupě zaplaťpánbůh žádná zvířata nechovali, ale velká zahrada, vaření, pečení a zavařování mi při dvou dětech a nákupech dva kilometry daleko daly zabrat na celé léto. Znám tedy lepší zábavu. Děti se přišly akorát najíst, muž přijel z práce unavený a mé každodenní večerní finále byl pokec v kuchyni s horou nádobí den co den. Pro nás, ženské s údělem makej dokud můžeš je jedinou odměnou pocit, že jsme udělaly, co jsme mohly. Ale prožít tak celý život je smutné.
Marie Faldynová
Potěšilo mne, kolik lidí se zastává manželství a připomíná, že život je někdy i nudný - ale to není důvod k rozvodu. Já myslím, že i dospělým dětem rozvod rodičů ublíží, vezme jim jistotu, že aspoň u jejich rodičů to manželství vydrželo. My s manželem jsme leccos nezvládli, ale dneska jsem ráda, že jsme se nerozvedli. A ještě raději jsem, že naše děti mají pěkná manželství, učí se s tím druhým vyjít a jejich dětem - našim vnoučatům - je s nimi dibře.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.