Bydlet ve vlastním, ne v nájmu. Sny Čechů narážejí na realitu
Ilustrační foto: Ingimage

Bydlet ve vlastním, ne v nájmu. Sny Čechů narážejí na realitu

26. 10. 2022

Vlastní domek s malou zahradou na kraji města nebo na vesnici. Tak si představuje své bydlení většina obyvatel Česka, ať je jim třicet nebo sedmdesát let. Podstatné pro všechny je být majitelem svého domu. Oproti některým národům se v tom hodně lišíme.

Přestože se v poslední době ceny nemovitostí dramaticky zvyšovaly a pro většinu lidí se staly nedostupné, Češi stále sní o vlastním bydlení. Být majitelem byt či domku mnoha lidem dává pocit klidu, jistoty. „Vlastní bydlení je stále snem většiny Čechů a to přes dramaticky sníženou dosažitelnost bytů či domů způsobenou malou nabídkou a růstem ceny nemovitostí i zvýšením úrokových sazeb hypoték,“ uvedl Libor Vošický ze Stavební spořitelny České spořitelny, která na toto téma nedávno provedla průzkum.

Podobný průzkum s téměř totožnými výsledky zveřejnila finančně poradenská společnost Brokers Consulting. Podle něj více než sedm z deseti Čechů považuje za spokojené bydlení to ve vlastní nemovitosti.

Takže nyní se sny tvrdě střetávají s realitou. Nemovitosti se staly téměř nedostupné, ovšem mnozí lidé po nich stále touží. A trápí se tím, když je nemají. Být v nájmu představuje pro početnou skupinu lidí cosi jako nesmyslnou nálepku „jsem chudý, nemám na vlastní byt či dům“.

Přitom v mnoha národech je nájemní bydlení mnohem rozšířenější a vůbec tam není považováno za cosi podřadného. Počet Čechů bydlících ve vlastním je v Evropské unii vysoce překračující průměr. Statistický úřad Eurostat má data, podle nichž v roce 2020 v Evropě žilo v bytech či domech v osobním vlastnictví v průměru sedmdesát procent lidí, tak v Česku to bylo téměř osmdesát procent. Situace se v různých státech liší, ale v západoevropských zemích rozhodně bydlení v nájmu není tak zatracováno jako u nás. Například ve Švýcarsku je nájemní bydlení zcela běžné a vlastnit nemovitost tam je pouze výsadou těch hodně bohatých, v Německu žije v nájmu polovina obyvatel. Často se jedná o dobře situované lidi, kteří by si koupi domu či bytu mohli dovolit. Nechtějí. Nájemní bydlení považují za jednodušší, vlastnictví naopak podle nich přináší starosti a zodpovědnost.

Zároveň si ale Česko stojí v Evropské unii nejhůře, když přijde řeč na finanční dostupnost bydlení, takže je zaděláno na velkou nespokojenost. Většina lidí řeší dilema, že touží po něčem, na co nemá, ale nehodlá se s tím smířit.

„V České republice je to tak, že každý, kdo si to jen trochu může dovolit, chce bydlet ve vlastním,“ říká Petr Zámečník, obchodní ředitel společnosti EMA data.

Mladí jsou zadlužení

Sedmdesátiletý Milan před čtyřiceti lety postavil rodinný dům na kraji Ostravy. Velký, dvougenerační. „Celý život jsme s manželkou byli přesvědčeni, že nastane problém, protože máme dva syny. Báli jsme se, že se nedovedou shodnout, který se do horního bytu nastěhuje, až založí rodinu. Výsledkem je, že tam nechce ani jeden, oba se zadlužili na celý život a postavili si vlastní domky. Jsou oba nervózní, vyčerpaní, jeden nyní téměř není schopen splácet hypotéku, která se mu drasticky navýšila. Už jsme mu dokonce finančně vypomohli, protože snacha je na mateřské. A my nejsme schopni velký dům při současných cenách energií táhnout. Docela se bojím budoucnosti,“ vypráví. Uvažoval, že by dům prodal a se ženou si pořídili malý nájemní byt. „Ale manželka o tom nechce ani slyšet, říká že skončíme jako žebráci, že peníze ztratí hodnotu, že nejdůležitější je bydlet ve vlastním. Navíc koupit si dnes vlastní malý byt je tak drahé, že mi to přijde jako šílenost, vždyť my za tu částku kdysi postavili celý barák,“ přemítá Milan.

V nájmu a bez starostí

Ze všech průzkumů týkajících se bydlení vyplývá jasně následující: Češi chtějí domy a byty vlastnit. Spokojení se cítí ti, kteří bydlí ve svém. Ideálně v domku na kraji města nebo na vesnici.

Mezi odborníky na finance a reality se však čím dál více začíná mluvit o tom, mladí lidé časem  o vlastním bydlení snít přestanou. Zejména ti, kteří jsou zvyklí cestovat, žít aktivně a není jejich prioritou starat se o zahradu, kutit, zvelebovat nemovitost. Je to téma, ve kterém se nyní začíná projevovat, jak různé generace různě vnímají společenské jevy.

„Moje máma neustále naříká pod vlivem zpráv o tom, jak je bydlení nedostupné. Pro ni je ideálem můj bratr, který si na hypotéku postavil dům a teď dře jako kůň, aby ji byl schopen splácet. Já jsem pro ni byl vždycky ten horší syn, ten, který se životem jen tak protlouká, nic nebuduje, nedělá kariéru, nevydělává hromady peněz,“ vypráví třiačtyřicetiletý Lukáš.

Na rozdíl od bratra však nic vlastnit nechce. „Bydlíme s ženou a dcerou v činžáku, který má velmi slušného majitele. Byty jsou v pořádku, čisté, vše je opravené, když se něco pokazí, stačí zavolat, správce vše zařídí. Nemám žádné starosti. Nájemné je slušné, ve dvou ho zvládáme. Majitel nám ho zdražil jen mírně, říkal, že raději chce mít plný dům slušných lidí než v něm nájemníky střídat a snažit se hledat ty, kdo dají víc. Máma mi říká, že po mně nic nezůstane, že nic nemám. Doslova říká: nemáš ani vlastní byt. Nevím, co bude, až budu starý, ale to nevíme nikdo. Mám pocit, že lidé sice říkají, že bydlí ve vlastním, ale stejně mají hypotéky, dluhy, takže celkově vzato, svými pány stejně nejsou, ale jejich životům vládnou banky,“ míní spokojený nájemník.

Ostatně i sen o klidném stáří ve vlastním bydlení se může zhroutit. Své o tom ví šestašedesátiletá Ivana, která žije ve vlastním bytě v domě patřícímu společenství vlastníků. „Společenství si teď odsouhlasilo,  že dům kompletně zrekonstruuje. Všichni byli pro kromě mě a jednoho starého páru. Přehlasovali nás. Rozumím. Dům je starý. Jdou do toho ve velkém. Nová okna, přistavují se balkony, mění se střecha, elektřina. Takže se poplatek do fondu oprav zvedl o pět tisíc. Pro mě je to likvidační, nemám na to, žiju sama. Vůbec nevím, co si počít. Soused mi nabídl, že můj byt koupí a nechá mě v něm bydlet za zmírněný nájem. Toho se bojím. Spíše s kamarádkou přemýšlíme, že se nastěhuje ke mně a budeme ty náklady zvládat společně. Ale paradoxně jsem si vždy myslela, že mám bydlení na stáří vyřešené, ale jak je vidět, člověk nikdy neví, jak vše nakonec dopadne,“ uzavírá líčení svého trápení.

 

 

 

 

 

bydlení rodina
Hodnocení:
(5 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
zdenka štruncová
no v dnesni době,pro jednoho důchodce,je bydlen drahe.Měla jsem vlastni byt zahradu s chatkou,vše jsem prodala,koupila domek,nechala zrekonsrulovat.Bydlm tam krtce,nevim,jestli po zdraženi zvladnu elektricke topeni.
Milena Pražáková
Pokud jde o redakční článek, neškodilo by trochu přesnosti a pokud možno zapomenout na to tak oblíbené fňú fňú. Poslední odstavec: dům nepatří společenství vlastníků, nýbrž každá jedna bytová jednotka vlastníkovi/vlastníkům s podílem na společných částech domu. Pokud citované dámě zvýšila usnesením schůze příspěvek o 5.000/měs, tak zírám, i kdyby plány rekonstrukce nemovitosti byly sebevětší, je to nějak moc, ledaže dáma vlastní celé patro nebo alespoň nejmíň 120 m2 jednotku , jinak to není možné. Co dělalo společenství posledních x let, že nemají našetřeno? Určitě se neustavili včera, je-li nemovitos tak zdevastovaná. A proč dáma neprodá a nepořídí si 1 + 1? V dnešní době není problém. Jenomže fňú.
Magda Škodová
Mám vlastní dům, který jsem zdědila, nesplácím hypotéku (v době, kdy ho rodiče pořizovali bylo slovo hypotéka neznámým pojmem...), a přesto z toho nejsem moc nadšená. Do domu je třeba pravidelně investovat, to není jako v bytě jen vymalovat a uklidit (to jsem taky zažila) a tak třeba pro důchodce s malým důchodem je problém udržet si aspoň běžný standard bydlení. Ovšem nájmy jsou mnohde tak vysoké, že se to nedá z jednoho příjmu utáhnout - takže jak to řešit? A jak zde píše třeba paní Caklová - ne všichni si mysleli, že jim budou padat pečení holubi...mnozí neměli možnost se o své bydlení postarat za socíku - ať už to byli lidé s nízkými příjmy, zdravotně handicapovaní, osamělí, rozvedené či svobodné matky...
Jitka Caklová
"Holt lidé mají omezenou představivost budoucího možného vývoje." A není to náhodou tím, že si svoji představivost, nechali vzít pod tlakem planých slibů světlé budoucnosti v pohodlném bydlení, bez vlastního přičinění a spoluzodpovědnosti? Co mohu dělat proti tomu, že dnes musím platit "pokutu", za to, že jsem se celý život o své bytí i bydlení dobře starala? Mám jít dnes odpoledne řvát na náměstí s těmi, kteří se nestarali a chtějí dál sociální jistoty? Tenhle stav nezavinil ani pan Babiš, ani pan Fiala. Nechť se každý zamyslí sám nad sebou.
Dušan Brabec
Naprostý souhlas s panem Vrbou. Holt lidé mají omezenou představivost budoucího možného vývoje. To je nyní markantní na současné vládě neumětelů, zejména problematiky windfall tax! Jak novodobí Jánošíci - kdo je schopný, toho obereme, kdo je neschopný, tomu to rozdáme. Marně se neříká: pokuta je daň za to, že děláte něco špatně, a daň je pokuta za to, že děláte něco dobře. Ale zpět k bydlení. Vše má pro a proti. Vlastní bydlení, zejména domek, je starost (údržba). Nájemní bydlení je tohoto prosté. Ale musí být solidní pronajímatel. Ostatně jako i nájemce. Ideální řešení pro naši generaci bylo pořídit si během aktivního života po revoluci postupně dva byty a na stará kolena jeden pronajímat a tím si financovat bydlení ve druhém bytě.
Jitka Caklová
Dlouho jsem byla pouze "žena do voza", dnes jsem "žena do voza i do koča". Nemám luxusní barák se saunou, ani bazén, ani v patře koupelnu pro hosty. Jen prostě žiji, jak jsem byla zvyklá celý život.
Jitka Caklová
Paní Evo, hezká úvaha. Hodně lidí se vysmívalo těm, kteří psali o konci světa v roce 2012 a do dnes ani netuší, že ten starý svět opravdu opravdu končil. Kovidem 2020 lidstvo vstoupilo do finále. Teď se teprve ukáže, čeho je kdo schopný, až se bude muset postarat sám o sebe, neboť "společné" už je v tak hlubokém mínusu, že už není kde vyškrabovat.
Eva Kopecká
Už pár let je nesnadné na vlastní bydlení dosáhnout díky astronomickým pořizovacím cenám. Dřív ...tedy před potopou světa...ale my pamětníci víme, o čem je řeč, když jsme byli mladí...mohl člověk získat družstevní byt za asi 25 tisíc, ovšem bral třeba dva a půl tisíce. Dnes bere těch 25 tisíc. Ovšem cena bytů desetinásobná není. Ne každý má tu kuráž jít do hypotéky. Přijde nemoc, úraz, rozvod, ztráta práce, a potom co. Ano, lidi mají to vysněné bydlení hned k užívání, ale vlastně dokud to nesplatí, de facto není jejich. Asi bych nespala. A ty peníze navíc, které banka dostane, to jsou docela velké sumy. Někteří se v tom vyznají, přesně vědí, co by kdyby atd. Já to nevím, nešla bych do toho. Dost lidí bydlí ve svém, ale zároveň má koupený být, v něm uložený našetřené peníze, a ten pronajímá a tím si přilepšuje. Tahle filosofie mi je taky cizí, ale každého věc. Já ty prachy cpu zase do chalupy, oni je dali do dalšího bytu. Dnes, kdy jsou mezi lidmi docela majetkové rozdíly, může tak dojít k úžasné situaci, kdy se setkají například dvě spolužačky či příbuzní. Jedna žije s mužem nebo přítelem v luxusním baráku a druhá v paneláku. Poslouchat jejich rozhovor je docela psina. Ta z baráku dovede vyprávět o sauně, bazénu a patře s koupelnou pro hosty. Ta z paneláku ji klidně poslouchá a myslí si svoje. A sice to, že by neměnila. Protože ona je ráda za ten svůj vlastní byt a ví, že dáma z baráku, která tam dnes užívá to hezké pohodlí, tam bude bydlet pouze tak dlouho, dokud ji tam majitel, který ho koupil nebo postavil, bude chtít mít. No. Uvědomuji si, že máme s oběma dětmi kliku, všichni svůj byt máme. Taky jsme si užili šetření, budování, odříkání. Ale zaplať pánbůh. Nevím, jak bychom to pořizovali dneska....
Jarmila Komberec Jakubcová
Většina mých známých už v seniorském věku bydlí ve svém bytě či domečku. Neznám nikoho kdo by žil v tržním nájmu. U nás v Plzni bylo hodně družstevních bytů v byt. družstvu Škodovák a byty pak přešly do soukr.vlastnictví nebo hodně městských bytů si občané odkoupili.V současné době se v Plzni staví nebo jsou již postaveny domy s malometrážními byty pro seniory, kam mohou za cenu 50 Kč/1m2 nájmu bydlet. Nájemné je tedy nižší než tržní a senioři s průměrnými důchody mohou uhradit náklady spojené s bydlením.
Jitka Caklová
Počítám s tím, že daň z nemovitosti rapidně stoupne, proti tomu nic nenadělám. Soukromé vlastnictví bude trestné jako s počátkem roku 1948. Mocní potřebují poslušné novodobé otroky, nikoliv sebevědomé občany.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Tento týden končí dne 17. listopadu, tedy v Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva. A to bude také téma vědomostního kvízu tohoto týdne.