Vzpomínky na podzim
Ilustrační foto: Pixabay

Vzpomínky na podzim

21. 10. 2022

Období, kdy se na vesnici po horkém létě všechno dává do pohybu. Začínala příprava na zimu. A to byly zimy! Hlavně se muselo zabezpečit velké množství paliva.

Když jdu dnes lesem, zakopávám o suché větve a boty kloužou po kvantu šišek. Říkám si, jak je možné, že dříve byly lesy jako vymetené. Každá větvička se hodila na topení. V dnešní době by nikdo nejezdil s vozíkem na chrastí.

Dále bylo potřebí zpracovat veškerou úrodu – ovoce, zeleninu, následovalo vybírání brambor a vaření povidel ze švestek. To byl pro nás děti velký zážitek. Každý den někdo vybíral brambory a my už věděly a domlouvaly se. Možná jsme i trochu pomáhaly, ale hlavní náš záměr byl ohýnek nakonec, s pečením brambor v popelu. Dnes příliš nechápu, co nás na tom tak fascinovalo, ale bylo to tak. Tu atmosféru jsme milovaly.

Ještě lepší však bylo vaření povidel. Ve Třešních byl domeček, přizpůsobený tomuto účelu. My měly vyrobeny dřevěné lopatičky a již odpoledne sledovaly, kdo sváží švestky k povidlárně. Byl to dlouhodobý proces. Do velikánské nádoby se nasypaly švestky a pod tím se topilo. Švestky pouštěly šťávu a pak to houstlo a houstlo, míchalo se a míchalo velkými dřevěnými pádly a my čekaly, ulizovaly a byly v sedmém nebi.

Nedávno jsem potkala svou známou a jako vždy se prohodilo pár slov o počasí. Já nemám ráda pozdní podzim. Babí léto, to ano! Je slunečno, sucho, modro a rostou houby. Ona mě ale překvapila. Jedna z mála lidí, kteří milují listopadový podzim. Když mi nadšeně líčila krásné mlhy a vůni tlejícího listí, něco mi to intenzivně začalo připomínat. Ano, doba Dušiček, dny vzpomínek na zesnulé.

Tento zvyk se prý rozšířil do celé Evropy z Francie a byl přítomen již v keltské kultuře. My děti, které jsme ještě příliš nevěděly o smrti, bytí a žití, jsme toto období prožívaly více méně jako dobrodružství. Na hřbitově začínalo být rušno, každý si upravoval svoje hroby a objevovaly se i osoby nám neznámé.

Kostelík se hřbitovem se nachází na kopečku a velice dobře ho bylo vidět z okna našeho domu. Byla jsem naštvaná na celý svět a hlavně na sebe, že nevidím, jak se Mikuláš spouští po zlaté niti dolů. To nám maminka tvrdila, když jsme stáli u okna, oči si mohli vykoukat, a nic.

Při vchodu na hřbitov si každý musel všimnout desky, na níž byly fotografie těch, kteří zahynuli v I. světové válce. Když se ocitnete na jakémkoli hřbitůvku v naší republice, všude je najdete opravené a udržované. V každé vesnici totiž tehdy zahynulo za Rakousko mnoho mladých mužů. Náš děda, který ve válce bojoval, nám nikdy o tom nevyprávěl. Asi měl svůj důvod!

Nejkrásnější byl hřbitov večer; všechny hroby osvícené, voněly chryzantémy, my běhali od jednoho hrobu ke druhému a sbírali nevyhořelé svíčky v kalíšku. Až jich bylo dost, vyráběli jsme si nové. Zalili jsme knot rozpuštěným voskem a čekali, až ztuhne.

Dnes máme rodinnou tradici, že každý rok o Dušičkách se všichni sourozenci na tomto hřbitově sejdeme. Projdeme se, zapálíme svíčky, zavzpomínáme na rodiče a na všechny, které jsme znali.

A tak si říkám, že člověk se necítí ještě tak starý a osamělý, když se stále může s někým podělit o vzpomínky z mládí.

Podzim

 

 

 

Můj příběh vzpomínky
Hodnocení:
(5.2 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Hezký článek o podzimu a Dušičkách. V dětství jsem bydlela ve městě bez zahrady, později jako dospělá na vesnici. Douklizí se zahrada, padá listí ze stromů, praská oheň venku a i ty opékané buřty jsou chutnější než v létě i brambory opékáme. Ráda chodím o Dušičkách na náš hřbitov, je to hezký pohled na světýlka kolem dokola.
Eva Mužíková
Paní Libuše, vše o čem píšete je mi moc blízké. Když se procházím lesy kterě jsou plné suchého dřeva mrzí mne, že nebydlím v nějakém domečku, kde bych si mohla zatopit v kamnech. Kdybych měla nějakou malou kárku tak jak se znám, navozila bych jí plnou smolných součků, modřínových a smrkových větví na zátop v krbu synovi...,.ale to si jen tak hraji s myšlenkou.....
Jana Šenbergerová
Vaše vzpomínky se mi moc líbí. Mám ráda podzim od léta až po zimu. Čím jsem starší, tím ho mám radši. Jednou jsem z právě uhašeného ohýnku, kdy jsme pálili na zahradě listí, vytáhla pěkný bílý drátek. Tehdy jsem navždy změnila otisk svého palce. Ten drátek byl ještě žhavý. Kresba pod článkem podzim dokonale vystihuje. Díky!
Blanka Lazarová
Já jsem typický městské dítě a nic z toho jsem nezažila. O to víc se mi vaše vzpomínky líbí a tak trochu vám je i závidím. Život na vesnici a v přírodě jsem začala objevovat až jsme si pořídili chalupu. Děkuji za pěkný článek. :-)
Marie Novotná
Podzim je velmi náročný. Ale nádherné barvy,vzpomínky a sedánky ..to vyváží. Také ráda vzpomínám.
Marie Seitlová
Moc hezký vzpomínkový článek. I takové bylo mé dětství na vesnici .Ráda jsem právě zavzpomínal.
Marie Ženatová
Milá Libuško díky moc za milý článek, ve kterém se ve vzpomínkách také moc často poznávám. V posledních dnech jsem chodila do lesa často na houby, trhám i šípky, nebo sbírám někde v polích nějaká popadaná jablíčka a hrušky - ale to jen spíš tak trochu pro chuť. Ovšem právě v lese jsem nedávno potkala jednoho mladšího pána s vozíčkem plným suchého dříví. Ten mi říkal, že tak jezdí denně a má vždy s sebou malou pilečku, aby správně dříví i poměřil. To my jsme dříve, když jsme jezdili s manželem s dvoukolákem zde do lesa na dříví nikdy nic nepoměřovali ? Libuško, moc se omlouvám za špatnou hvězdičku - dávala jsem v rychlosti pětku a naskočila mi čtyřka?
Miloslava Richterová
Moc děkuji za Váš článek, moje vzpomínky jsou podobné a vzpomínám ráda. I podzim mám ráda celý. Návštěvy hřbitovů v této době, zvláště v podvečer, mají své kouzlo. Hrobům v dáli, je u nás nápis na pamětní desce. Na své předky bychom neměli zapomínat, místa jejich posledního odpočinku udržovat a tomu, kdo o to stojí, své vzpomínky předat.
Zuzana Pivcová
My jsme chodily s maminkou do lesa na šišky a kůry po přistěhování do Týna, byl začátek října a neměly jsme pomalu čím topit. Lidé se nejspíš k tomuto sběru zase vrátí. Dnes tu v týnských blízkých lesích zakopáváme o polámané větve a celé stromky. Kvůli tehdejší zimě v obydlí jsem podzim neměla ráda. Dnes mu tady po více než po půl století přicházím na chuť. Děkuji.
Naděžda Špásová
Vyrůstala jsem na vesnici, chození do lesa na šišky a dřevo dobře znám. Ještě se pamatuju na šípky, to jsem nesnášela. Lesa jsem si letos docela užila, jezdili jsme na houby. Abych pravdu řekla, tak to, jak se žilo dřív, mi vůbec nechybí. Naopak. Nicméně nikomu vzpomínky neberu, hřbitovy nemusím.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.