Monika (58 let): Manžel mě opustil, teď je starý a chce se vrátit
Ilustrační foto: Ingimage

Monika (58 let): Manžel mě opustil, teď je starý a chce se vrátit

27. 10. 2022

Můj muž před deseti lety odešel k jiné ženě. Nebyla to jeho první nevěra, ale tehdy mi oznámil, že se zamiloval. Dlouho jsem se s tím vyrovnávala. V poslední době mě kontaktuje. Říká, že udělal chybu a chce se ke mně vrátit. Nevím, co mám dělat.

Naše manželství bylo takové normální, obyčejné. Manžel byl o deset let starší a mně imponovalo, jak je zkušený, veselý, zábavný. Byla jsem jeho druhá žena, už byl rozvedený. Narodily se nám dvě děti, oba jsme pracovali ve stejné továrně. Petr byl vždycky hezký chlap a já jsem věděla, že s ním ženy koketují. Bylo to tak v práci, bylo to tak pokaždé, když jsme jeli na dovolenou. Dlouho mi trvalo, než jsem si připustila, že z jeho strany nejde jen o zábavu, neškodné flirtování. Donášely se ke mně od kolegyň různé drby, ale já se vždy tvářila, že naše manželství je kvalitní, že Petrovi věřím a hlavně, že je pod mou úroveň zabývat se různými pomluvami a takzvanými pavlačovými řečmi.

Jednou jsem ale jistě věděla, že má známost, to prostě žena pozná. Řekla jsem si, že to vydržím, že to přejde. Děti ještě chodily na střední školu a pamatuji si, že jsem si vždy říkala, že jestli se někdy rozvedu, tak až děti budou samostatné, vydělávající, dospělé. Jenže děti odešly z domova a já dál žila s manželem, kterému jsem čím dál více přestávala věřit. Jednoho dne mi řekl, že se zamiloval. Že chce s tou ženou strávit zbytek života, prožít ho jinak, plněji. Nevím, co si pod tím představit, ale prostě mi oznámil, že mě opouští. V jeho prospěch svědčí, že odešel jen se svými věcmi, vzal si jen auto. Mně nechal byt i něco málo společných úspor, bylo to jen pár desítek tisíc. Rozvedli jsme se, třípokojový byt jsem vyměnila za dvoupokojový, začala jsem nový život. O žádném jiném muži jsem nechtěla ani slyšet. Bylo mi strašně smutno, připadala jsem si ponížená. Řešila jsem to po večerech lahvemi vína a hromadami jídla. Přibrala jsem, začala jsem mít velké zdravotní potíže. Dcera mi řekla, že už se na mě nemůže dívat a to mě motivovalo začít se sebou něco dělat. Shodila jsem, začala jsem chodit cvičit, dokonce jsem si s kamarádkami dvakrát vyrazila k moři. Život se mi zase začal líbit. Plynul tak nějak poklidně, já si už začala více spořit na penzi, myslela jsem si, že mě už nic nemůže překvapit. Dokonce jsem našla odvahu a odepsala na inzerát. I když schůzka nebyla nic moc, dodalo mi to sebevědomí a říkala jsem si, že kdybych potkala nějakého zajímavého muže, vůbec bych se vztahu nebránila.

Do tohoto poklidného období mi zatelefonoval můj bývalý muž. Ptal se jak se mám, co dělám. Bylo mi to divné. Pak volal znovu, že bychom si mohli zajít na kafe. Řekla jsem, že někdy, že se mi to teď nehodí. Po měsíci přijela dcera s tím, že táta je nemocný, že jí volal, že měl nějaké celkové selhání organismu. Mezi námi, vždycky pil, kouřil, byl spíše kavárenský a hospodský typ, který rád bavil u skleničky společnost. Pak volal syn s tím, že bychom se o tátu měli postarat, že nemůže žít sám. Prý už tu paní dávno nemá. Prý žije v nějaké malé pronajaté garsonce bez výtahu a téměř nemůže sejít se schodů. Dcera a syn mě v podstatě začali naznačovat, že bych se o něj měla starat já.

Tak to tedy ne, řekla jsem. Když, tak se starejte vy, navrhla jsem. To je vyděsilo, že prý mají práci, rodiny. Já mám taky práci. Dcera řekla, že bychom si mohli vyřídit příspěvek na péči, že už se informovala jak na to. Tak mi došlo, že Petr se už domlouval s dětmi předem, jak mě přesvědčit, ať se o něj starám.

Zase volal. Ptala jsem se ho, jak si to představuje. On na to, že vždy miloval jen mě, že jsem žena jeho života, že udělal osudovou chybu a těžce za ni zaplatil. Bylo mi ho líto, už jsem se málem za ním vypravila, ale kamarádky mi řekly, že nemám dělat hlouposti, ať si ho v žádném případě neberu domů. A já to ani neudělám. Vůbec nechápu, kde bere tu drzost mi naznačovat, že bych ho teď, když je v háji, měla přijmout zpět.

Syn mi řekl, že by si lidé měli pomáhat. Dcera řekla, že si myslela, že by rodina měla v krizi držet pohromadě. Jenže když jsem v krizi byla já, ani si toho nevšimli. Nikdo za mnou nechodil v těch večerech, které jsem doma probrečela, kdy jsem jedla prášky na uklidnění a stala se ze mě oteklá, nervózní ženská. Teď, když jsem se ze všeho dostala, nemíním si znovu do života pouštět starosti. Jen mě trápí, že děti ve mně vyvolávají pocit, že jsem zlá a sobecká. Možná jsem, nevím. Ale mně ten nátlak dětí a bývalého muže připadá tak nemístný, že se zase dostávám do podobně špatného stavu, v jakém jsem byla těsně po rozvodu.

 

(Pozn.: Autorka si nepřála zveřejnit celé jméno, redakce jeho totožnost zná. Fotografie je ilustrační.)

 

 

 

 

Můj příběh vztahy a sex
Autor: Redakce
Hodnocení:
(5.1 b. / 33 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Nová
Paní Moniko , žeňte ho bičem! Takových vyčúránků by se našlo ... A ještě bude vydírat.
Jiří Dostal
:-) Desetkrát ohřívaný guláš a s přičichnutím váhat mezi vylitím a dojídacím riskem... :-)
Jarka Vojtašovská
Vážený pane Vrbo Odpouštět je jistě krásné a někomu to hodně pomůže. Ale ani odpuštění neznamená, že si člověk musí kvůli někomu zničit zbytek života. Pan šel za lepšim, měl by si nést následky. Také bych řekla dětem, ať se o něj postarají ony. Maximálně bych mu... vlastně, nic bych pro něj neudělala. Kdybych ho našla ležet na ulici, položila bych mu hlavu a zavolala pomoc. To by asi tak bylo všechno. Lidé, co opouštějí rodinu se často chovají tak, že se to vrátit nedá. Na to pozor. Pokud se lidé rozjedou slušně, je často možná i cesta zpět. Třeba jen částečná.
Libuše Křapová
Ne, ne, a ještě jednou ne. Za svůj život si zodpovídá každý sám. On po vás kamenem - a vy byste měla reagovat "prachovými peřinami"? Pokud se dětem nelíbí, že se starat nechcete, ať se starají ony. Nemusí si otce brát zrovna domů. Jsou tu domácí sociální služby, pečovatelské domy, domovy důchodců. Jenže to by si "tatínek" musel sám platit a také by si nemohl tak vyskakovat. Žijte si dál svůj život. Nejste ještě tak stará, abyste se zahrabala v péči o člověka, který vás tak zradil. Co když vás něco hezkého čeká už za rohem? Zkuste se tam jít podívat. A bývalému nanejvýš slibte, že ho v DD občas přijdete navštívit.
Ladislava Tesařová
Něco podobného se stalo kamarádce, její manžel si našel "ženu svého života", odešel a rozvedli se, jen si toho vzal o dost víc, kamarádce zbyly doma holé zdi. Po létech se také začal znovu hlásit, že je nemocný a kdesi cosi a také to tlačil přes děti. Kamarádka podlehla své přirozené dobrotě a vzala ho zpět. Je to asi 2 roky. Pán není více nemocen než lidé v jeho věku (cca 70 let). Ale zato doma se jí začal roztahovat, jak kamarádka odejde z bytu, už jí něco vyhodí. Platit nic nechce......vždyť je ten byt psaný na ní. Žádá po ní, aby mu vařila, prala a ostatní služby jako v běžné domácnosti, jen přispívat se mu nechce. Kamarádka už je vystrčená do jedné místnosti a jemu je to ještě málo. On se rozhádal se všemi v domě a sousedé jsou teď naštvaní na ní. A děti nepomohou, protože bydlí velmi daleko. Já myslím, že by paní měla být opatrná, její bývalý manžel už předvedl, že jí klidně zahodí jako použitý papír, když se mu to hodí.
Danuše Onderková
Souhlasím s předchozími příspěvky. Třeba měl s vašimi dětmi i po rozchodu pěkný vztah a vy jste o tom nemusela vědět, proto tak lehko mohl děti přesvědčit, aby mu pomohly vás přesvědčit. Dnes máte svůj život a on také. Tak ať se podle toho zařídí. Je lehké někoho odkopnou a když jsem na dně, tak po něm žádat pomocnou ruku. A pokud měl s dětmi dobrý vztah je na nich se o něj postarat. Pokud ne, neměli by vás k tomu přemlouvat. Za mě ani náhodou. A držím vám pěsti.
Marie Bajerova
Tady není cesty zpět,taky mne po 30 letech opustil manžel,a dneska po 8 letech jsem na tom tak dobře ,že kdyby byl pod mostem tak ho jen překročím a žádný soucit .....
Jitka Caklová
Měla jsem štěstí, že manžel se zamiloval v lázních v době, kdy už byly děti dospělé. Další moje štěstí bylo, že byl tak zamilovaný, že neviděl napravo ani nalevo "spálil mosty" a odstěhoval se. Po rozvodu bylo všechno jen moje věc, ne jeho, ani dětí. Jsem to jen já, kdo o svém životě rozhoduje, nikdo jiný.
Jana Jurečková
--Tady není nad čím přemýšlet! Váš bývalý manžel si nezaslouží odpuštění. Ublížil vám tak hrozným způsobem, že mě bolí srdce i za vás. Máte teď svůj klid, pohodu a našla jste konečně sama sebe. Nenechte si své štěstí rozbít nikdy a nikým!!!!!
Margita Melegova
Ne, ne, ne a ani nahodou, za kazdou zradu se plati dan, on uz neni jura a Vy nejste pecovatelsky ustav, mate pravo na svuj zivot, at si ho na krk povesi deti, dokonce se mohou v peci stridat kdyz jsou dva. Drzim Vam pesti at nepodlehnete natlaku.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.