Uznávám, že na současné situaci mám podíl. Uvědomuju si, že jsem syna asi vychovala k určité poslušnosti. On byl vždy hodný kluk. Byl zvyklý doma pomáhat na baráku i na našem malém hospodářství, vždy se ke mně choval hezky, nelumpačil. Vlastně s ním nikdy nebyly starosti a my to s manželem brali jako samozřejmost.
Když nám syn oznámil, koho si vezme, manžel to odhadl a hned mi řekl, že jednou bude litovat. Znali jsme totiž některé předešlé synovy známosti a je pravda, že tahle dívka byla taková rázná, sebevědomá, i když se k nám chovala hezky a mohla se přetrhnout. Pořád se ptala, jestli něco nepotřebujeme, pracovala u nás na zahradě, až nám přišlo, že to trošku přehání, že se chce zalíbit. Naše podezření se za pár let naplnilo. Syn skáče jak snacha píská.
Především je dost náročná. Chápu, že nechtěli žít v našem domě, i když by tady měli celý byt na patře. Chtějí být ve svém, tak postavili. Mají dvě auta. Syn má dluhy, takže má dvě zaměstnání a neustále zkoušel v něčem podnikat. Teď, když přišla krize, jen s obtížemi utáhne splátky. My to víme, lehce nám to naznačil, nicméně před snachou se tváří, jako by vydělával stovky tisíc. Každý víkend jezdí na nějaké atrakce, ona tomu říká aktivity. Neexistuje, aby jen tak seděli na zahradě, neustále pro vnučku platí nějaké kroužky, hřiště, koupaliště, hrady, zámky, jízdy na koni. A syn maká a maká. Počítala jsem, že ho takový průměrný víkendový výlet přijde na pár tisíc, nechápu, jak to táhne. Snacha si přivydělává prodejem nějaké kosmetiky, netuším, kolik jí to vynáší, jinak je s malou doma, i když většinu dnů tráví tím, že s dalšími maminkami s dětmi posedává v kavárnách. Kdykoli jedem něco vyřídit do města, vidíme ji v některé z kaváren na náměstí.
Já vím, že se nyní žije jinak, že lidé tak nešetří jako my za mlada. Ale je mi syna líto. On to nechce přiznat, ale já na něm vidím, jak je unavený, vystresovaný. Jeho jediným životním cílem se stalo vydělávání peněz a jejich utrácení.
Manžel říká, že nám do toho nic není a zlobí se, když na to téma začnu mluvit. Ale vím, že ho to taky štve. Já se jednou nedávno neudržela a řekla jsem, že nechápu, kde pořád na ty výlety berou. Snacha na to odpověděla, že Jirka je šikovný a umí se postarat o rodinu. Jirka tam stál jak trouba, byl tak vyřízený, že jsem čekala, že usne na místě ve stoje a spadne.
Nevím, zda mám mlčet a tvářit se, že to je v pořádku nebo mu mám naznačit, že mě jeho neustálé honění se a stres trápí. Hodně přibral, protože nepravidelně jí, je celý zarudlý, zadýchaný. Je mu čtyřicet a funí, jak starý chlap. Snacha kvete, neustále si chodí dělat nové umělé nehty, na kosmetiku, ke kadeřníkovi, teď má takové nové podivuhodné husté obočí, to přece všechno něco stojí. Ona rozhoduje, co se koupí, kam se pojede a syn jen pracuje a odevzdává peníze.
Jsem zklamaná a nejvíce mě štve, že nevím, co mám dělat. Když se do toho budu plést, budu typická hnusná tchyně. Když budu dělat, že je vše v pořádku, budu pokrytec. Manžel je už hodně naštvaný, protože to pořád chci rozebírat, mluvím o tom a on říká, že se do toho nemám plést. Jenže nepleťte se, když vidíte, jak se váš jediný syn ničí.
Nevím, jestli on si to uvědomuje a taky jen předstírá, že ho ten neustálý hon za penězi baví nebo je tak tupý, že si myslí, že žijou dobře. Mám jen strach, že nám jednou někdo zavolá, že měl infarkt nebo tak něco. Manžel říká, že Jirka je dospělý, a tak si musí všechno přebrat sám. Vím, že má pravdu, ale já se přesto trápím. Ale mlčím.
(Pozn.: Autorka si nepřála uvést své celé jméno, redakce její totožnost zná. Fotografie je ilustrační.)
